Nonkonformisty zruinovat
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Diskuse o Green New Dealu, jejíž ozvěnu jsme teď mohli zaznamenat při sedláckých protestech u nás, stojí a padá s „vědou“. Protože „věda“, opakuje nám hlavní proud, dávno a mimo jakoukoli pochybnost zjistila, že tak prudké oteplení jako v posledních sto letech nebylo v dějinách zaznamenáno a že ho způsobuje rozmnožené lidstvo se svým průmyslem. Tím se odůvodňuje celý ten vějíř zákazů, uhlíkových daní, předpisů a kampaní na cestě k uhlíkové neutralitě. Kdyby byla „věda“ zpochybněna, logicky budou zpochybněny i všechny tyto zákony a s nimi celá jedna politická generace. Ale třeba už oficiální klimatologii nikdo zpochybňovat nebude, protože to bude existenčně nebezpečné. V Americe už je.
V minulých dnech skončil soud, který proti dost známému kanadskému novináři Marku Steynovi vedl také dost známý americký klimatolog Michael Mann. Nejproslulejším Mannovým příspěvkem do diskuse o klimatické změně je tzv. hokejkový graf. V roce 1999, kdy ho publikoval, měl graf být důkazem, že posledních tisíc let nikdy nebylo tak teplo jako dnes. Hokejka se grafu říká podle toho, že od roku 1000 n. l. až do poloviny 20. století je čára pro globální teplotu víceméně rovná (hůl), než se v druhé polovině 20. století prudce zvedne (čepel). Notoricky známé středověké teplotní optimum tím Mann jakoby popřel. Tento článek není ve své podstatě o klimatologii, takže si vystačíme s konstatováním, že Mannova hokejka vyvolala živou a ostrou diskusi a že Mezivládní klimatický panel IPCC ji do jedné své souhrnné zprávy zařadil, v další o několik let později potichu vyňal a že dnes se oficiální klimatologie Manna už asi zas nebojí. Středověké teplotní optimum v páté zprávě IPCC z roku 2014 ještě zmíněno je, zatímco v šesté zprávě z roku 2021 už není.
Lze předpokládat, že víc se po rozsudku nad Steynem začnou bát kdysi četní Mannovi kritici. Steyn prohrál u soudu, který se téměř nezabýval věcnou podstatou sporu, ale především údajným nactiutrhačstvím a údajnou Steynovou zlomyslností. Po dlouhých deseti letech procesu, kdy na jedné straně stál Mann s bohatými sponzory a proti němu Steyn bez bohatých sponzorů, takže na obhajobu vyčerpal vlastní úspory a nakonec už se musel hájit sám bez advokáta, porota nařídila zaplatit Mannovi odškodné jeden milion dolarů. Je to absurdní suma, zvlášť když v rozsudku čteme, že osobní škoda Mannovi nevznikla, respektive vznikla ve výši jednoho dolaru. Ten jeden milion je tzv. exemplární náhrada škody, anglosaský právní vynález, kdy může být pokuta udělena s cílem jaksi celkově potrestat viníka nebo – a tady to začíná být závažné – odstrašit další lidi. Přesně k tomu také porotu vyzval Mannův advokát.
Profesor politologie Roger Pielke jr. vidí v likvidačním rozsudku proti Steynovi návod, jak lze sériově zastrašovat kritiky oficiálního vědeckého „konsenzu“. Netřeba se omezovat na klimatickou změnu, živá diskuse se rozvinula i kolem covidu-19, jeho původu nebo kvality vakcín. Jak vidíme, pořád je hodně lidí, které živost těchto diskusí z nějakého důvodu irituje.
Kauza Steyn vs. Mann probíhala u soudu ve Washingtonu DC, což je stát – politický monolit, v němž mívá Demokratická strana u voleb 90 procent a víc. Člověk nemusí být dezolát, aby ho napadlo, že USA mají jakýsi problém s politizací justice. Podezření bylo mocně přiživeno dalším rozsudkem v řadě trestních kauz Donalda Trumpa. Newyorský soudce (ve státě New York mívá Demokratická strana...) Trumpa odsoudil k pokutě 454 milionů dolarů. Tuto likvidační pokutu dostal za údajné nadhodnocování svého majetku před bankami. Soud nedokázal, že by tím někomu způsobil škodu. Jiný soudce nedávno rozhodl, že vyzyvatel prezidenta Bidena Trump musí jedné ženě za sexuální napadení, které se mělo udát v 90. letech, přičemž ona sama neví, v jakém roce, zaplatit přes 80 milionů dolarů.
Ani si neuvědomujeme, do jaké míry je naše poznání a „poznání“ v mnoha otázkách dnešní doby závislé na anglosaském veřejném prostoru, jak moc kopírujeme „vědecký“ a politický konsenzus vytvářený tam. Návrat Donalda Trumpa je dnes hlavní šance, jak na Západě zastavit zelenou utopii. Na politizaci americké justice jsme škodní i my.