ODS měla o víkendu volební kongres v Ostravě, potvrdila ve funkci předsedy Petra Fialu, lehce obměnila vedení a veřejnosti se představila jako pacient v rekonvalescenci. Teď jde o to, jestli ta rekonvalescence v příštích letech nabere tempo, aby strana – zakladatelka České republiky opět vytvořila silný pól na politické pravici. Anebo jestli si zvykne na kategorii „malá strana“.

Občanští demokrati jsou na politickém dně už přes dva roky. Ve volbách v říjnu 2013 získali pouhých 7,7 procenta hlasů, podobně prohráli všechny následující evropské, senátní i místní volby. V lednu 2014 si pořídili nového předsedu, sebevědomého Petra Fialu. Ale jeho tehdejší řeči působí ze zpětného pohledu jako povinný optimismus. Za ty dva roky se ODS v preferencích téměř nezvedla. Jestliže v lednu 2014 jí CVVM naměřilo rovných 5 procent, teď má u stejné agentury 8,5 bodu – na to, že jsme v polovině vlády Sobotka–Babiš, žádná sláva. Není to nic, co by straníci Fialovi vyčítali, to ale hlavně proto, že se jim nikdo lepší nenabízí.

Anatomie pekla

Když modří optimisté porovnávají leden 2016 s lednem 2014, vypíchnou tři momenty. Zaprvé: tehdy Fiala vstupoval do vlaku, který pořád ještě jel dolů a dna v té chvíli ještě nebylo dosaženo. CVVM, kterou jsme si zvolili pro tento text, měsíc po sněmovních volbách, v listopadu 2013, naměřila straně dokonce pouhá čtyři procenta. Od té doby několikrát, až do loňského května, sestoupili modří až k pětiprocentní laťce, a teprve od letních prázdnin zahájili pomalý, mírný a možná setrvalý vzestup.

Druhý závan smrti byl finančního rázu: občanským demokratům před dvěma roky hrozila insolvence. Situace měla původ v rozmáchlé Topolánkově éře, za Nečase se sice podařilo dluh stáhnout téměř na polovinu, volby na podzim 2013 ale znovu přinesly zvrat k horšímu. Poslanecký klub se zmenšil z 53 po předposledních volbách na 16 členů a jenom tímto scvrknutím přišla strana o zhruba 35 milionů korun ročně – pro organizaci s ročním rozpočtem kolem 140 milionů nezanedbatelná suma. Od strany se odvraceli sponzoři, opouštěly ji tisíce straníků (dnes čítá 15 tisíc členů, což je polovina členstva, když byla ODS na vrcholu). Fialovo vedení po příchodu do hlavní kanceláře postupně zjistilo, že peníze tekly přes desítky účtů, že některé splátky byly dávno po termínu, že na pojištění za zaměstnance dluží státu více než šest milionů. Ve státě právě získal velkou moc Andrej Babiš, který chtěl občanské demokraty pohřbít a zaujmout po nich místo.

Tou dobou vzbudila v hlavním stanu ODS poplach informace, že na Brněnsku už se kolem pohledávek vůči straně motají Babišovi lidé. Pokud tedy stranu neměl potkat osud Kosteleckých uzenin, bylo třeba jednat. Fialovi se podařilo rozbouřenou finanční situaci ustát, společně s šéfem poslaneckého klubu a klíčovým mužem strany Zbyňkem Stanjurou obešli věřitele a vyjednali s nimi rozložení splátkového kalendáře. Dovnitř strany vyhlásil Fiala mimořádnou sbírku, která přinesla zhruba těch šest milionů – a dluh u státních pojišťoven byl smazán.

Ne že by dnes ODS byla bez dluhů, „pouze“ svůj dluh dokáže obsluhovat. Nicméně nedostatek peněz vyvolal šetření, které má různé podoby: přesun z procovského (a neútulného) Polygon House na Pankráci do stísněnějších prostor v Truhlářské ulici (ale zase v centru Prahy); strana si už přes dva roky nemůže dovolit standardní, pro svoje potřeby šité průzkumy veřejného mínění pro vnitřní potřebu. Dosažitelným maximem jsou průzkumy on-line a na menším vzorku. Počet zaměstnanců strany klesl zhruba na polovinu, bylo třeba propustit asi 60 lidí, často starých loajálních členů.

Třetím mementem mori byl pohrdlivý stav, s nímž k ODS přistupoval zbytek republiky. Začalo to tím, když byla Mirka Němcová po pádu Nečasova kabinetu v létě 2013 připravena o možnost vytvořit vládu sama. (V jednom z hacknutých e-mailů z 23. července toho roku šéf opoziční ČSSD Bohuslav Sobotka varuje jednoho svého poradce před úvahami dojít k předčasným volbám skrze tři neúspěšné pokusy o sestavení vlády: „Tři rychlé pokusy mají slabinu, pokus Němcové, dokud trvá 101, tak na něj dojde řada a pak už se tomu nedá zabránit.“) Po hlasování o nedůvěře Rusnokově kabinetu v srpnu 2013, kdy selhali dva poslanci ODS, Miroslav Kalousek bez ohledu na to, že oba byli vzápětí vyloučeni ze strany, teatrálně oznámil, že ODS je stále „strana ovládaná kmotry“ a pro jeho TOP 09 přestala být partnerem. Že jsou páriové, bylo občanským demokratům připomenuto, když po volbách nedostali křeslo místopředsedy sněmovny, ačkoliv slabší lidovci svého místopředsedu získali.

Dnes už se k ODS zbytek politické scény jako k chodící mrtvole nechová. V neviditelných dohodách týkajících se například způsobu, jakým eliminovat vliv Andreje Babiše v mediálních radách, ji bere na milost i sociální demokracie. Kalousek kvůli vystoupení na kongresu partnerské strany v odlehlé Ostravě zrušil zájezd na svou milovanou operu, o Fialovi se na rozdíl od toho, jak kdysi mluvil o Nečasovi, vyjadřuje s jistým uznáním. Supi mezi nepřátelsky naladěnými pozorovateli české pravice jsou dnes víc natěšeni na zánik TOP 09 bez Karla Schwarzenberga.

Omezený útok

Skutečná zkouška pro Petra Fialu přijde teprve s volbami do sněmovny v roce 2017. Na výsledek, který by znamenal hlavní slovo ve vládě, věří patrně jen on, a i on zřejmě jen tehdy, když mluví veřejně. Jinak mezi špičkami ODS převládá realistický odhad, že i po roce 2017 budou ještě v opozici. Ale jak silní, s kolika poslanci? Neviditelná čára, kam modří musejí vystoupat, aby byli častěji zvaní do televizních debat a aby zmínka jejich názoru byla povinností v každém politickém zpravodajství, může ležet někde na 15, 17 procentech. Tam se Fiala musí nějak dostat, téměř za každou cenu. A proto je pro něj dnes tak důležité každé jedno nově získané procento.

Už rok vede pravice v parlamentu ostrou kampaň proti tzv. elektronickým pokladnám pro podnikatele a živnostníky. Nejvíc byl sice slyšet Miroslav Kalousek, ale zajímavé je, že v preferencích to Kalouskovi nepřineslo skoro nic. Živnostníci od jeho strany spíš utíkají – k Babišovi. A to, že preference ANO mezi živnostníky padají, je dané hlavně tím, že u nich po několika měsících nikam nevedoucích snah s koncem roku začala bodovat ODS. Můžeme zatím jen spekulovat, jestli je za tím celková vyšší věrohodnost Fialy, nebo zmatečnost TOP 09 tváří v tvář krizi evropské integrace a krizi migrační.

Podívejme se na číselné řady z průzkumů CVVM o preferencích v různých profesních skupinách. Čísla se vypočítávají jen z lidí, kteří by šli k volbám. Živnostníků bývá v takovém průzkumu, jehož se účastní tisíc respondentů, 80 až 90, takže výpovědní hodnota jednotlivých měření má svoje limity – ale v delší časové linii nepochybně zobrazuje reálné posuny. Číslo vždy udává podíl OSVČ (je jich dohromady zhruba jeden milion), kteří by volili ODS: září 10 %, říjen 12 %, listopad 13 %, prosinec 22 procent. (Hnutí ANO má pořád o něco víc, ačkoliv ze svého říjnového maxima 37 % spadlo do konce roku na 26 procent.)

Deset procent nárůstu hlasů v živnostenském segmentu znamená v českých podmínkách zhruba 70 tisíc voličů. Z toho by se dalo usuzovat, že ODS během kampaně proti EET a obecně buzeraci drobných podnikatelů dokázala nově přitáhnout zhruba 85 tisíc lidí, což je něco málo pod dvě procenta těch voličů, kteří by se dnes obtěžovali k volbám. Daniel Kunštát, vedoucí katedry politologie na CEVRO a donedávna analytik CVVM, upozorňuje na zajímavou věc: ve zbylých osmi profesních skupinách se ODS za posledního půl roku ani nehla. To by znamenalo, že Fiala & Co. mají schopnost vést účinnou ofenzivu jen na jednom ohraničeném úseku fronty. Ale, jak už bylo řečeno, možná v této chvíli není jiná cesta než skládat procento k procentu.

Boj o budoucnost Evropy

Když jsem s Petrem Fialou na konci léta domlouval rozhovor pro Týdeník Echo, který by vyšel se začátkem parlamentní sezony a věnoval by se plánům pravice na zablokování EET ve sněmovně, Fiala sám do telefonu předpovídal, že elektronické pokladny budou zastíněny tzv. uprchlickou krizí. To se do písmene naplnilo a modří, místo aby kapitalizovali svou předchozí pozici – mírná euroskepse a odpor k přerozdělovacím kvótám –, mohli jenom přihlížet, jak jim téma, které už si předtím reklamovali, vyfoukl ministr vnitra Milan Chovanec a především jejich hlavní konkurent Andrej Babiš.

Politika není spravedlivá a Babišovi se musí nechat, že buď líp umí řemeslo, nebo si platí lepší autory svých výroků pro veřejnost. Když chce Fiala kritizovat skutečnost, že v západní Evropě se k muslimským uprchlíkům pro samou politickou korektnost přistupuje v rukavičkách a za cenu zhoršení obecné bezpečnosti, řekne: „Vytvořili jsme státy, kde se staráme dobře o hosty, ale mizerně o domácí. Myslíte, že je to v pořádku? Já tedy ne,“ aby za chvíli pokračoval v povšechných vývodech, že jsme „zapomněli pojmenovávat věci pravými jmény“ a že „kdo se o to pokusí, tak je málem označován za fašistu“. A Babiš? V ten samý den, kdy Fiala vystupoval na kongresu v Ostravě, říká v rozhovoru pro deník Právo: „Západoevropští politici stále opakují, že je naší povinností vyhovět migrantům s ohledem na jejich lidská práva. A co práva Němců nebo Maďarů? Proč mají Britové akceptovat, že z bohatství, které tvořily generace jejich předků, mají žít lidé bez vztahu k této zemi a kultuře?“

Rozdíl je zřejmý. Zatímco Fiala působí jako přednášející na trochu divočejší politologické konferenci, Babiš budí dojem chlapíka, který nerespektuje přihlouplé konvence veřejné debaty, a čtenář už si představuje, jak to pan ministr vybalil na Ecofinu. Skutečnost taková zcela jistě nebude, Babiš si jen zase jednou přečetl analýzy o tom, z čeho mají Češi obavu. Ale ví, že v dobách, kdy doma roste ekonomika, a hned za hranicemi se rozjel obří kulturně-civilizační experiment s muslimským přistěhovalectvím, bude víc než řeči proti regulaci ekonomiky rezonovat jeho výrok, že „je to zásadní boj o budoucnost Evropy, o její přežití“ (v interview s šéfredaktorem jeho Mladé fronty DNES Jaroslavem Pleslem z 13. ledna, jež by mělo vejít do análů servilní žurnalistiky).

Žijeme v roztěkané době a většině společnosti zřejmě nevadí, když někdo hraje mediální přesilovku, kdy jako by už nebylo důležité, jestli politik něco tvrdí dlouhodobě, nebo jestli svoje názory jen tak nahazuje. Fiala o slabinách evropské integrace a multikulturalismu dobře psal už před lety, ale kdo o tom ví? Naopak Babišovi, který politiku Angely Merkelové a dalších v migrační krizi atakuje zrovna tak, dnes projde každý protimluv a každý rozpor. Nevadí, že ANO má v Evropské komisi jistou Věru Jourovou, která, asi že pořád nevěří svému štěstí, se stala prototypem eurokonformnosti (před nominací do Bruselu byla proti ženským kvótám, jako komisařka je plošně vnucuje firmám na burze v celé EU). Své europoslance Babiš zaparkoval v ALDE, frakci Evropských liberálů, jejichž šéf a loni hlavní host kongresu ANO Guy Verhofstadt patří k nejagresivnějším zastáncům „evropského řešení“ uprchlické krize, čímž myslí společnou azylovou politiku a nakonec i kvóty na uprchlíky. Babišovi je nějaké zařazení na evropské politické mapě celkem lhostejné, aspoň to dává najevo při svých služebních jednáních v Evropě. Když je potřeba, pro sebe typickým způsobem svádí příslušnost k ALDE na Pavla Teličku.

Dokud veřejnost nebude vyžadovat od politiků vnitřní pravdivost, bude mít Babiš nad Fialou navrch, protože má lepší instinkty pro to, co si právě veřejnost žádá, a protože umí okamžitě reagovat.

Test Praha

Potřebu vyvážit přílišnou akademičnost svého šéfa si ODS uvědomuje, důkazem toho byl triumfální postup rázné a výřečné Alexandry Udženiji, která na kongresu ve volbě prvního místopředsedy porazila Jana Zahradila i přesto, že se pro kandidaturu rozhodla až deset dní před sněmem. Oba jsou Pražáci, ale Zahradil měl s pražskou ODS lehce napjaté vztahy, místo pokusu získat nominaci nejdřív ve svém habitatu šel rovnou do krajů. Mezi špičkami občanských demokratů dnes existuje obava, zda delegáti volbou Udženiji nepřinesli do vedení strany nitky a vazby pražské organizace, která tradičně patřila k těm organizacím, jež Zahradil jednou charakterizoval jako „býčí šíje…, pravomocně odsouzené veksláky… a podnikatele s evropskými fondy“. Jinými slovy: lidi, jimž je okamžitý zisk a křesla milejší než dlouhodobý zájem jejich partaje.

Jsou v zásadě dva testy, podle nichž poznáme, jestli je Udženija pro svou stranu skutečné riziko, nebo ne. Pokud se řekněme v Babišových novinách či v jiném spřáteleném tisku pana ministra objeví „zjištění“, že chorvatský manžel první místopředsedkyně vlastní v Zadaru dům pár set metrů od politického podnikatele Romana Janouška, bude to indicie, že na první místopředsedkyni není moc co vytáhnout. (Manžel má v Zadaru část rodiny.)

Výsledek druhého testu nebyl v době uzávěrky tohoto čísla Týdeníku Echo ještě znám. V mezičase se ale může rozhodovat, jestli občanští demokraté, stejně jako další strany v Praze, výměnou za vliv na magistrátu pomohou Adrianě Krnáčové (ANO), aby mohla zůstat v primátorském křesle. Petr Fiala pozval svoji stranu na dlouhý pochodu proti fenoménu Babiš a každý centimetr, jímž by se ODS v Praze odchýlila od opozice vůči ANO, bude znamenat i jeho oslabení.