Dlouhou dobu to bylo území nikoho, které od zástavby odřezávala čtyřproudová dálnice. Pak si ale město Quebec uvědomilo, že několik kilometrů dlouhé pobřeží skýtá obrovský potenciál, jaký žádná moderní metropole nemůže ignorovat, a zahájilo ambiciózní projekt jeho transformace na rekreační, sportovní a kulturní distrikt.

Design a architektura

Zpřístupňování řek, jezer nebo zálivů v rámci zastavěného území měst v posledních dvou třech dekádách nabírá na intenzitě. Pokrokové radnice si totiž uvědomily, že jsou to právě vodní plochy, které jim pomohou vyřešit několik palčivých otázek dneška, jako je zvyšování odolnosti betonových džunglí na změnu klimatu a extrémní teploty, lepší provázanost, pěší nebo cyklistická dostupnost jednotlivých městských lokalit a nabídka skutečně příjemných míst, kde obyvatelé chtějí trávit svůj volný čas. Pokud jsou veřejné prostory u vody (náplavky, ostrovy, městské pláže, nábřeží) dobře pojaté, bývají zpravidla plné lidí. Mnohá česká města jsou toho důkazem. Jmenovat můžeme především České Budějovice, Litomyšl nebo Prahu.

Právě návrat řeky lidem byl hlavním cílem quebecké vlády, když roku 1998 představila záměr na proměnu zapomenutého pruhu nábřeží řeky sv. Vavřince, který od města oddělovala rušná silnice i železniční trať. K řece se v těchto místech nedalo prakticky ani dostat a jen málokdo by tam dobrovolně trávil svůj čas. Vzhledem k tomu, že leží nikoli někde na periferii, nýbrž v městské zástavbě, představovaly pozemky obrovský potenciál pro zvýšení kvality života obyvatel Quebeku – byť bylo od začátku jasné, že půjde o velmi dlouhou a trnitou cestu. První fáze projektu na vytvoření městské promenády Samuel-de Champlain byla dokončena roku 2008, loni proběhlo slavnostní otevření třetí (poslední) etapy, která je místním pobytovým středobodem a současně navazuje na historii promenády Plage du Foulon, která tu byla začátkem minulého století. Celkem jde o necelých sedm kilometrů pláží a patnáct hektarů plochy.

Pro lidi i přírodu

Nejnovější úsek promenády svou podobou navazuje na ty již dřív realizované, architektonická a krajinářská kancelář Daoust Lestage Lizotte Stecker vsadila na maximální otevřenost a přístupnost dvouapůlkilometrového pruhu pro lidi všech generací a kreativní hravost jeho podoby. Promenáda nabízí různé způsoby trávení času: na západní straně návštěvníci procházejí zahradami napodobujícími pobřežní louky s přírodními konturami a původními rostlinami, východní strana uchovává stávající mokřiny, které vrcholí rozsáhlou zelenou plochou pro hry, odpočinek i různá setkání. Jde v první řadě o práci s krajinou, architektura se tady přihlásila o slovo hlavně v podobě dvou pavilonů ze dřeva a kamene. Architekti se chtěli inspirovat historií oblasti, především z obchodu se dřevem a stavby lodí. Vsadili na kvalitní a odolné přírodní materiály, jaké si žádá každé pořádné veřejné prostranství.

Při promýšlení nové podoby nábřeží nešlo jen o zpřístupnění pozemků lidem, ale také o uchování místního ekosystému. Kromě zmíněných mokřin jde o výsadbu víc než tisíce stromů a nespočtu keřů a původních rostlin jako nejlepší způsob podpory místní fauny, která hraje v městském životě nezastupitelnou roli.

Promenáda Samuel-de Champlain je hlavním odkazem quebecké vlády hlavnímu městu k oslavám čtyř set let od jeho založení. Projekt je výsledkem multidisciplinárního přístupu zahrnujícího všechny stupně projektování od masterplanu přes dopravní řešení, architekturu objektů i krajiny, modrozelenou infrastrukturu až po městský mobiliář na míru místu. Především ale ukazuje sílu městského plánování v případě dlouhodobých projektů, jejichž úspěch stojí primárně na efektivní koordinaci mnoha stran a zájmů, především však na kontinuitě politického směřování, bez které sebelepší záměr snadno skončí pod stolem.