Středobod dění je stavbou rozjitřených emocí

Thermal: skvělý dům, o kterém se to jenom šeptá

Středobod dění je stavbou rozjitřených emocí
Thermal: skvělý dům, o kterém se to jenom šeptá

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Následující větu by měl v Karlových Varech nahlas vyslovit jen ten, kdo se nebojí, a navrch má rychlé nohy, kdyby bylo potřeba utíkat: hotel Thermal je výborná stavba!

Těch pět slov je mezi místními koleda o malér. Hotel na vstupu do lázeňské části města je vnímaný jako vřed, který neposunul Vary vpřed, ale uvrhl je kamsi zpátky do temných barbarských časů. Považte! Kvůli jeho stavbě musel byl srovnán se zemí starší secesní hotel Alice, a k tomu ještě bývalá stáčírna minerálky i s Mattoniho vilou. Za vlídná slova o moderní novostavbě vyhnání z města, Thermal si tady rozhodně chválit nenecháme! Vždyť v jednom z nedávných lidových hlasování zařadili obyvatelé Karlových Varů šestnáctipatrový hotel mezi největší ohyzdnosti regionu, hned za nedaleké hnědouhelné povrchové doly.

Tohle není žádný Gagarin

Jenže ta koleda o malér je pravdivá, hotel Thermal je skutečně vydařená a nadprůměrná stavba a Karlovým Varům sluší. Jen se to nikdy moc neříkalo, protože nějak nebyla vhodná doba. Když se na jaře roku 1977 Thermal slavnostně otevíral, neměli komunisti v době pevné husákovské normalizace zrovna chuť se přiznávat, že nějakých deset let zpátky trochu povolili opratě a dali Věře a Vladimíru Machoninovým volnost, aby do města pustili moderní západní trendy. A tak se spíše zdůrazňovaly věci praktické a pracujícímu lidu snadno představitelné, třeba že ještě víc lidí si teď bude moci užít lázeňskou relaxaci.

Rudé právo ve středu 27. dubna 1977 na straně 3 napsalo: „Pacienti s chorobami zažívacího ústrojí a výměny látkové dostávají novou naději. Že se jich dostane víc na lázeňské léčení. V páté pětiletce přibylo v Karlových Varech 499 lůžek, v šesté pětiletce by jich mělo být 655. Dnešní lázeňský host má rád památky, obdivuje se jim, ale je už zvyklý ze svého bytu na moderní bydlení. Když hodnotil lékařský náměstek ředitele lázeňské organizace Karlovy Vary Jan Miessler přínos Thermalu, vyzdvihl jeho přednost především v tom, že přibyla ubytovací možnost.

O otevření nejmodernějšího karlovarského hotelu informoval v květnu 1977 také specializovaný Lázeňský časopis. Ale ani tady to nebylo nic, na čem by si místní mohli k hotelu budovat nějaký pozitivní vztah. „Sdružený socialistický závazek na dokončení lázeňského sanatoria Thermal, který uzavřely všechny organizace zúčastněné na stavbě na počest XV. sjezdu KSČ, byl slavnostně a v předstihu splněn. Člen předsednictva a tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Josef Kempný přestřihl rudou pásku a komplexní areál lázeňského sanatoria Thermal je od 27. dubna v provozu! Spolu s Vřídelní kolonádou naznačuje způsob budoucí přestavby lázeňské metropole.

Poslední věta, tehdy míněná jako budovatelský pohled k zářným zítřkům, byla ovšem strašidelnou hrozbou. Pokud se totiž ve Varech opravdu něco nepovedlo, je to právě Vřídelní kolonáda. Všechno, co kdy krylo nejslavnější karlovarský pramen, bylo lepší než to, co u říčky Teplé stojí teď. Kolonádu nejprve tvořila empírová stavba a po ní od roku 1879 litinová konstrukce vídeňských architektů Fellnera a Helmera, která byla ovšem za války rozebrána a přetavena na zbraně. Po druhé světové válce tu byla dřevěná střecha a od roku 1975 chrání pramen masivní železobetonová prosklená stavba Jaroslava Otruby. Na chvíli tu na podstavec dokonce přistál ještě kosmonaut Jurij Gagarin. Pokud by se takhle měly přestavět celé lázně, jak hrozil komunistický článek, byl by to grandiózní průšvih. Vřídelní kolonádě chybí měřítko i estetika, a protože ideologický text házel Thermal s kolonádou do jednoho pytle, nelze se moc divit, že lidé začali moderní hotel odmítat jako nezvaného agresora.

Sci-fi v komunismu

Přitom málokterá stavba ve Varech je k městu tak otevřená jako hotel Thermal. Ostatně na prolínání interiéru s venkovním prostorem manželé Machoninovi svůj návrh postavili. Jednoduchá fasáda z tryskaného betonu plynule přechází do interiérových stěn v několika vstupních halách a vnější a vnitřní svět oddělují pouze obří bezrámová okna. Město vstupuje do hotelu a lázeňský host, je-li unaven, si může město procházet jen očima, pohodlně usazený v křesle ve foyeru. Okno z haly do města je jako sci-fi 3D obrazovka s nekonečně velkým displejem a sci-fi má divák s odpuštěním i pod zadkem. Křeslo Thermal, navržené Věrou Machoninovou právě pro tento hotel, vypadá jako sedačka z kosmické lodi. Vzniklo v několika variantách, pro každé místo v hotelu trochu jiné. Nejslavnější je zřejmě červená verze se čtyřmi řadami výstelkových žeber potažených červenou koženkou.

Thermal je sci-fi. Kdo to kdy viděl, myšleno samozřejmě pro socialistické Československo 70. let, aby se třeba do skály nad hotelem vysekal plavecký bazén, ke kterému jezdí od hotelových pokojů speciálně zhotovená lanovka? Technických vychytávek si všímaly i dobové články: „Lázeňský areál Thermal si vyžádal 386 milionů korun celkových nákladů. Festivalové kino pro 1200 diváků, kde lze promítat filmy od 16 do 70 milimetrů, má zabudováno překladatelské zařízení pro 6 jazyků a trojité výsuvné pódium. Břidlicový obklad zajišťuje perfektní akustiku. Padesátimetrový otevřený bazén s vřídelní teplou vodou slouží dopoledne k rehabilitačnímu cvičení lázeňských pacientů, odpoledne a večer pak veřejnosti,“ napsal Lázeňský časopis.

Foto: Jan Zatorsky

O autorech se toho moc nepsalo. Machoninovi měli smůlu, že se hotel stavěl více než deset let. Když se svým návrhem vyhráli v polovině 60. let architektonickou soutěž, patřili mezi autory, kteří směli tvořit. O deset let později už byli kvůli svým politickým postojům u komunistů v nemilosti. A tak v době, kdy jsme si k neobvyklé novostavbě vytvářeli vztah, chybělo například vysvětlení, že s Thermalem získaly Karlovy Vary stavbu, ve které se odráží vliv Le Corbusiera, Oscara Niemeyera, Alvara Aalta či Louise Kahna. Slovo „brutalismus“ zní možná zle a tvrdě, ale ve skutečnosti je to respektovaný architektonický styl, který pracuje s betonem, ocelí a sklem a Thermal je jemnější a vzdušnější stavba než řada neorenesančních lázeňských domů, které jsou ve Varech považovány za tradiční, a tedy „správné“.

Při hodnocení Thermalu se zapomíná také na to, že do staré lázeňské čtvrti moderní architektura vstoupila už několikrát ‑ a nijak to nazdobenému světu secese a historizujících slohů neublížilo. Například hned proti slavné pseudorenesanční Mlýnské kolonádě od Josefa Zítka stojí Baťův funkcionalistický obchodní dům, který v roce 1930 navrhl Antonín Vítek.

Thermal bez potíží obstojí i v jednom ze základních testů architektury, kterým se třídí dobré od špatného. Je to promyšlený dům, od základní konstrukce až po lžičku v kavárně. Jednotlivé věci tu mají své jasné funkce a nejsou tu jen jako manýra autorů. Díky robustnímu betonu je přízemní festivalová část bytelná a po desetiletí zvládá nápor návštěvníků. Jednoduchá fasáda přirozeně stárne. Před hotelem se dá dýchat, je tu dostatek místa a nejezdí tu auta, ta k recepci přijíždějí zezadu. A podobně přistupovali Machoninovi k takovým detailům, jako byly příbory navržené speciálně pro hotel. Vše spolu provázané, v jednom stylu a fungující.

Thermal je dobrý hotel ‑ a už by se to mohlo začít říkat opravdu nahlas.