Po citelných ztrátách křesťanských demokratů ve všech třech zemských parlamentech, do nichž se v Německu v půlce března volilo, předsedkyně CDU a kancléřka Angela Merkelová trvá na tom, že nemá důvod „měnit kurz“ – tedy že vůči migrantům z třetího světa její Německo, a pokud možno celá EU zůstanou otevřené. Co může být za touto sveřepostí, vysvětluje insider – podnikatel, hoteliér, zámecký pán a hostitel loňské schůzky G7 v Alpách Dieter Müller-Elmau.

Kde myslíte, že se bere kancléřčina sveřepost? Je jí jedno, že část voličů CDU opouští?

Ty volby vyvolaly velký rozruch proto, že pravicová Alternativa pro Německo (AfD) získala mezi 12 a 24 %, nicméně pořád skoro 90 % lidí volilo strany, které podporují linii Merkelové. A dokonce ještě v rámci SPD a Zelených nejvíc uspěli kandidáti, kteří podporovali přímo a explicitině ji. V Bádensku-Württembersku vyhrál zelený premiér Kretschmann a vyhrál tak výrazně proto, že doslova řekl: Každé ráno se modlím, aby Merkelová zůstala kancléřkou, protože je jediná, kdo ještě Evropu drží pohromadě. Strany ztrácejí na významu, mnohem důležitější se stává osoba politika – nebo tedy političky.

Úspěch AfD by ji zneklidňovat neměl? Přeci jenom tu CDU vyrůstá přímá konkurence zprava.

Lidi z nacionálně-konzervativního, v německém případě bych řekl nacionálně-sociálně-konzervativního, spektra samozřejmě existují, bylo jich tu i po válce vždycky tak 20 procent. Tihle lidé teď našli svou stranu. Je dobře, že Alternativa existuje, aspoň jsou vidět. Ale nejvíc neprohrála CDU, ale sociální demokrati, ti mají těžkou úlohu být tu pro malého občana a současně pro uprchlíky. Porážka SPD má historické rozměry. Merkelovou samozřejmě kritizuje tady z Bavorska její sesterská CSU, ale v souboji CDU-CSU jde primárně o moc uvnitř CSU. Zásadou CSU vždycky bylo získat v Bavorsku aspoň 50 % hlasů, protože až tím mohla být relevantní celoněmecky. Když mají 50 minus x, přestávají být relevantní. Což kancléřku nemusí zas až tak pálit. U ní je důležitější, že vyrůstala za plotem, za železnou oponou. Odpor proti takovému způsobu života ji formoval.

Za NDR se proti tomu na odpor nestavěla.

Nebyla v SED, dejme tomu, že se neúčastnila aktivního odporu, ale od dětství byla proamerická. Svoboda byla pro ni nejvyšší ideál. Před dvěma lety o tom mluvila na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Ode dne, kdy byla postavena berlínská zeď, nepochybovala, že zeď bude jednou stržena. Podívejte, nikdy žádný německý kancléř, ať už Merkelová, nebo někdo jiný, nepřipustí, aby bylo Německo obehnáno plotem. Pro Merkelovou existuje jeden rys Evropy, o němž nebude jednat: volný pohyb lidí. Pokud ten bude obětován, z jejího pohledu přestane Evropa existovat. Jiné země, Rakousko, Makedonie, Řecko, ale i Anglie a další, to možná mají jinak, nicméně pro Němce s německými dějinami je rozhodující zásada: už nikdy zavřené hranice, už nikdy plot, už nikdy zeď.

Takže v jejím rozhodnutí z loňského léta hrála německá historie významnou úlohu?

Naprosto. Před dvěma týdny jsem mluvil s nejúspěšnějším izraelským podnikatelem, řeč přišla i na to známé zářijové gesto, kdy se Merkelová ujala Syřanů v Maďarsku, a on mi doslova řekl: Otevření hranic Merkelovou, to byla antiteze Hitlera. Jistě, politik se může zachovat i jako Orbán, ale Německo coby mistr světa v exportu, coby centrum a největší hospodářská mocnost Evropy se tak chovat nemůže. Kdyby se Německo chovalo jako Orbán, nikdo k nám v budoucnu nepřijde. My potřebujeme přistěhovalectví – a nejlepší lidi z celého světa k nám dostaneme jedině tehdy, pokud se budeme v uprchlické krizi chovat civilizovaně. Když se budeme chovat jako Orbán, nejsme do budoucna konkurenceschopní.

Vy myslíte, že existuje souvislost mezi postojem k dnešním běžencům a ochotou kvalifikovaných lidí přijít v budoucnu do Německa pracovat?

Samozřejmě. Podívejte se na Drážďany, jaké tam mají problémy. Který profesor z Ameriky půjde dnes učit na drážďanskou univerzitu nebo do Lipska? Po Pegidě nepůjde. Jde tam o život, odlišně vypadající lidi tam honí na ulici. V Sasku jsou vesnice, kam se policie bojí vkročit. Turistický průmysl v Sasku jde ke dnu.

To není pravda, zrovna jsem nedávno četl studii, kde tuhle pověst exaktně vyvrátili.

A proč si saský premiér Tillich před dvěma dny stěžoval, jaká pro image Saska vznikla škoda? Automobilový trh v Lipsku byl odřeknut, nikdo tam nechtěl jet, ta tradice prostě umřela. Podstatné je, co říká Merkelová: Pokud chceme být světu otevřená, konkurenceschopná země, musíme být atraktivní pro přistěhovalce. Po rozšíření EU na východ před deseti lety německá vláda rozhodla, že lidé z nově přistoupivších států nesmějí v Německu pracovat. Panovala obava, že nás zaplavíte. Takže jste všichni šli do Anglie, která i díky této imigraci zažívala boom. To byla naše velká chyba, Německo toto jedno rozhodnutí stálo spoustu peněz.

Do jaké míry je dnes mezi politiky a v elitách sdílený pocit, že neotevření se Východevropanům v roce 2004 byla chyba?

Nesdílejí ho všichni, každopádně Merkelová ví, že to byla chyba. Vím, že to ví. Merkelová ví, že bez přistěhovalectví neudržíme německý úspěch a že musíme být racionální a humánní současně. Racionální, to bude muset být přistěhovalecký zákon, jaký má například Kanada, humánní znamená nezavírat oči před válkou v Sýrii, situací na Blízkém východě. Donedávna jsme v tom nechávali máchat se Turecko, Libanon, Jordánsko samotné. Nepomáhali jsme dokonce ani uvnitř EU, nepomohli jsme Itálii, Řecku, což je ostuda nás, zbytku EU. Myslím, že tento hanebný kurz právě na základě loňské krize Merkelová zkouší změnit. Já jsem měl štěstí s ní o celé věci dosti podrobně diskutovat v předvečer summitu G7 u nás na zámku, který se konal tři měsíce před jejím budapešťským rozhodnutím. Už v Elmau nám bylo všem jasné, co se dává do pohybu, vlastně jsme už tenkrát celou dobu nemluvili o ničem jiném než o uprchlické krizi. Merkelová řekla: Přijdou miliony lidí, musíme pro ně stavět města, musíme se připravit na ohromnou vlnu. Ale nemohla s tím ještě jít na veřejnost.

Proč ne?

To by pro politika byl rozsudek smrti. Politik je někdo, kdo řeší problémy, ale nemůže vypadat jako ten, kdo je vytváří. Rozumíte?

Rozumím vám správně, že Merkelová chce té uprchlické krize využít k prosazení představy, kterou už měla?

Určitě. Může se stát, že se to nepovede, ani ona si není jistá úspěchem. Ale jestli se jí povede skrze tuto krizi prosadit v Německu racionální přistěhovalecký zákon – a dnes už je o něm víceméně konsensus –, bude to nebetyčný úspěch. Po 120 letech dějin Německa jako homogenního kolektivu, národní pospolitosti se posuneme k otevřené společnosti. Software je stejný bez ohledu na národnost ve fotbale, v medicíně, v přírodních vědách, při výrobě aut, kam se podíváte. Národní řešení už dnes nejsou konkurenceschopná. To je její základní myšlenka.

Proč zkoušela naoktrojovat své představy celé EU? Ještě v září Merkelová a šéf komise Juncker téměř silou prosadili kvóty na přerozdělení uprchlíků. Tehdy se středovýchodní Evropa poprvé vymezila proti Německu jako jeden blok.

Můžete být klidný v tom smyslu, že mezitím ona naprosto chápe, že Česko, Lotyšsko, Estonsko a další východoevropské státy s tím mají problém, takže kontingenty na uprchlíky budou dobrovolné. Podle mého názoru pochopila, že v těchto zemích není národní identita ještě upevněna natolik, aby se mohlo přikročit k otevřené společnosti. Je tolik nacionálních konfliktů: mezi Maďarskem a Rumunskem, Polskem a Ruskem, Lotyšskem a Ruskem a bůhvíkým ještě. Takže ona jim, vám, říká: přidáte se později, nebo se nepřidáte vůbec, to je mi jedno. Ale Německo jako světový šampion v exportu potřebuje imigraci. Maďarsko nehraje na světovém trhu žádnou roli, profituje maximálně tak z vnitřního trhu EU, Německo je v úplně jiné situaci. My se pohybujeme na světových trzích. Merkelová tráví dny tak, že celou dobu mluví o konkurenceschopnosti. A co je konkurenceschopnost? Že nataháme nejlepší mozky do vědy, high-tech a podobně. Proč je Amerika o tolik dál než my? Protože je naprosto kosmopolitní. Heterogenní společnosti jsou silnější než homogenní. Ani sociální systémy se neudrží bez přistěhovalectví. Zatím se americký model společnosti v rámci Německa daří pěstovat hlavně v Berlíně, kde je dneska mezinárodně uznávaná high-tech scéna. Berlín je cenově dostupný, a přitom kosmopolitní.

Německo se v uprchlické krizi rádo srovnává se středo- a východevropskými státy, ale jak to, že i ve Franci a Angli reagovalo veřejné mínění na migranty odmítavě, úplně jinak než v Německu?

Anglie má hodně přistěhovalců, i Angličani jsou mnohem kosmopolitnější než my. Je to dáno už internacionálním rázem Londýna, kam se tlačí celý svět, nic podobného Německo ještě ani zdaleka nemá. Na druhou stranu je anglická společnost třídně mnohem neprostupnější. Ve srovnání s Amerikou není otevřená. Celá Evropa je ve srovnání s Amerikou tribalistická, mnoho lidí se pořád definuje kmenově. A to je potřeba překonat. EU je proces, který má právě tohle nacionalistické kmenové uvažování překonat.

Abychom nezamluvili odpor Francouzů k další muslimské imigraci...

Problémem Francie je, že má velkou muslimskou menšinu, kterou neintegrovala. Německo taky část své muslimské menšiny neintegrovalo, hlavně vinou té idiocie multikulturalismu. Říkal jsem jednou Joschku Fischerovi: vy jste zelení, ale ta vaše zeleň roste z hnědé půdy. Vy chcete, aby ten, kdo se narodí jako Turek, musel být i v Německu až do konce života Turek. Merkelová je naprosto proti multi-kulti. Já jsem v letech ’98 a ’99 nastartoval debatu o zelené kartě, která je mezitím dávno přijatá. Ale ze začátku to všechny strany radikálně odmítaly, trvaly na tom, že se tu můžou usazovat lidi jen tak, že dostanou azyl. To spojovalo konzervativní pravici s levicí. Takže zelená karta byla nejdřív jen napůl. Mohl jsi přijít pracovat do Německa, ale sám. Pak sis mohl přivést manželku, ale zase ona tu nesměla pracovat. Ostře proti zeleným kartám byli Zelení, s nimiž jsem kvůli tomu tehdy měl hodně co do činění. Oni slyšeli jen na azyl. Zelená karta pro ně znamenala kapitalismus, využívání chudáků pro naše sobecké zájmy. Zatímco my Němci přece máme být jenom hodní, jenom morální. Proti nim je Merkelová racionální politička. Chce být racionální, chce ze situace vytěžit výhodu, a současně přebírat zodpovědnost za stabilitu ve státech, které sousedí s Evropou.

A co že to kancléřka nahlédla až teď? Ještě v roce 2014 i její vláda škrtala příspěvky na provoz uprchlických táborů pro Syřany v Jordánsku, Libanonu a Turecku.

Přesně tak. A Merkelová spolu s dalšími lídry EU ještě nedlouho před Elmau odmítla přispět Italům na Lampedusu. Ale pamatuji se, že už v Elmau to viděla sebekriticky, i jako svou chybu. A loni uvedla do němčiny slovní spojení: společenství zodpovědnosti. Na té schůzce G7 u nás na zámku se loni povedl obrovský civilizační pokrok, prosadilo se pochopení, že my svobodní lidé máme zodpovědnost za ty nesvobodné a že ti, kdo mají peníze, mají odpovědnost za ty, kteří peníze nemají. A ano, i u ní tohle poznání potřebovalo svůj čas. Vidím to zblízka, jsem s kancléřčinými lidmi v úzkém kontaktu. Žádný politik v demokracii nemůže o takovém problému mluvit, dokud ten problém nenastane. Jde to teprve v krizi. Například Schröder Agendu 2010 mohl prosadit teprve ve chvíli, kdy už byla státní kasa prázdná. Kdyby vážně navrhl krácení podpor v nezaměstnanosti, dokud v kase byly peníze, všichni mu řeknou: Ty ses zbláznil, vždyť peněz je dost. Nejdřív přijde problém, pak řešení.

Jaký smysl dává dohoda s Tureckem, na kterou se teď kancléřka upnula, ve světle její politiky posledních patnácti let, kdy neustále blokovala a brzdila aspirace Turecka vstoupit do EU?

Já vím, dokonce pro to svého času vyvinula termín – privilegované partnerství s Tureckem, které mělo nahradit členství v EU. Ale přiznala to u nás v Elmau, když jsme tu měli konferenci v roce 2005 – byl na ní mimochodem i Saša Vondra –, kde nejdřív vysvětlovala, proč by přímé členství nebylo v zájmu samotného Turecka, a když to na tureckého hosta – byl jím dnešní premiér Davutoglu – neudělalo dojem, v podstatě přiznala, že je to mocenská otázka. V EU by Erdoganova AKP patřila do Evropské lidové strany, AKP by měla největší frakci v Evropském parlamentu, a tím i právo vést klub Evropské lidové strany, který ale ovládá CDU. Ale už tenkrát při vycházení ze sálu mi řekla: Pane Elmau, jako předsedkyně CDU musím být proti vstupu Turecka, jako spolková kancléřka pro.

Vy se na migrační krizi evidentně díváte jako podnikatel, který si z ní slibuje přínos pro svou firmu. Není to trochu úzký pohled?

Mě hodně poznamenala zkušenost z roku 1993, kdy jsem potřeboval nabrat lidi, měl jsem například skvělého chlapíka ze Srbska, a tady v Bavorsku mi řekli, že těmhle lidem nemůžou dát víc než povolení k pobytu na šest měsíců. Protože by si toho všimly noviny a CSU by ztratila, jak mi řekli, pravý okraj svých voličů. Tak jsem se zvedl a firmu přestěhoval do USA, kde jsem takové překážky neměl. V Německu dnes na zámku zaměstnáváme 300 lidí a z nich je deset uprchlíků. Trvalo mi dva roky, než jsem pro ně sehnal povolení. Ale to není příležitost jen pro moje podnikání, ale pro celou ekonomiku. Na to, kolik lidí loni přišlo do Německa, to v obcích zvládají skvěle. Víte proč? Hlavně proto, že to je obrovský obchod. Lidi, kteří v našem regionu dají jeden pokoj k dispozici uprchlíkům, inkasují 50 eur na den. Vydělají na uprchlících víc, než kdyby to pronajímali turistům. A stavějí nové domy, penziony, renovují. To je konjunkturální program za 12 miliard eur! To je přesně ten konjunkturální program na oživení ekonomiky, který všichni požadovali, ale který náš ministr financí Schäuble neustále vetoval.

O Wolfgangu Schäublem se na podzim spekulovalo, že může Merkelovou ve straně a ve vládě ohrozit. Nestalo se. Proč?

Schäuble už by na to ani neměl energii. Nebo Seehofer (předseda bavorské CSU – pozn red.). Merkelová nic nesnáší tak jako netrpělivé chlapy. Seehofer je netrpělivý. Ona má trpělivosti dost. Ví, že řešení se najde v malých krůčcích, ví, že pokud se nepodaří najít řešení ochrany vnějších hranic EU na tomto summitu, bude po něm následovat další summit. A po něm ještě další summit. I když třeba dneska to vypadá, že je v Evropě izolovaná, je to politička s nejdelším dechem.