Předseda lidovců Pavel Bělobrádek minulý čtvrtek vyzval ministra za hnutí ANO, aby zvážil, jestli setrvá ve své funkci. Nebýt této výzvy, nestálo by za to o lidovcích mluvit ani psát.

A bez pokračování odvážnější politiky nemají lidovci velkou perspektivu ani šanci ovlivnit budoucnost. Křesťanský charakter KDU-ČSL přímo vynucuje, aby se říkalo, že strana zažila „zmrtvýchvstání“, když se dokázala ubránit před zapomenutím a ve volbách 2013 vrátit do sněmovny. Nemluvě o tom, že opět vstoupila do vlády, na níž měla podíl po většinu času od založení Československa. Hladce se zapojila do vládního provozu v období, kdy země po dlouhé krizi začala prosperovat a kdy koaliční strany udržují popularitu, která jim pomohla získat volby.

Přesto nemohou zmrtvýchvstalí lidovci jásat. Samotné složení vládního kabinetu musí jít jejich tradičním voličům proti srsti. Vznikl jako alternativa neoblíbené pravicové vlády či ministerského týmu pod kontrolou prezidenta Miloše Zemana, partnerem jsou ovšem vedle středolevých sociálních demokratů ještě členové hnutí ANO 2011 založeného normalizačním ekonomickým diplomatem Andrejem Babišem. Vláda Bohuslava Sobotky údajně vznikla z nutnosti, aby zabránila horším alternativám, z pohledu antikomunistického jádra lidoveckých voličů na jižní a střední Moravě však jde o historický návrat předlistopadových komunistických kádrů do čela státu.

Lidoveckým ministrům nezbývá než svou účast ve vládě omlouvat. „Za současné vlády zažívá republika hospodářský růst a klesá nezaměstnanost,“ vysvětluje první místopředseda strany a ministr zemědělství Marian Jurečka, proč je správné spolupracovat se socialisty a velkopodnikatelem z bolševické kádrové líhně. Poukazem na dobrou ekonomickou situaci však nemůže změnit nic na tom, že lidovci svými preferencemi jen opakují šestiprocentní volební výsledek. Stačí málo, a v příštích volbách se opět nemusejí dostat do sněmovny. Pak už nemusí ke druhému zmrtvýchvstání dojít, nakonec ani křesťanská nauka o ničem takovém nemluví.

Když si bratři vyřizovali účty

Vzestup lidovců po historickém úpadku z let 2010–2012 nemá na polistopadové scéně srovnání. Velký předseda Josef Lux, který dokázal lidovce převést z Národní fronty a kolaborace s komunistickým režimem do demokratických poměrů, po sobě nezanechal přesvědčivého nástupce. Souboj dvou ambiciózních dědiců, Cyrila Svobody a Miroslava Kalouska, pak stranu dokonale rozvrátil.

Svobodovo předsednictví v letech 2001–2003 vystřídala Kalouskova dominance, která však skončila o tři roky později příliš odvážnou strategií při povolebním vyjednávání. Kalousek tehdy domluvil koalici se socialisty s podporou komunistů. Tento tah ho stál křeslo, i když se v jeho důsledku lidovci nakonec do jiné vlády dostali. Po přechodném předsednictví vsetínského solitéra Jiřího Čunka převzal stranu v roce 2009 opět Svoboda, který vyčistil vedení od všech Kalouskových přívrženců. Sám Kalousek s nejbližšími souputníky založil úplně novou stranu TOP 09. Té lidovci podlehli při volbách 2010 na celé čáře a vypadli poprvé v historii ze sněmovny. Z vedení zmizeli i příznivci poraženého předsedy Svobody a zanechali po sobě jen osmdesátimilionový volební dluh.

Úplný restart

Strana však ukázala, že křesťanských politiků je v jednotlivých krajích pořád dost a že jsou schopnější než jejich předchůdci padlí v nesmiřitelných sporech dvou předsedů. Poprvé se to ukázalo v roce 2012 při krajských volbách, když noví lidé dokázali v některých krajích zlepšit předchozí výsledky. V první řadě se to podařilo třicátníkům Pavlu Bělobrádkovi v Královéhradeckém kraji a Marianu Jurečkovi na Olomoucku, kteří jsou od té doby novými lídry. K oživení lidovců došlo i na Zlínsku.

Výměnu generací naopak mohli odložit na jižní Moravě a na Pardubicku, kde se sice výsledky zhoršily, přesto stačily k tomu, aby se lidovci udrželi v krajských koalicích. V jiných krajích, především na Plzeňsku či ve středních a jižních Čechách, naopak další úpadek přivedl stranu k bezvýznamnosti.

Pod vedením osvědčených regionálních vůdců pak následovaly další úspěchy. Nejdříve vstup do sněmovny byť z pozice až šesté nejsilnější strany, pak historický úspěch se ziskem tří europoslanců a nakonec úspěch v komunálních volbách v Praze, kde lidovci získali po osmnácti letech radního, a k tomu ještě starostu sedmého městského obvodu.

Postupný, zato úplný převrat, který žádná jiná tuzemská strana nezažila, dokumentuje složení celostátního výboru. Z jeho dvaceti členů zvolených v roce 2005 na plzeňském sjezdu přežilo jenom šest Svobodův triumf ve Vsetíně v roce 2009. Šest jiných však ve stejném roce zakládalo TOP 09. Z šesti „svobodovců“, kteří obhájili ve Vsetíně, už po loňském sjezdu nezůstal ve vedení strany nikdo.

Stejně dobře je převrat vidět ve sněmovně. Z patnácti lidovců zvolených v období 2006–2010 je v současném poslaneckém klubu pouze neortodoxní Ludvík Hovorka, který se do parlamentu tradičně dostává z nižších míst na kandidátce díky kroužkům. Z bývalých kolegů se ve sněmovně setkal jen s Kalouskem v dresu konkurenční strany.

Úspěchy, které svět nevidí

Vedoucímu tandemu obrozených lidovců, tedy Bělobrádkovi a Jurečkovi, nechybí odvaha a obratnost. Především však přesvědčili nejisté voliče, že si zakládají na tradičních hodnotách. Jejich barvotiskové příběhy mají základní rysy, podle kterých se ve srovnání s „Pražáky“ Svobodou a Kalouskem pozná věrný lidovec. První z nich je zootechnik, druhý soukromý zemědělec, chodí do kostela, jejich dětí přibývá a nikdy si nezadali s komunisty. Za nimi do vedení strany míří další třicátníci a čtyřicátníci vyzkoušení v komunální politice. Velká budoucnost se ve straně předpovídá například bývalému místostarostovi Vyškova a náměstku jihomoravského hejtmana Romanu Celému, jemuž při vzestupu brání jen skutečnost, že od zkušenějších kolegů plně nepřevzal krajské vedení.

Právě pro nové politiky s bezvadným profilem je ovšem o to obtížnější přežít v kalných vodách pražské vládní politiky. Ministři za lidovou stranu jsou loajální k lídrům koalice Sobotkovi a Babišovi, i když o sympatiích se nedá mluvit ani v nejmenším. Obávají se však, že budou obviněni z vydírání silnějších partnerů, jako se to často stávalo legendárnímu předsedovi Luxovi. Podle Jurečky se proto vymezují na věcných tématech, v tomto směru však příliš přesvědčiví nejsou.

Před svými straníky i voliči obvykle připomínají, že se drží tradiční podpory rodin. Bělobrádek prosadil na koaliční úrovni zvýšení daňových slev na druhé a třetí dítě, teď lidovci hovoří o „penzijní reformě“. Tím myslí snížení pojistného rodinám s alespoň dvěma dětmi a naopak zvýšení odvodů daňovým poplatníkům, kteří žádné děti nevychovávají. Vlajkovou lodí by se měl stát věčný boj za kvalitní české potraviny, jenž se zatím prezentoval Jurečkovým zákonem o dominantní tržní síle, tedy přísnější regulaci zahraničních maloobchodních řetězců. Dalším rozšířením bitevního pole má být pravidlo, podle kterého mají tuzemští zemědělci před cizinci přednost při nákupech půdy.

Nejde předem říci, že rodinné a potravinářské politiky KDU-ČSL budou mít nějaký věcný efekt na porodnost či kvalitu jídla, přesto jsou lidovecké nápady relativně významné v rámci nepřesvědčivých výkonů celé vlády. Hlavní potíž je však v tom, že si vládní podporu rodin a českých potravin jen málokdo spojuje přímo s lidovou stranou. Tento neúspěch straničtí stratégové obvykle vysvětlují tím, že v období vlády oligarchů nad sektorem médií nemají možnost své úspěchy publikovat.

Za pravdu může steskům KDU-ČSL dát i nezaujatý pozorovatel, který by čekal, že se křesťanská strana prosadí během uprchlické krize, protože právě teď by mohla být hlavním obhájcem tradičních evropských hodnot před přílivem muslimů. Lidovci se opravdu snaží a koncem roku jejich šéfové absolvovali desítky veřejných diskusí, kde občanům vysvětlovali, co hrozí od migrantům a jak se této „velké zkoušce“ postavit.

Na rozdíl od prezidenta Zemana či ministrů Babiše nebo Chovance důrazně připomínají, že migraci musíme řešit seriózně, a varují, že tažení protiislámských extremistů jen zvětší uprchlický problém. „Myslím, že bychom se měli vyvarovat jednoduchých řešení,“ prohlásil Bělobrádek a upozornil, že hrozí fašizace společnosti. Lidovci jako první přišli s návrhem konkrétní pomoci uprchlíkům a prosadili, aby Česká republika přijímala blízkovýchodní křesťany.

Rozhodné lidovecké „možná“

Na druhé straně nechybí publicita sporných vládních kroků, za které lidovci nesou část odpovědnosti. Ministr dopravy Dan Ťok (ANO) třeba nedokáže zajistit výběr mýta na dálnicích a mezi dopravními odborníky se rozmáhá názor, že také ostatní koaliční strany by měly ministra donutit k lepším výkonům. Sám Ťok se chce zbavit viny tvrzením, že za všechno mohou lidovci, jejichž ministr Milan Šimonovský uzavřel před deseti lety se současným výběrčím mýta Kapschem nevýhodnou smlouvu, která nejde prodloužit ani změnit.

Ještě horší to bylo při schvalování elektronických pokladen EET, když lidovci souhlasili, že koaliční poslanci porušili zákon o jednacím řádu. Nejtvrdší odsudek schytali od svého bývalého předsedy Kalouska: „Kolegové z KDU-ČSL, až tento proces bude shledán nezákonným a vy budete tvrdit, že za to žádnou odpovědnost nenesete, tak to neříkejte. Budu první, kdo vám řekne, že je to vaše pokrytectví, že tato vláda může takto znásilňovat právní řád,“ řekl současný šéf TOP 09. Jeho slova obracejí nůž v ráně, protože lidovcům může podpora EET uškodit víc než sociálním demokratům. Elektronické pokladny zasáhnou především malé obchody a hospody v odlehlých venkovských regionech, kde mají hlavní voličskou základnu.

Bělobrádek se hájí připomínkou, že jeho strana zákon o pokladnách brzdí, co to jde. Lidovci prý prosadili roční odklad pro všechny živnostníky kromě hospodských a obchodníků. To znamená, že pokladny budou ve většině odvětví zavedeny až po parlamentních volbách. „Bude tedy nakonec na samotných podnikatelích, aby rozhodli o tom, zda pro sebe EET chtějí, či nikoli. Pokud budou hlasovat pro ANO, pak vyjádří s EET souhlas, pokud nikoli, tak řeknou evidenci tržeb své NE,“ upozornil.

Tím nepřesvědčí dosavadní lidovecké voliče mezi třemi sty tisíci hospodskými a obchodníky, kteří musejí zavést pokladny ještě před volbami. Budou vědět velice dobře, že bez hlasů KDU-ČSL by pokladny nebyly, protože se proti nim postavili dokonce komunisté Vojtěcha Filipa.

Jen shodou okolností podporuji Agrofert

Ještě větší handicap pro vyhlídky lidovců může vzniknout v jejich tradičním sektoru. KDU-ČSL chce být stranou venkova, a proto obsadila ministerstvo zemědělství, které se obecně stará o jeho rozvoj. Dnes však jde o rizikový resort, což lidovci poznali, když se zapletli do střetu zájmů svého koaličního partnera Babiše, který je největším zemědělcem a potravinářem v zemi.

Musí třeba vysvětlovat, proč prodloužili a zvýšili podporu biopaliv, které vyrábí v první řadě Babišův holding Agrofert. Ministru zemědělství Jurečkovi nakonec nezbylo než vysvětlovat, že si Babišových zásahů do příslušné legislativy nevšiml.

Veřejnost zaznamenala, že Babišův Uniles získal největší objem zakázek od státního podniku Lesy České republiky na léta 2015 a 2016, kdy byl resort pod Jurečkovou taktovkou. Ministr tvrdí, že Uniles bude pro státní firmu těžit menší objem dřeva než dosud, na druhé straně nemůže popřít, že se lesníkům Agrofertu při nových tendrech zlepšily na rozdíl od ostatních smluvní podmínky.

Dosud největší objem dotací od Státního zemědělského investičního fondu získaly firmy Babišova Agrofertu v minulém roce, protože se poprvé v historii rozdělovaly dotace na velké zemědělské projekty v hodnotě až 150 milionů. O peníze se s úspěchem přihlásilo i šestnáct Babišových firem včetně sedmi drůbežáren. Ministr Jurečka to vysvětluje tak, že velké firmy jsou nezbytnou součástí tuzemského zemědělství a bez podpory nedokážou konkurovat německým výrobnám. Agrofert také nemá proti dalším velkým koncernům typu Agro Měřín či Rabbit žádné výhody a vyšší dotace získal jen díky tomu, že požádal o vyšší částky.

Tím ministr nepřesvědčil další skupinu lidoveckých voličů, tedy drobné zemědělce, kteří tvrdí, že je stát podporou Agrofertu a dalších velkých provozů zlikviduje. „Celá Evropská komise a unie se snaží podpořit rodinné hospodaření a já jsem toho názoru, že tady má místo malá i velká farma,“ uvedl prezident Společnosti mladých agrárníků Petr Mahr v Hospodářských novinách.

Nemístná výzva předsedy Bělobrádka

Nejen elektronické pokladny, celá Sobotkova vláda by neexistovala bez podpory lidovců. Přesto se KDU-ČSL zatím spokojila s tím, že hraje vedlejší roli přidavače velkých stran. Sobotka a Babiš se zatím víceméně přátelsky přou o to, kdo má větší zásluhu na oživení tuzemské ekonomiky, tento spor bude postupně eskalovat a podle současných preferencí to vypadá, že jeho výsledek rozhodne o vítězi parlamentních voleb v roce 2017. Lidovci zatím nemají stejně přímočarou politiku. Při volbách půjde jen o to, jestli budou asistovat při vládě sociálních demokratů, anebo se stanou záložní kohortou velkopodnikatelského hnutí. Zatím to vypadá, že se dříve rozhodní a sebevědomí mladí politici smíří s oběma variantami.

Zabránit úplnému vyprázdnění lidovecké politiky před očima veřejnosti může změna trendu, kterou předvedl předseda Bělobrádek, když rezolutně odsoudil neuvážené výroky prezidenta Miloše Zemana a ministra obrany Martina Stropnického, jež obsahovaly citlivé údaje o práci tajných služeb. Hlavně výzva, ať Stropnický zváží rezignaci, se nepříjemně dotkla i Babiše. „Pan Bělobrádek by si měl propříště odpustit své nemístné výzvy. Měl by se spíše věnovat podpoře vědy a výzkumu, protože to by naší zemi prospělo víc než nesmyslné útoky na koaličního partnera,“ rozčílil se šéf ANO, a podpořil tak Bělobrádkovu publicitu.

Sebevědomí strany může před příštími volbami posílit i dotažená výměna generací, na kterou vedle klíčové jižní Moravy čeká i Pardubicko a z pohledu lidovců ospalé české regiony. Naopak vzestup mohou zastavit zájmová bratrstva, která budou jako v dobách minulých předsedů usilovat o ovládnutí strany bez ohledu na zájmy veřejnosti. Prozatím se mluví o tom, že se bývalí Svobodovi příznivci shromažďují okolo místopředsedy Jurečky, do příštích voleb se jich ovšem Bělobrádek bát nemusí.