Budoucí americký prezident Donald Trump se snaží odstavit média, která se mu znelíbila. Poté, co se nastěhuje do Bílého domu, by mohl úplně skoncovat s politickými tiskovými tradicemi ve Spojených státech. Naznačil to už minulý týden i Josh Earnest, mluvčí americké vlády, když se v předvánoční náladě setkal s korespondenty v Bílém domě. Byla to jedna z jeho posledních schůzek v této funkci. V lednu příštího roku skončí, Trump si přivádí nového tiskového šéfa, píše německý magazín Der Spiegel.

V rozhovoru pro televizní stanici CNN Earnest řekl: "Dělám si starosti. A sice v souvislosti s tradicí pravidelných brífingů, jejichž prostřednictvím Bílý dům informuje média a veřejnost. Tyto brífingy by Trump mohl ignorovat, pakliže je úplně nezruší. Tyto tiskové konference jsou nutné, "aby šlo zodpovědné lidi pohnat k odpovědnosti za jejich činy, výroky a sliby", argumentuje Earnest. Takové zvyklosti jsou podle něj "dobré pro naši demokracii".

Trump to vidí jinak. "Z brífingů Bílého domu se staly spektákly," řekl Sean Spicer, šéfstratég Republikánské strany a hlavní aspirant na Earneastův úřad ve vysílání Fox News. "Snad by se našel nějaký efektivnější způsob, jak zprostředkovávat zprávy."

Tato debata je příznačná. Mizerný vztah amerických médií k novému prezidentovi zažije od ledna 2017 svou zatím nejtěžší zatěžkávací zkoušku. S příchodem Trumpa se totiž dostane k moci muž, který hrozí, že média úplně vymanévruje. Jeho válka s nimi už déle zuří na všech kanálech. Jako první "prezident reality TV" staví Trump všechny konvence na hlavu - také publicistické. Namísto válek kulturních přicházejí nyní války mediální, předpovídá kritik Michael Wolf ve filmovém a televizním odborném magazínu Hollywood Reporter.

Už ve volebním boji spílal Trump tisku, že je "odporný, prolhaný a odpad". Od 20.ledna bude mít k dispozici ještě hrozivější nástroje. Bezpříkladnou moc, jemu nakloněný Kongres a státní píárový aparát.

Jeho nejlepší prostředky, jak dostavit média, která si znelíbil, jsou ovšem nenápadnější - a tím věrolomnější. Trump využívá, jak píše na svém blogu bývalý ministr práce Robert Reich, stejné metody "jako tyrani": 1. nadává na média 2. dává kritická média na černou listinu 3. štve veřejnost proti médiím 4. zatracuje satiru 5. médiím přímo hrozí 6. omezuje médiím přístup 7. média kompletně obchází.

Namísto toho komunikuje třeba přímo skrze Twitter. Koncem listopadu si Trump pozval šéfy televizního zpravodajství, aby jim četl levity. Vaše zprávy jsou neslýchané a nečestné, především v CNN se to hemží lháři, vyčinil jim. Při svém záchvatu vzteku nevynechal ani své fotografie se dvěma bradami, které mu nelichotí. Následující víkend ale došlo náhle k obratu. Trump pozval tucet reportérů na svou usedlost Mar-a-Lago na Floridě. Co si s nimi povídal, zůstalo tajné, ven se ale dostaly fotografie. Nekritičtí zástupci tisku v družné pospolitosti se svým arcinepřítelem. K tomu skvělý bufet a šampaňské. Trump prý byl mnohomluvný a uvolněný.

Skličující výsledky tohoto nasazení cukru a biče už lze spatřit všude. Mnohá americká média mezitím k Trumpovi přistupují jako k úplně normálnímu politikovi, třebaže jeho chování je úplně jiné než normální. Počínaje jeho zřejmými konflikty zájmů a konče flirtováním s ruským prezidentem Vladimírem Putinem. V Bílém domě bude moci Trump mávat vůči tisku ještě mocnějším kyjem.

Trumpovo tažení proti tisku má ale i pozitivní stránky. Třeba po jeho útocích na Vanity Fair, jenž rozcupoval restauraci v jeho Trump Tower, zaznamenal magazín jeden z největších přílivů čtenářů ve své historii. A využívá to ke své vlastní reklamě.