Přistání Roberta Šlachty na místě náměstka generálního ředitele Celní správy má dvě různé roviny. Tou první je odpověď na věčnou otázku: Kam s ním? Jistě, velitel útvaru, u něhož se po léta hromadily cenné informace získávané tzv. operativní cestou, tedy například (v jeho případě skoro výlučně) odposlechem, by měl po odchodu z útvaru automaticky dostávat rozumnou nabídku, aby ve státní službě zůstal. Zpravodajci odhadují, že pět let je doba, během níž kritická masa takto nasbíraných informací zastará do té míry, že jejich nositel přestane být přitažlivý pro různé zájmové skupiny. Z tohoto pohledu by se proti angažmá Šlachty u celníků nedalo namítat nic – kdyby ovšem nástup pod kuratelu ministerstva financí v dnešních podmínkách nebyl přestupem k jedné takové zájmové skupině.

Nebo je to jen legalizace vztahu? O lince Robert Šlachta – Andrej Babiš se v minulých měsících hodně spekulovalo a bez důkazů je neslušné Šlachtovi podsouvat, že by pro Babiše jako policista vědomě pracoval. Ale minimálně během tzv. policejní krize před dvěma měsíci se ochotně nechal politicky využívat, šel například statovat před Bezpečnostní radu státu, na níž vůbec neměl nárok se ocitnout, ale se Šlachtou čekajícím na chodbě mohl Babiš uvnitř dělat výstupy. Uvážíme-li, že celý rozruch kolem policejní reorganizace rozjeli Babišovi novináři, že Babiš přes policii vedl svůj souboj s ministrem vnitra a dnes zřejmě jediným členem vlády, který mu i mimo svůj resort účinně vzdoruje, ochota být stafáží v mocenské hře Šlachtu jako státního úředníka naprosto diskvalifikuje – ne-li pro tuto chvíli a v této mocenské konstelaci, tak určitě do budoucna, pokud se někdy Česká republika vrátí do normálnějších vod.

Kdo na všem hledá i něco útěšného, mohl by ocenit, že Babiš po rozmístění protikorupčních billboardů u dálnic vymačkaný citronek Šlachta neodhodil, ale že mu cosi nabídl. Jenže dělá to – a tímto jsme postoupili k druhé rovině – s despektem k platným pravidlům a zákonům, v tomto případě služebnímu zákonu. Šlachta nastupuje 22. srpna na místo, které má být obsazeno ve výběrovém řízení. Výběrové řízení už je vypsané. Předpokládá se, že plukovník se do konkursu z pozice pověřeného ředitele přihlásí – a vyhraje. Pokud by už dnes nebyl favorit, asi by se s ním nescházeli náměstkyně ministra financí Alena Schillerová a generální ředitel celníků Milan Poulíček, aby mu společně místo nabídli. Je to dost těžko uvěřitelné pohrdání literou zákona a smyslem konkursů, které mají být hrou s otevřeným koncem. Pro případ, že plukovník skutečně zvítězí, by si ostatní uchazeči, pokud tedy nějací jsou a pokud se takhle směšného konkursu budou chtít účastnit, už teď mohli připravovat žalobu k správnímu soudu.