Špínu na něj hledali už komunisté před únorem 1948

Kdo inspiruje Zemanův útok na Peroutku

Špínu na něj hledali už komunisté před únorem 1948
Kdo inspiruje Zemanův útok na Peroutku

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Na první pohled je přehnané označovat prezidenta Miloše Zemana a jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka za agenty mezinárodního komunismu a jako důkazy přitom uvádět, že Zeman byl svého času členem KSČ a že Ovčáček psal do stranického tisku KSČM.

Přece je známo, že současný prezident vstoupil do strany během pražského jara a pak byl vyloučen pro nesouhlas s ruskou okupací. KSČM je zase strana, která se přizpůsobila demokracii. Když vydává stranický tisk, tak v něm musí někdo pracovat, a není divu, že posloužila jako první stupeň kariéry talentovaného novináře. Je to jasné: není možné prvoplánově srovnávat Zemana a Ovčáčka s komunisty, kteří se snažili vývozem revolucí ovládnout svět a jimž se to také dařilo, například v Československu v letech 1945–48.

Přesto nejde zpochybnit, že prezident a jeho mluvčí mají něco společného s tím, jak komunismus fungoval v dobách, kdy generalissimus Josif Vissarionovič Stalin usiloval o světovládu. Přinejmenším od protagonistů té doby čerpají inspiraci. Prozradilo se to v posledním dějství aféry, kterou prezident vyvolal svým výrokem, že mezi intelektuály fascinované zrůdným učením nacismu patřil i slavný šéfredaktor Přítomnosti Ferdinand Peroutka. „Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem Hitler je gentleman,“ prohlásil Zeman 27. ledna. Od té doby Ovčáček údajný článek hledá, a protože se mu to nedaří, snaží se najít jiné pochybné citace, kterými by Peroutku diskreditoval a Zemanův přešlap nějak zakryl. Nejvíc se svému cíli přiblížil objevem článku Dynamický život, který Peroutka publikoval 26. dubna 1939 k narozeninám říšského kancléře Adolfa Hitlera. První odstavec říká: „Německá říše oslavila padesáté narozeniny svého Vůdce Adolfa Hitlera způsobem, který odpovídá všem oněm pronikavým úspěchům, jež tento muž za pouhých šest let své vlády svému národu přinesl. Jak dnes věci stojí, nemají Němci nikoho, koho by ve své Walhalle, ve své galerii národních hrdinů postavili výše.“ Na tento odstavec se Zeman jako na důkaz Peroutkovy fascinace nacismem odvolal při návštěvě Trutnova 19. února, kde ho převyprávěl slovy: „Ferdinand Peroutka zde zhruba měsíc po vyhlášení protektorátu píše o tom, že Adolf Hitler, velký vůdce německého národa a největší z Němců, vstoupí do Walhally německých dějin.“

O fascinaci nacismem může jít těžko, vznik článku spíše osvětlí pozdější Peroutkovo vysvětlení, že časopis Přítomnost musel napsat článek k narozeninám na příkaz cenzora, který by jinak noviny zrušil. Peroutka také vysvětluje, že nepsal svůj vlastní názor, ale pouze nesporná fakta. O tom, že Hitler jako kancléř zaznamenal v období 1933–39 pronikavé úspěchy a že si ho většina Němců v té době cenila opravdu hodně vysoko, nemůže být pochyb. Peroutka také po válce připomněl, že článek Dynamický život posloužil gestapu v létě roku 1939 za hlavní důvod, proč novináře odeslal na doživotí do koncentračního tábora. Článek se totiž neomezil na popis Hitlerových úspěchů, zároveň Čechům připomněl, že Hitler není vůdcem jejich národa. „Poněvadž tedy i po 15. březnu 1939 Čech zůstává Čechem a Němec Němcem, poněvadž Vůdce a říšský kancléř není Čech a Češi nejsou Němci, nemůže býti poměr obou národů k osobě Adolfa Hitlera naprosto stejný,“ zní další citát z onoho textu. Anebo dál: „Jsa velkou postavou německých národních dějin, nemůže býti ovšem zařazen do národních dějin národů jiných; maje již své první místo ve Walhalle, nemůže býti postaven do Slavína...“

Mluvčí ani prezident popsaný kontext nezmínili. Kdo kontext zná, může nejvýš zapochybovat o tom, jestli Peroutka nezašel při snaze zachovat své noviny příliš daleko, věrohodnou odpověď však bez dobré znalosti období počínajícího nacistického teroru nejde snadno najít.

Pandořina skříňka z roku 1947

U příběhu článku Dynamický život není obecně známa jedna souvislost. Útočit kvůli němu na Peroutku není nic originálního. Webový časopis Abchistory.cz připomněl, že stejný text posloužil jako doklad Peroutkovy zbabělosti a nemorálnosti komunistickému novináři Františku J. Kolárovi v roce 1947. Peroutka napsal ve své odpovědi, že Kolárův přístup mění minulost na „skříňku Pandořinu, z níž se na všechny strany rozlézá zlo“. Přirovnal ho k metodám SNB a tajných služeb ZOB a OBZ, které tehdy byly pod komunistickou kontrolou.

V temné „Peroutkově aféře“ zůstává jediná nezodpovězená otázka. Prezident a jeho mluvčí se mohli při hledání potřebné citace inspirovat u komunistického propagandisty zcela vědomě, anebo použili stejnou metodu jenom náhodou. Ani jedna možnost jim však neslouží ke cti.