Generální ředitel J&T Banky Štěpán Ašer si přečetl aktuální průzkum vysněných firem a institucí, pro které by chtěli pracovat mladí absolventi ekonomie na českých vysokých školách. Výsledek ho vyděsil tak, že k němu napsal komentář do Hospodářských novin. „Studenti českých ekonomických škol chtějí pracovat pro stát. Mladá generace, která by měla brzy převzít otěže při tolik potřebném restartu české ekonomiky, si do top desítky ideálních zaměstnavatelů z poloviny navolila státní instituce? Znamená to snad konec podnikavosti mezi současnou mladou generací?“

Jedenáct tisíc studentů ze šesti vysokých škol dostalo za úkol sestavit žebříček nejatraktivnějších zaměstnavatelů a pak vybrat toho, pro něhož by nejraději pracovali. Objevily se v něm technologické firmy typu Google nebo Microsoft, Škoda Auto. „To u studentů byznysu překvapivé není. Ale ministerstva financí, zahraničí, vnitra nebo Česká národní banka překvapení jsou, a ne úplně příjemná. Nadějí na lepší budoucnost země mě to tedy nenaplňuje,“ píše bankéř. „Jak vůbec během studia na škole se zaměřením na byznys a obchod dospěje student k závěru, že bude lepší pracovat mimo byznys? Nerad bych výsledky průzkumu přeceňoval a rád bych se mýlil, ale přinejmenším to vypovídá něco jak o studentech a jejich hodnotách, tak i o školách samých. Pokud vysokoškoláci nyní takovou podnikavost, chuť objevovat a dobývat neznámé nemají a mnohem raději se zavřou do (zatím) teplých kanclů živených erárem, bojím se jediného výsledku. Že Česko v době nejvyšší potřeby revitalizace ztratí nejméně jednu generaci podnikatelů s vysokým potenciálem.“

To, o co se Štěpán Ašer bojí, jsou dvě vlastnosti, které rozhodují o bohatství a prosperitě lidí a celých zemí. Odvaze riskovat a tvořivosti. Jsou to hodnoty, které formuje prostředí, v němž člověk žije, pracuje, studuje. V podnětném, tvořivém, odvážném místě je přirozené být tvořivým a odvážným. Tam, kde se cení jistota a status quo, se tvořivost a odvaha nemají šanci rozvíjet. Trendem je držet se při zemi a nebe je příliš nízko. Právě tvořivost je přitom tou hodnotou, která táhla civilizace dopředu. Kde se jí nedostává, přichází v lepším případě stagnace.

Tvořivost je fenomén, kdy vzniká něco nového a hodnotného. Teze, nápad, vědecká teorie, vtip, obraz, hudební kompozice. Odpovědi na otázky, proč jsou někteří lidé výrazně kreativnější než jiní, hledají vědci z širokého spektra oborů od psychologie a neurologie přes filozofii po matematiku a lingvistiku. Zkoumají vztah mezi tvořivostí a inteligencí, typem osobnosti, psychickým zdravím, prostředím, podněty, genetickými vlohami.

Mysterium lidské motivace

Profesor psychologie Robert Franken v knize Human Motivation (Lidská motivace) popisuje tři základní motivace, které tlačí lidi k tvořivosti. První je přirozená touha po nových věcech, posouvání limitů. Druhou je potřeba s ostatními sdílet hodnoty a nápady. A protože lidé jsou tak moc jiní, je potřeba tvořivě hledat to, co spojuje. To často vůbec není jednoduché a přímočaré. Nejsou návody, postupy. Nastupuje intuice a metoda pokusu a omylu. Ta si žádá odvahu vyjít z komfortní zóny. Počítat s tím, že mohu narazit, udělat chybu. Tvořivost je vždycky cesta mimo bezpečné prostory známého. Třetí velkou motivací je potřeba řešit konkrétní situaci, problém, do kterého se člověk dostal. A není z něho jasná a jednoduchá cesta. Chybí mapa.

Tvořivostí, motivací a jejich prožívánímn se dlouhodobě zabýval americký psycholog maďarského původu Mihaly Csikszentmihalyi. V knize Creativity – Flow and the Psychology of Discovery and Invention (Tvořivost – Proudění a psychologie objevování a invence) popisuje vlastnosti tvořivé osobnosti. Jsou to lidé, kteří mají neobvyklé myšlenky. Jsou zajímaví a motivují k tvořivosti i ostatní. Na první pohled působí neobyčejně bystře. Jsou to lidé, kteří se snaží na svět dívat z nových a originálních úhlů. Jsou to lidé, kteří tím, že začali něco dělat úplně jinak, než se to té doby dělalo, změnili směřování kultury nebo civilizace. Leonardo da Vinci a Pablo Picasso v malbě. Thomas Alva Edison vynálezem žárovky. Albert Einstein teorií relativity. Svět po nich už nebyl takový jako před nimi. Oni ho poslali z dějinné křižovatky jiným směrem. Jako to v nedávné době udělali Bill Gates, Steve Jobs nebo Mark Zuckerberg. Životopisy všech citovaných ukazují v detailech, jak tvořivé a v mnoha ohledech umanuté povahy to byly.

Tvořivé desatero

Csikszentmihalyi formuluje deset charakteristických rysů tvořivých osobností. Zdaleka ne u všech se najde kompletní kolekce. Zpravidla je to ale většina. Tvořiví lidé jsou velmi energičtí, ale zároveň klidní a soustředění. Jsou chytří a bystří, ale ve stejné chvíli často až naivní a umějí snít. Mají v sobě kombinaci hravosti a disciplíny, odpovědnosti a nezodpovědnosti. Pohybují se mezi představivostí a fantazií na straně jedné a velmi pragmatickým smyslem pro realitu. Snoubí se v nich rysy extrovertů ve chvílích, kdy se o své nápady a myšlenky dělí se světem, a introvertů, když si užívají soustředěného přemýšlení, z něhož se ty nápady a nové cesty rodí. Jsou ve stejné chvíli skromní i hrdí a sebevědomí. Mají bytostnou touhu bořit stereotypy a hledat vlastní cesty. Velmi často jsou to nezávislí rebelové. Nejen s odvahou, ale hlavně touhou nejít s davem. Touhou určovat trend, ne se  k němu jen připojit. Tomu, co dělají, se většinou oddávají s velkou vášní. Jsou velmi otevření a zároveň citliví, to je na jedné straně vystavuje riziku velké bolesti a pádu, na druhé ale obrovské radosti.

Tvořivost ale není jen darem od boha ani dílem dokonalých genetických dispozic. Jsou jistě lidé, kteří se narodili s předpoklady k tvořivosti. Když se ale narodili ve špatnou dobu na špatném místě, zůstal ten potenciál nerozvinutý. Tvořivost potřebuje podmínky, stejně jako potřebuje krásná květina to správné místo, světlo, vláhu. A je zjevné, že některé země jsou na rozdíl od jiných epicentry tvořivosti. Inspirativní prostředí dává těm s tvořivými předpoklady šanci rozkvést. Světový institut intelektuálního vlastnictví (WIPO) dává každý rok dohromady žebříček nejvíc tvořivých a inovativních zemí světa Global Innovation Index podle mnoha různých kritérií v oblasti novinek, objevů a technologických, kulturních a civilizačních průlomů. Od roku 2011 je už jedenáctým rokem nepřetržitě v čele žebříčku Švýcarsko. Následují Spojené státy, Švédsko, Velká Británie, Nizozemsko, Jižní Korea, Singapur, Německo, Finsko, Dánsko, Čína, Francie, Japonsko, Hongkong, Kanada, Izrael.

Kreativní dominance Západu

Co všechny tyto země spojuje? Jsou buď bohaté, nebo velmi rychle bohatnou jako Čína. Na světě se nenajde země, která by velmi rychle bohatla a prosperovala, aniž by byla tvořivá. České republice patří na světovém žebříčku tvořivosti mezi 132 zeměmi 30. příčka. Před námi jsou všechny bohatší země Evropské unie a také Španělsko, které jsme v bohatství na hlavu před pár lety předčili. Jsme ale druhou nejvíc tvořivou zemí z postkomunistické střední a východní Evropy. Před námi jen na osmnáctém místě malé Estonsko. Všechny ostatní jsme nechali za sebou. Není to překvapivé. Žebříček tvořivosti kopíruje žebříček bohatství.

Je ale zřejmé, že tvořivost je podmínkou bohatství. Nikoli opačně. Vidíme to na asijských ekonomikách. Jižní Korea se právě svou tvořivostí posunula k bohatství. Většina technologické, civilizační i kulturní výjimečnosti se odehrává v zemích z prvních míst žebříčku. Cokoli z jakékoli branže, která vás napadne, má domicil některého z těchto států.

Z žebříčku tvořivosti jsou vidět i geopolitické trendy. Navzdory všem potížím, s nimiž se Západ v posledních letech civilizačně i ekonomicky potýká, je zřejmé, že stále nemá konkurenci. V první pětce nejvíce tvořivých zemí světa jsou jen země Západu. Zároveň je ale vidět, jak silná konkurence mu vyrůstá v Asii. Jižní Korea je šestka, Singapur sedmička, Čína už se dostala na jedenácté místo. Ukazuje se, že přesvědčení sociologa Maxe Webera, že asijská a především čínská hierarchická mentalita brání rozvoji tvořivosti, už nejspíš tak úplně neplatí.

To je globální kontext. Naše největší výzva je ale doma. Touha po jistotě teplých erárních kanceláří je mrháním potenciálem a zabíjením tvořivosti. Je to cesta do stagnace a přežívání ve statusu průměrné země bez naděje vyšvihnout se mezi západní elitu. Strach Štěpána Ašera je pochopitelný.