Ne tak dávno bylo zvykem ustaraně, anebo ne tak ustaraně, pochybovat, jakou podobu bude mít Trumpova prezidentská knihovna. Počínaje Herbertem Hooverem schraňují písemnosti všech amerických prezidentů jejich knihovny, vybudované v jejich rodišti či působišti, zpravidla spojené s muzeem. Hlavní břemeno jejich financování spočívá na soukromých dárcích. Shánění sponzorských darů je pro amerického prezidenta práce, která nikdy nekončí. Neosvobodí ho od ní ani druhé volební vítězství; i když už nebude kandidovat, musí shánět peníze například na slavnostní inauguraci a na prezidentskou knihovnu.

V roce 2021 se mohlo zdát, že Donald Trump, odmítnutý voliči a s reputací pošramocenou kraválem v Kapitolu 6. ledna, bude takové movité příznivce obtížně hledat. O tři roky později je všechno jinak. Sponzoři inaugurace se jen hrnou. A prezidentská knihovna? Vypadá to nadmíru dobře, masivní patnáctimiliónový dar ohlásila společnost ABC News, dceřiná společnost konglomerátu Disney.

V tom šlo o to, že novinářka jménem E. Jean Carrollová v roce 2019 napsala, že ji Trump v polovině 90. let znásilnil, ten to popřel a ona ho zažalovala za to, že ji znásilnil a pomluvil.. Do detailů sporu zde budeme zacházet co nejméně; je to typický spor, kdy jeden říká to, a druhý ono, na jedné straně je tu Trump, u nějž se na základě všeho, co je o něm známo, žalované jednání jeví jako zcela možné, na druhé straně je tu otázka, proč žalující čekala s žalobou třicet let a jak si představuje, že se teď bude zjišťovat pravda.

Soud dopadl letos v lednu tak, že byl Trump odsouzen k odškodnému 83 milióny dolarů. Porota shledala, že Carrollovou „sexuálně zneužil“, ne však, že ji „znásilnil“. K tomu soudce doplnil výklad, že to, co Trump měl provést, nenaplňuje znásilnění tak, jak je definováno v newyorském trestním zákoníku, ale v běžném slova smyslu ano.

Načež ABC News, konkrétně její moderátor George Stephanopoulos, pohovořil o tom, že Trump byl odsouzen za to, že Carrollovou znásilnil.

Trump žaloval – na Floridě, kde sídlí Disney a kde taky může očekávat více sympatizující porotu než v New Yorku – a soudce rozhodl, že samotný terminologický výklad z předchozího soudu nestačí a že řízení musí pokračovat. Mimo jiné výslechy Trumpa a Stephanopoulose. Načež ABC News přistoupila na patnáctimiliónový smír.

Obávanou součástí takovýchto občanskoprávních sporů v USA je tzv. discovery. Strany si musí navzájem předat veškeré interní písemnosti a komunikace, které mohou s případem souviset. Už to je velká nepříjemnost a nikdo si moc netroufá něco zatajit, protože když se na to přijde, dopadne špatně. To, co je relevantní, je vykládáno velmi široce a v dnešní době do toho spadají i emaily, esemesky či firemní chaty. A v nich nejen, že může být něco, co podkope vaši právní pozici, tedy v tomto případě například něco, co by ukázalo, že novináři ABC měli ke snaze o nestranné zpravodajství o Trumpovi daleko. Může tam být i něco s kauzou zcela nesouvisejícího, co ale vůbec nechcete, aby se dostalo ven. Interní spory ve firmě. Pomluvy někoho jiného. Nějaký ten rasismus a sexismus. Samotné strašidlo „discovery“ může být důvodem, proč, když spor nesměřuje k rychlé výhře, strana raději ustoupí. Mohlo to hrát roli třeba i v rekordním vyrovnání 787 miliónů dolarů, na něž v roce 2020 přistoupila stanice Fox News ve sporu s výrobcem hlasovacích technologií Dominion. A v tom, proč se Fox rozloučil s moderátorem Tuckerem Carlsonem, třebaže ten v žalovaných výrocích o Dominionu nehrál výraznou roli.

Ale i patnáct miliónů je hodně a není divu, že to zarmoutilo mnohé lidi, jimž leží na srdci nezávislost médií. Působí to, jako že se ABC News rozhodla „políbit prsten“, urovnat vztahy s mužem, který bude příští čtyři roky nejmocnějším mužem v zemi a taky důležitým faktorem její sledovanosti.

Jiní k tomu zaujali mnohem cyničtější přístup. Mimo jiné kvůli tomu, kdo je George Stephanopoulos. Byl klíčovým pracovníkem volební kampaně Billa Clintona v roce 1992 a pak, do roku 1996, výraznou osobností Clintonova Bílého domu, stratégem a často de facto tiskovým mluvčím. Kdo něco ví o Billu Clintonovi, ví, co bylo nepominutelnou součástí Stephanopoulosovy práce – vysekávaní Clintona z nekonečné řady obvinění podobných tomu, jež vznesla Carrollová proti Trumpovi. Činil tak kombinací přemlouvání, vyhrožování, pomluv a lhaní. Zaznamenáno je toho hodně, v dokumentárním filmu o Clintonově kampani The War Room je dokonce zachycen přímo kamerou, jak do telefonu předestírá jakémusi novináři, co všechno ho čeká, když půjde ven s jakousi další ženou, jež měla s Clintonem něco mít.

A v roce 1997 přešel tento zkušený stranický šíbr rovnou do prestižní pozice v televizi ABC News, kde mu od té chvíle zřejmě diváci měli věřit, že je přísně objektivní novinář a analytik. Nedůvěra pravicové části americké veřejnosti vůči mainstreamovým médiím se může někomu zdát přemrštěná, jenže ona vznikala léta z řady takovýchto kroků.

A abychom si připomněli, že v tomto příběhu skutečně není kladných hrdinů, Donald Trump pro změnu oznámil, že bude žalovat noviny Des Moines Register ve státě Iowa a průzkumnici veřejného mínění Ann Selzerovou, s níž měly noviny smlouvu. Za špatný průzkum.

Selzerová si v posledních letech krize politických průzkumů vybudovala pověst profesionálky, která se často odchylovala od převládajícího trendu – tedy podceňování podpory republikánů – a trefovala se. Ale v posledním, listopadovém průzkumu před letošními prezidentskými volbami zveřejnila průzkum, podle něhož Harrisová Trumpa nejen dotáhla, ale předstihla – 47:44. Dnes víme, že se mýlila – Trump v Iowě vyhrál 56:43. Odvolává se na iowský zákon o ochraně spotřebitele a tvrdí, že šlo o „zasahování do voleb“.

Trump ten soud prohraje, a to ze stejných důvodů, z jakých v roce 2020 neuspěla organizace jménem Washington League for Increased Transparency and Ethics s žalobou na Fox News kvůli tomu, jak referovala o Covidu, rovněž s odvoláním na zákon na ochranu spotřebitele. Spravedlnost a principy tu nehledejte.