„Narodilo se nám dítě“, takto shrnula Hannah Arendtová poselství Vánoc, k němuž podle německé filozofky netřeba nic přidávat. Každé narození značí důvěru ve svět a naději. Autorka se v podcastu zabývá nejprve kritikou konzumu spjatého s Vánoci. Představa, že duchovnost musí být oproštěna od konzumu, od materiality, přízemnosti, není samozřejmá.
Humanitní vědy dosloužily, jsou neužitečné, navíc škodlivé, protože jsou ideologicky homogenní a vychýlené jedním ideologickým směrem. To jsou základní námitky, které jim – a v přeneseném smyslu i humanitním vědcům – adresují někteří politici, novináři, část veřejnosti. Humanitní vědy se skutečně v krizi zdají být, třeba již proto, že přinejmenším v západním světě klesají dramaticky počty studentů. Stále častěji se navíc ozývají i výrazní a světově uznávaní akademici, ať už americký psycholog Jonathan Haidt, kanadských psycholog a filozof Steven Pinker nebo francouzský politolog Olivier Roy a německý filozof Ingolf Dalferth, kteří potvrzují, že humanitní vědy nejsou v dobré kondici.
Byl Martin Heidegger, jeden z největších myslitelů nejen dvacátého století, antisemita? To, že německý myslitel vstoupil do NSDAP, že se roku 1933 stal rektorem freiburské univerzity a že filozofa chápal jako proroka nového vztahu k (německému) bytí, bylo dlouho známé. Přesto se téma Heideggerova zapojení do nacistické ideologie v roce 2014 znovu rozvířilo. Někteří badatelé a filozofové hovoří o šoku. Tehdy byly vydány tzv. Černé sešity, deníky myšlení, anebo jak říká sám Heidegger: deníky z jedné filozofické dílny. Na pozadí svého díla v nich formuluje to, co označuje jako duchovní nacionální socialismus. Právě jeho filozofie má dopomoci k novému ustavení světa. Svět se ocitá uprostřed přestavby a německý filozof má být jeho architektem. Excesů spjatých s touto „přestavbou“ se Heidegger neobává: Průměrnost je větší nebezpečí než barbarství.
V dalším díle podcastu "Pravda neexistuje?" se Tereza Matějčková věnuje jednomu z nejslavnějších pojednání dějin filosofie. Esej Co je Osvícenství od Immanuela Kanta sice vyšla roku 1784, ale zůstává aktuální i v 21. století.
V druhém dílu filosofického podcastu "Pravda neexistuje?" se Tereza Matějčková zaměřila na současnou filosofii, konkrétně na knihu Isolde Charim Muka narcismu, která odpovídá na otázky: Proč žijeme v narcistní společnosti? Jaké jsou současné autority? Proč se z politiky vytrácí obsah a třeba taky jakou roli má ve společnosti náboženství?
V úvodním díle unikátní podcastové série Pravda neexistuje TM nejde autorce o předestření toho, co je tedy pravda, ale o poukaz na to, že pravda je ze své podstaty problém a že současné řeči o post-pravdě jsou matoucí. Naznačují, že existovala doba, kdy bylo jasné, co je pravda. Pravda však byla vždy v krizi. Je životně důležitým orientačním bodem, a zároveň je bodem vždy krajně nejistým. Právě v této situaci – to, co je nejdůležitější, je zároveň kriticky ohrožené – tkví drama lidského života.
