Loni v tento předvánoční čas si asi nikdo nedokázal realitu, kterou žijeme dnes, představit. Fantazie dokáže být bujná a divoká, skutečnost ji ale dost často předčí. V Evropě končí asi nejtěžší rok od pádu železné opony v roce 1989. Kontinent nezasáhla žádná přírodní katastrofa, zasahuje ho bohužel tak ničivá politika, že si z ní uhnal největší pád životní úrovně.

Strůjcem toho pádu není Vladimir Putin, který v únoru brutálně napadl Ukrajinu. Jeho agrese se stala jen katalyzátorem trendů, které už byly v Evropě nějaký čas rozjeté. Tím, co Evropu ničí, je nový nástup socialismu. Epidemie všemožných státních zásahů, zákazů, regulací a dotací. Taková vlna ničení svobodného trhu nemůže skončit jinak než nedostatkem, chudobou a pádem prosperity.

Nový ničivý socialismus má dvě podoby. Pozoruhodné na tom je, že jejich proponenti se proti sobě navzájem vymezují a označují se za největší ohrožení. První je socialismus zelený nebo klimatický. Za hlavní symbol se dá označit nizozemský místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Pod poslední klimaticko-socialistickou epizodou je ale bohužel v roli předsedajícího podepsán český premiér Petr Fiala. Muž sám sebe označující za konzervativce a pravicového politika.

Zelený, klimatický socialismus je hlavní příčinou toho, proč v Evropě prudce zdražují energie. Zákazy a umělé zdražování tlačí na vypínání stabilních zdrojů výroby elektřiny bez toho, aby je byly schopné nahradit nové zdroje bezemisní. Výsledkem je nižší nabídka energie než poptávka po ní. To nemůže skončit jinak než prudkým růstem ceny. K tomu se přidává umělé zdražování emisními povolenkami. Ty si musí kupovat branže, které evropští politici označí za špinavé. Teď aktuálně se k nim přidaly teplárny, stavebnictví nebo lodní doprava. Jejich zařazení a zdražení těchto služeb se prosadilo za českého předsednictví. Hlavou Unie byl v té chvíli Petr Fiala.

Ve chvíli, kdy už nyní téměř všechny státy Evropské unie kompenzují lidem a firmám drahé energie z rozpočtu, a dramaticky tak zvyšují přerozdělování a státní dluhy, zní další umělé politické zdražení skoro absurdně. Ale stalo se. Evropští lídři si ale zjevně připouští, že to pro mnoho lidí zdraží energie a další služby neúnosně. Proto zřizují zas další sociální fond, z něhož to chtějí těm chudším kompenzovat. Takže uměle politicky zdražíme, necháme lidi zchudnout a budeme jim to platit chudinskými sociálními dávkami. Jen dál zvedneme přerozdělování a roli státu v ekonomice. Nazvat celý tento systém jinak než nový zelený nebo klimatický socialismus znamená zavírat oči před realitou. Skutečným výsledkem zeleného socialismu je energetická chudoba. Statky jako elektřina a teplo se stávají ve společnosti, která měla být civilizačně dál, vzácnějšími a méně dostupnými. Tak vyspělost a prosperita zpravidla nevypadá.

Z druhé strany sílí národní socialismus. Představy některých politiků, že svým občanům politicky zajistí dostupné ceny a ochrání je před drahotou. Tahle začal maďarský premiér Viktor Orbán, přední evropský proponent národního socialismu (který sám sebe též označuje za konzervativce), už před rokem stropovat ceny benzinu a základních potravin. Výsledky se právě dostavují. V Maďarsku není benzin a ceny po uvolnění stropu letí prudce vzhůru. Inflace u potravin je s 49 procenty nejvyšší v celé Evropě (dvakrát vyšší než našich 25,1 procenta, což je též jedna z nejvyšších). Stalo se, co se stát muselo. Když Orbán nadiktoval obchodníkům ceny základních potravin, nenechali si to líbit a prudce zdražili vše ostatní. Před Vánocemi už začaly ty základní potraviny chybět, takže přišel přídělový systém. Vejce nejsou v mnoha obchodech vůbec. Mléka si při jedné návštěvě supermarketu můžete koupit litr. Maďaři si zoufají, že nemají ani z čeho péct na Vánoce. To je výsledek národního socialismu, který nemohl nepřijít.

Evropa dostává velmi tvrdou lekci, jak se státní zásahy do ekonomiky a svobodného trhu nevyplácí. Jak ošklivé mají následky. Zelený a národní socialismus vedou do stejné chudoby a nedostatku. Viktor Orbán a Frans Timmermans, kteří si nemůžou přijít na jméno, mají společného víc, než si umí připustit. Jsou to kumpáni v nové socialistické destrukci Evropy, která končí energetickou chudobou a jídlem na příděl.