Dobré zprávy a trendy z ekonomiky a společnosti jsou v dnešních době stagnace a pádu životní úrovně velmi vzácné. Proto si každá zaslouží pozornost, protože dává naději a směr, že by se země mohla zvednout k prosperitě. Tady je jedna z nich.

S politickým nástupem Andreje Babiše, jehož voličské jádro tvoří vedle seniorů i další lidé závislí na platech, dávkách a dotacích od státu, se rozjela jedna z řady šikmých ploch, které české ekonomice „pomohly“ tam, kde je dnes. Průměrné platy státních zaměstnanců se dostaly před průměrné mzdy v soukromých firmách. A to docela výrazně. Začíná se hned Babišovým nástupem k moci v roce 2014. Kulminace přichází v roce 2021. To je volební rok. Andrej Babiš se snaží obhájit post premiéra. Nalévá do ekonomiky, co se dá. Platy, důchody, sociální dávky. Tady jsou kořeny bezprecedentní inflace v posledních letech a prudkého růstu státních dluhů. V roce 2021 průměrný plat ve státním sektoru dosahuje 44 782 korun. V soukromých firmách je průměrná mzda 38 895 korun. Rozdíl převyšující desetinu ve prospěch státu je nejvyšší v historii.

V prosperujících ekonomikách platí zpravidla soukromá sféra výrazně lépe. Jsou to vlastně dva světy, kde každý nabízí něco jiného a přirozeně přitahuje jiný typ lidí. Ti, kdo pracují pro stát, mají mnohem větší jistoty. Jsou výrazně víc chráněni proti společenským a ekonomickým změnám, které zvlášť dnešní doba přináší. Ta jistota je zpravidla vyvažována nižším příjmem. Ke státu jdou také většinou lidé, kteří dávají jistotě přednost před rizikem a s ním souvisejícím vyšším příjmem.

U nás se to za Andreje Babiše úplně zvrhlo. Teď se to pomalu začíná vracet tam, kde by to v prosperující zemi mělo být. Ještě to tam není, ale už je to na dohled. V první polovině letošního roku dosáhla průměrná mzda v soukromých firmách 45 136 korun, průměrný plat ve státní sféře 45 406 korun. Tak malý rozdíl tady nebyl od začátku Babišova vládnutí.

Je to do značné míry dané tím, že stát řadě lidí zmrazil platy nebo jim je zvedal méně než o inflaci. Reálný plat padal i v soukromých firmách, přidávaly ale víc. Především proto, že kvůli nízké nezaměstnanosti a rekordnímu počtu lidí v práci nemají lidi a musí se o ně přetahovat lepšími nabídkami.

Není zdravé, že u nás celkově reálné příjmy klesají. V tom špatném je ale dobré, že se ty privátní vrací nad státní.

Průměr má samozřejmě vždy spoustu zkreslení. Průměrný zaměstnanec státu má vyšší kvalifikaci než průměr v soukromé sféře, kde pracuje násobně víc lidí. Stejně tak jsou státní zaměstnanci více soustředěni ve větších městech, kde jsou vyšší příjmy. Tak by šlo v argumentech pokračovat. Když ale chceme srovnávat a udělat si celkovou představu, průměr je tou laťkou.

Argument o vzdělání navíc úplně neplatí. Lidé s vysokoškolským vzděláním měli i za hlubokého babišismu vyšší platy v soukromé sféře než u státu. Teď se ten rozdíl zvětšuje. V privátu berou v průměru 53 970 korun. U státu 47 870 korun. V tom nejkritičtějším roce 2021, kdy celkové státní platy ujely soukromým, vedla u těch s nejvyšším vzděláním soukromá sféra 47 401 korun versus 47 218 korun.

To, kde stát přeplácel privát, byla jediná kategorie. Lidé s maturitou. To je právě velká část úředníků. Není žádný důvod je přeplácet. Soukromé firmy dobře vědí, proč si musí zaplatit především špičku, která táhne celé firmy.