Husí kůži a „super“ pocit měla – alespoň podle svého vyjádření na sociální síti – minulou sobotu večer hostinská z jihočeské obce Nadějkov Lucie Šmejkalová. „Maj to, joooo!“ jásala na Facebooku. Její oblíbená skupina Ortel, která byla v hlasování ankety Český slavík před dvěma lety sto pátá a loni čtvrtá, stanula minulý týden těsně pod nejvyšším stupínkem. Zakladatel kapely, Tomáš Ortel, mezi zpěváky ještě loni devětatřicátý, se nyní umístil překvapivě třetí.

Osm dní před tímto přelomovým večerem vystupoval Ortel právě v sále nadějkovské hospody U Jandů, kterou má paní Šmejkalová v pronájmu. Hostinská, statná a rázná žena, které by málokdo chtěl přijít do rány, před koncertem skupiny, jejíž píseň si za svou hymnu vybrala ultrapravicová Dělnická strana, procházela svou vsí a pátrala po plakátech. Ne však po těch, které zvou na vystoupení. Naopak po takových, jež s ním vyjadřovaly nesouhlas. Pár jich našla. „Nechceme tu nacisty!“ stálo na jednom. „Ortel is dead,“ hlásal další s přeškrtnutými hákovými kříži. „Holá hlava, holé neštěstí,“ glosoval třetí.

Lepší být rasistou než dopadnout jako západní Evropa

„Nevydržely tam viset ani pět minut,“ oznamuje u výčepu se zadostiučiněním Lucie Šmejkalová, která plakáty vlastnoručně strhala. Je pátek 20. listopadu a do začátku večerního koncertu v Nadějkově zbývají dvě hodiny. Venku už parkují desítky aut, hospoda se plní fanoušky, kteří si kupují vstupenky za dvě stě korun a na zápěstí pak dostávají červený pásek s nápisem „Rock against Injustice“ (Rock proti bezpráví). Na průběh dohlíží ochranka složená z urostlých holohlavých mužů. Na stolku před sálem se objevují trička se znakem Ortelu (400 korun) a mikiny s přeškrtnutou mešitou a nápisem „Nechci multi-kulti svět“ (1200 korun) – ten odkazuje na text písně Mešita, jež je jednou z nejsledovanějších skladeb na českém internetu, má kolem tří milionů zhlédnutí a zpívá se v ní: „Cítím se podveden, když ti, co vedou zem/ Diskutovat chtěj s arabským vrahem/ Xenofobní strach bije na poplach/ Řeknu jen pár vět/ Nechci multi-kulti svět!“

„I když u některých lze říci, že se jejich tvorba pohybuje na hraně přípustného, neshledali jsme jednoznačný důvod do hlasování zasáhnout. V tomto duchu vyzněl také rozbor právní kanceláře, který jsme si nechali vypracovat, i konzultace se znalcem,“ stojí v prohlášení spolupořadatele Českého slavíka, agentury Musica Bohemica. Názor, že Ortel nepřekračuje hranici zákona, vyjádřil v médiích už několikrát soudní znalec na extremismus Miroslav Mareš. „Jedná se o kapelu, která pouze využívá současný stav nespokojenosti společnosti,“ míní Mareš. Kritici kapely se nicméně domnívají, že autor textů Tomáš Ortel pečlivě a účelově váží slova, aby mohl propagovat svou xenofobní, rasistickou a protizápadní ideologii, zabalenou do kabátu pivního bigbítu, a přitom nebyl právně postižitelný. „Tak si k větvím zaskočím pro cigaret pár, kousek vedle jehněčím voní kebabistán. Černoch mi pak za rohem slevu vnucuje, v bordelu, kde Asiatka gatě stahuje,“ pěje Tomáš Ortel, původním jménem Tomáš Hnídek, který si před dvěma lety své příjmení nechal úředně změnit.

V 90. letech působil v neonacistické kapele Conflict 88. Dvě osmičky jsou v symbolice zkratkou pro pozdrav Heil Hitler, již pravicoví extremisté používají, aby se vyhnuli riziku stíhání. Právní rozbor Ortelových současných textů si nechala udělat redakce Plzeňského deníku. Podle advokátní kanceláře Svejkovský, Kabelková a spol. by stíhatelné být mohly. Především kvůli zmíněné písni Mešita. „Text je nepochybně způsobilý vzbudit u jiných osob nenávist vůči islámu. Dle mého názoru se jedná o přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob,“ uvedl zástupce advokátní kanceláře Ondřej Faist. To texty skinheadské skupiny Conflict 88 by byly pro právníky jednoznačnější záležitostí. „Válečníci bílý Evropy / sražte konečně na kolena ty židovský psy,“ zpíval Tomáš Hnídek a další holohlavci.

U mnoha fanoušků Ortelu ale není mít třeba o vzbuzování nenávisti obavy. Ti se k ní už otevřeně hlásí. Hostinská Šmejkalová, jež skupinu do Nadějkova pozvala, na svém facebookovém profilu zveřejnila například tento „post“: „Lepší být rasistou než dopadnout jako západní Evropa zamořená agresivními muslimy a černochy.“ A vedle fotografií nepořádku, který zůstal po tábořišti běženců, napsala: „Jestli mne někdo požádá o korunu na uprchlíky, dostane pěstí, aby se probral!“

Běhá nám mráz po zádech

Ortel hrál v nadějkovské hospodě už loni. „Bylo to ale inzerované jako soukromá akce, tak jsme tam nešli. Teď se ale moc těšíme. Pan zpěvák má v tom, co zpívá, pravdu,“ je přesvědčen dvacetiletý dlouhovlasý Martin, který si před listopadovým koncertem dává ve výčepu pivo. Pracuje ve „stavebnictví“, vedle sedící kamarád v „zemědělství“ a třetí ve „fabrice“. Ani jeden z nich nevypadá jako „extremista“, žádné holé hlavy, okované boty. V publiku je ten večer posluchačů „neonacistického“ vzezření jen minimum. K vidění jsou různé věkové kategorie – od teenagerů přes třicátnice s platinovými účesy po šedesátníky v maskáčích. „Jsme rádi, že je vás hodně a nebáli jste se přijít,“ vítá z jeviště plný sál devětatřicetiletý Tomáš Ortel.

Když měla jeho sestava hrát loni v Nadějkově poprvé, v místním zastupitelstvu se prý diskutovalo, jak by šlo kontroverznímu tělesu produkci znemožnit. „Zjistili jsme ale, že na to nemáme žádné páky. Dva dny před koncertem jen volala policie, že je monitoruje,“ vzpomíná Zdeněk Černý, tehdy starosta, dnes místostarosta obce (za KDU-ČSL). Policie se skutečně netají tím, že vystoupení Ortelu sleduje, BIS v roce 2007 uvedla kapelu ve své zprávě o extremismu. „Loni nám to všechno přišlo spíš takové komické. Teď už z toho skoro běhá mráz po zádech, když si člověk uvědomí, jak mluví a co dělá prezident,“ podotýká Černý, jenž naráží na vystoupení Miloše Zemana 17. listopadu tohoto roku na pražském Albertově, kde si zazpíval hymnu s představiteli radikálního Bloku proti islámu. Ortel ve stejný den zpíval na pražském Náměstí republiky – na akci strany NE Bruselu Adama Bartoše, známého svými antisemitskými výroky.

Urážka slušných lidí

„Texty jsou stejné, jako když pan prezident přirovná přistěhovalce k rakovině a řekne, že nejdříve musíme myslet na naše děti,“ hájila v rozhovoru pro Mf DNES zářijové vystoupení Ortelu v Počátkách na Vysočině vedoucí tamního kulturního domu Ludmila Marková. „Pokud někdo tvrdí, že návštěvníci koncertu jsou neonacisté, je to urážka všech lidí, kteří tady jsou,“ dodala. Město Počátky Ortel původně pozvalo, a chtělo na vystoupení dokonce přispět z veřejných peněz, po protestech ale couvlo a skupina koncert pojala jako komerční podnik.

Současný starosta Nadějkova Arnošt Novák (KDU-ČSL), jehož manželka se přistěhovala před několika lety z asijského Singapuru, tvrdí, že „ctí svobodu volby a názorů“ a z toho, že vystoupení xenofobní skupiny pomáhají mezi lidmi rozdmýchávat proticizinecké vášně, prý strach nemá. „Pro mě je podstatné, že během koncertu v Nadějkově nedojde k porušení zákona,“ říká starosta obce, v jejímž zastupitelstvu se nedávno diskutovalo o tom, že v místním zámku by mohlo v případě potřeby vzniknout centrum pro pomoc uprchlíkům. V Nadějkově se ke katolictví hlásí více lidí, než je celostátní průměr, a daří se tu spolkovému životu: známé je místní ochotnické divadlo, které zkouší a hraje ve stejném sále, v němž před dvěma týdny vystoupil Ortel.

Záhadou zůstává, kdo v obci vyvěsil plakáty protestující proti koncertu „nacistů“. „Ptal jsem se lidí, ale nikdo nic neví,“ tvrdí místostarosta Černý. Jeho žena zase zjišťovala, kolik místních na koncert vyrazilo. „Nevíme o nikom, vypadá to, že snad všichni byli přespolní,“ říká Olga Černá.

Následujem vůdce

Koncert v Nadějkově, konaný přesně týden po tragických útocích v Paříži, je v plném proudu. Ortel v černém tričku a kožených botách chrlí do publika své pravdy. „Kryl by na něj byl hrdej. Ortel zpívá o tom, o čem polovina lidí nechce slyšet, ale teď se naštěstí probouzejí další a další,“ říká mi seriózně vyhlížející třicátník Martin Douša v tričku s nápisem Československo 1918–1938, který na koncert přijel až od Dobříše. „Na Ortelovi si připadám jako na vítání občánků, žádné Sieg Heil,“ usmívá se jeho kamarád.

Každou píseň Ortel uvádí proklamacemi, které vyvolávají nemenší aplaus než songy samotné: „Nadávají nám do xenofobů. Jenže xenofobie je strach před něčím neznámým, a my přece máme strach před něčím, co známe a co tady nechceme! To nejsou uprchlíci, já jim říkám vetřelci!“ hučí Ortel do mikrofonu a dav, v jehož prvních řadách jsou i školáci, bouří. Zcela tuctový hospodský rock tady evidentně není to, co publikum elektrizuje. Ortel se ve svých písních i miniprojevech dotkne řady témat, jež lidi dráždí: „nepřizpůsobivé menšiny“, průvodů gayů, trestu smrti, „těch, co ovládají média“ i amerického imperialismu. „Ten, co toužil válku s ropou probudit, nechat vlastní lid tak sprostě v troskách zahubit,“ zpívá v písni 11. září.

Pozoruhodná a v části publika silně rezonující je skladba Defenestrace s refrénem: „Každej z vás je pak sám, svýho štěstí strůjce. Zvláštní dar byl nám dán, že následujem vůdce.“ Jakého vůdce měl autor na mysli, to není jasné, budoucnost prý ale vidí „temně, vyházíme je, rozkradače český země“. „Zamysleme se, jestli by to tu nešlo nějak změnit,“ vybízí Ortel v jednom ze svých posledních proslovů a na přání publika ten večer už podruhé zahraje „kultovní“ skladbu Mešita. „Pro Allláhovo slávu, uříznou ti hlavu, mají jen o to snahu, zastavme šílenství!“ skanduje dav s kapelou.

Kříž v čistírně

O necelý týden později, dva dny před vyhlášením Českého slavíka, se v centru rodné Plzně Tomáš Ortel tváří o poznání smířlivěji než na pódiu. Je poledne a v rockovém klubu Rebel, který vyučený soustružník vlastní od letošního března, jsme sami. Sklepní místnost zdobí nasvícená vlajka Konfederace a černá yamaha, na niž se Ortelovi složili fanoušci. Zpěvák má na sobě černé tričko Puma, černou bundu Pit Bull. Obvyklý železný kříž na krku, který někteří označují za německý z druhé světové války, ale Ortel prohlašuje, že je „český“, tentokrát chybí. „Dal jsem ho před Slavíkem do čistírny, aby tam byl jako nový,“ usmívá se.

Svou minulost prý ale čistit nechce. „Nikdy jsem nebyl neonacista. Byl jsem vlastenec. Zní to asi bizarně, když kapela Conflict 88 měla kryptogram Heil Hitler, ale já to tehdy cítil tak, že oslovuje vlastence,“ tvrdí. Stejně tak nebude „smazávat“ své propojení se zakázanou Dělnickou stranou – jeho píseň si prý za hymnu zvolili sami a on s tím nemohl nic dělat, prohodí.

„Nejsem rasista, jsem proti násilí a jsem vlastně pacifista,“ ujišťuje Ortel, který v jedné písni zpívá: „Mám pocit, že bych prudce vstal a hlavu někomu rozkopal.“ Proti jiným národům a kulturám prý nic nemá, ale do kebabárny naproti svému rockovému klubu zásadně nechodí, protože, jak říká, „peníze z arabských prodejen mohou financovat podhoubí Islámského státu“.

„Záleží mi na hodnotách české kultury. Co to je, snad asi není třeba vysvětlovat, máme nějaký folklor, tradice a já se bojím, že pokud tady bude příliv cizinců, tak kultura jim bude ustupovat. Což už se děje, protože na Staromáku se bojí rozsvítit stromek, pak se zruší Vánoce,“ přesvědčuje mě. „A ještě ke všemu začala EU bránit veřejným porážkám prasat, to je další ústupek cizí kultuře,“ doplní hned. Vadí mu, že Amerika „má tendenci ovládat svět“, a kdyby si měl vybrat, k jaké velmoci, by se mělo Česko přiklonit, „vybral by si Rusko“, pronese bez váhání.

„Nepovažuji se za nadčlověka a diktátora,“ zamyslí se Ortel. „Jsme jen kapela, která zpívá o tom, jak to tady ve společnosti vypadá.“ A vypadá to podle něj nedobře, například proto, že „sociální dávky se dávají jiným občanům než Čechům“. Ortel mluví klidně, jen občas nasadí ublížený tón „štvance médií“. „Vždyť jen zpívám o tom, co si myslí většina,“ argumentuje a dodává: „Ztotožňuji se s názory prezidenta Zemana a s tím, co řekl na Albertově, na sto procent.“

Dva dny po tomto rozhovoru tleská Ortelovi naplněná Státní opera. Neozve se jediné písknutí či jiný projev nesouhlasu. „Blahopřejeme a držíme palce, aby to v příštím roce bylo zlato,“ gratuluje skupině na svém Facebooku Dělnická strana.