Naše flóra je obecně velice bohatá na druhy kvetoucí v první polovině roku. Od prášících lísek se naše lesy začnou zdobit celými koberci květeny předjaří, a sotva se koruny zavřou listovím, začnou zářit stepi a za nimi hned louky. To vydrží pěkně až do senoseče – a pak jako když utne. Já vím, hnedka mi tu začnete sázet roztomilou květenu, kterou znáte z prázdnin tu či onde, a vést svou o tom, jak nemám pravdu. Mám i nemám. Mnohé z těchto květů budou u nás mile zdomácnělé, leckdy po staletí. Jiné budou vyloženě zahradní, tak jak je známe za plotem i před plotem, protože žijeme v krajině kulturní a přírodu jsme si zachovali spíš v dějích než v celkové nedotknutosti. Nejvíc však bude druhů, které remontují, tedy opakují kvetení, a to z opodstatněných důvodů.

Prvním je dobré bydlo, kdy se jim daří, a tak kvetou trochu navíc. Druhým je pastva či kosení, které jim sebralo jejich poslání pro budoucí generace, které musí splnit stůj co stůj. No a co by to bylo za příběh, kdyby nebyl i třetí důvod, tím je životní strategie. Nic menšího.

Kytky si hledají své místo na slunci různě a jejich největší výzvou je bitva o zájem opylovačů. To je alfa i omega celé věci. O nic nejde víc než právě o tohle. Některé kvetou pomalu do sněhu za mrazů, jiné vysoko nad ostatními, další používají různé triky a lákadla, jak hmyz inspirovat právě k tomu, co potřebují nejvíc. Dobře. Ocún si vybral velice zajímavou výhodu. Kvést jako jeden z posledních. Navíc si ještě dovedně poradil s tím, jak to celé své životní úsilí provést.

Prosím pěkně, ale jakou výhodou může být kvést poslední? Obvykle stát poslední ve frontě znamená docela ostrouhat. Podzimní naháčky ovšem ve vlhčích loukách čelily velmi malé konkurenci nemnoha druhů, které byly schopny v babím létě nabídnout opylovačům svůj často nevalný remont. Ocún ovšem přišel s nabídkou velmi kvalitního velkého vitálního květu s velice nápadnými prašníky. Nepřehlédnutelný exemplář. Jeho životní styl je husarský kousek k pohledání. Běžně totiž vegetuje jako všechny jiné kytky zjara, kdy si užije maximální světelný požitek a udělá kopec listů. Dobrému pozorovateli neunikne, že se dokonce v té mase listů objevují výrazné semeníky. Ano, ten fištrón kvete na podzim a roste i semení se zjara s ostatními. Aby to nějak energeticky zvládl, pořídil si k tomu velice účinnou zásobárnu, kterou není nic jiného než poměrně veliká cibule pod zemí, do které si syslí škrob, aby utáhl květy, jež nemají ani špetku zeleného chlorofylu. Kvete tedy zásadně a jedině z úspor.

Na těchto úsporách je životně závislý, a proto svou listovou plochu napustí velmi populárním jedem, totiž kolchicinem. Ten znají nejen ti, které trápí zdánlivě středověké onemocnění dnou, ale zejména všichni šlechtitelé. Zahradnický svět by byl výrazně chudší, nebýt právě kolchicinu a jeho schopnosti polyploidizovat buněčné jádro. Směle by bylo možné spekulovat o tom, že by patrně tato planeta byla o několik miliard lidí chudší, kdyby nevznikly tetraploidní plodiny. Ty vydřely z polí o poznání víc energie. Ocún tomu otevřel jedny z vrátek.

Samozřejmě jde o krásnou zahradní květinu, která neotráví své opylovače a nemá žádný důvod otrávit vás, když se k ní budete chovat, jak se sluší a patří. Desítky botanických druhů i velkokvětých zahradních kultivarů rostou a kvetou do krásy v lila růžových tónech různé sytosti včetně albínů a plnokvětých forem. Pokud se naučíte chránit život jejich listové rozety v jarní sezoně, odmění se vám kopci květů v té podzimní. A to má svoje kouzlo.