Co bude mít na starosti Chovancovo nové centrum?

Odbor tajných služeb pro práci s veřejností

Co bude mít na starosti Chovancovo nové centrum?
Odbor tajných služeb pro práci s veřejností

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Miloš Zeman obstaral dvacítce úředníků na českém ministerstvu vnitra nevídanou publicitu. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, oficiálně ustavené k 1. lednu 2017, napadl prezident ve svém vánočním projevu, když ho přirovnal k Úřadu pro tisk a informace (pod kterýmžto názvem se za normalizace schovávala cenzura). Učinil také další historickou narážku: „A proto bych si nepřál, aby naše ministerstvo vnitra bylo jakýmsi novodobým Koniášem, a nepřál bych si, aby jakýsi pornoherec už dnes sestavoval seznamy nepohodlných, nebo dokonce zakázáníhodných internetových serverů.“

Ještě před Zemanovým vánočním poselstvím nad vznikem centra zakroutil hlavou Zemanův předchůdce Václav Klaus, v minulém týdnu se vymezil i místopředseda vlády Andrej Babiš.

Téčka

Je to novodobé ministerstvo pravdy, myšlenková policie, nebo normální, ospravedlnitelný nástroj boje s propagandou a terorismem? Eva Romancovová, právnička a zaměstnankyně vnitra (a také manželka Michaela Romancova, známého politologa, který v televizi často komentuje putinovské Rusko), pochopitelně říká, že to druhé. K vybudování centra se dostala coby koordinátorka Auditu národní bezpečnosti ČR, který si u ministerstva vnitra v lednu 2015 zadala vláda. Už po prvním roce auditování – a prý tu panoval konsensus odborníků – vyvstala akutní potřeba popasovat se s hybridními hrozbami do té míry, že se ministr Milan Chovanec rozhodl zřídit ono dnes tak skloňované centrum.

Pojem „hybridní hrozba“ zní učeně, ale v podstatě neznamená nic jiného než ohrožení vnitřní bezpečnosti státu. Definice je pojata tak široce, že se do ní vejde všechno, nač si v dané souvislosti vzpomenete: kromě terorismu taky migrace a problémy s ní spojené, extremismus, narušování veřejného pořádku, „ale právě i dezinformační kampaně se vztahem k vnitřní bezpečnosti státu“ (doslovná formulace z webové stránky centra).

Kyjev, leden 2014. Příslušníci pořádkové policie se fotí nedaleko aut vypálených při střetech s demonstranty. - Foto: Reuters

Jak velký podíl v agendě centra zabere terorismus a jak velký hybridní hrozby? Eva Romancovová odhaduje, že to bude „přibližně půl na půl“. Jenže monitorovat a analyzovat teroristy mají přece už existující tajné služby a policie. Takže zbývají hybridní hrozby, pod nimiž centrum – soudě například podle jeho prvního tweetu z 19. října – vidí hlavně dezinformační kampaně.

Romancovová se koncem roku ocitla pod nečekaným mediálním tlakem, a snad i proto mluví tak, jako kdyby se jednalo o nedorozumění a přepjatou reakci. Centrum s patnácti, maximálně dvaceti pracovníky bude prý provádět „běžnou monitorovací práci“ a na veřejnost, tedy na svůj twitterový účet, umisťovat dementi jen u „velmi nebezpečných dezinformací“.

Těžiště práce má spočívat v komunikaci navenek, s veřejností a novináři. Pak ale vzniká otázka, proč dublovat práci stávajících mluvčích – ministerstva, kontrarozvědky (BIS), rozvědky (ÚZSI) a dalších bezpečnostních útvarů. „Na rozdíl od tiskového odboru máme vysoce odborné zázemí,“ prozrazuje obecně Romancovová. Co už neprozradí, a co prozradí zdroj z ministerstva, který mluvil pod podmínkou anonymity: centrum by mělo být v nepřetržitém styku právě s českými tajnými službami. Podmínkou pro práci v centru pak bude bezpečnostní prověrka na stupeň „tajný“, hovorově „téčko“. V soustavě bezpečnostních prověrek – V – vyhrazené, D – důvěrné, T – tajné, PT – přísně tajné – je to druhá nejnáročnější ze čtyř. Do jisté míry můžeme proto centrum chápat jako neoficiální tiskové oddělení naší zpravodajské komunity. To ale z oficiálních činovníků nikdo neřekne.

O’Sullivanův zákon

Pokud by se centrum z této minimální varianty nedovyvinulo nikam dál, mohou se s ním i liberálové, piráti a další nepřátelé erárního usměrňování diskuse snad i smířit. Notabene za ministrování Milana Chovance, který osobně není žádný progresivista a zatím nikoho ve veřejné debatě na rozdíl od některých svých kolegů ve vládě a ve straně neokřikoval. Nicméně máme tu tzv. O’Sullivanův zákon (John O’Sullivan, britský konzervativní spisovatel a novinář, shodou okolností s ním v minulém vydání Týdeníku Echo vyšel rozhovor), který lehce nadneseně praví, že každá organizace, pokud není od počátku explicitně pravicová, se časem stane levicovou – neboli že i neutrální organizace a v našem případě vládní agentury mívají sklon vymaňovat se z původně daných mantinelů.

Boj s dezinformacemi a s tzv. fake news se stal v posledních měsících tahákem po celém Západě. Všude přitahuje lidi, jejichž reflexem je vidět téměř v každém neúspěchu levicově liberálního establishmentu dílo ruských tajných služeb nebo pravicového populismu, a kterým nadto obojí splývá v jedno.

I Romancovová je evidentně politicky předprogramovaná. Právnička Romancovová před šesti lety v místních volbách na Praze 10 kandidovala za Stranu zelených. Čtvrt roku po celostátních volbách, v nichž zelení vypadli ze sněmovny, ji ke kandidatuře podle jejích tehdejších slov vedlo přesvědčení, že „zelená politika nesmí zmizet z naší scény“. V diskusi s redaktorem Týdeníku Echo uvedla jako exemplární dezinformaci okamžitě kampaň za odchod Británie z EU. Zavádějící údaje, dezinformace a lži přitom před loňským referendem používaly v hojné míře oba tábory. Nepravdivé argumenty tábora za britské členství v EU – například analýzy britského ministerstva zahraničí o hospodářském propadu – by se s přehledem kvalifikovaly jako šíření poplašné zprávy, nicméně ty Romancovové na mysl nepřišly.

Když už byla řeč o dezinformacích, hovor se po chvíli nutně stočil k ukrajinsko-ruskému konfliktu. Podle Romancovové dezinformace, které vyviňují Rusko, přispívají k podkopávání jednoty EU na sankcích – a „soudržnost EU je životní zájem České republiky, konstatuje to bezpečnostní strategie státu“. Na tomto případu vidíme, jak tenký led je oddělování dezinformací a názorů: Rusko v roce 2014 vstoupilo do zmatků na Ukrajině jako agresor, který neuznává mezinárodní hranice. Ale nepodkopává z pohledu našeho ministerstva vnitra soudržnost EU jiný objektivní fakt, že předchozího ukrajinského prezidenta svrhla „proevropská“ opozice neústavním pučem?

Konečně na klidu nepřidá ani skutečnost, že oponenturou k Auditu národní bezpečnosti byl pověřen kontroverzní think-tank Evropské hodnoty (sem mířila prezidentova poznámka o pornoherci, měl na mysli zástupce ředitele EH Jakuba Jandu). Za oponenturu inkasovaly EH nijak závratný honorář (Romancovová: „Pod 50 tisíc korun.“). Druhým oponentem byl izraelský bezpečnostní jestřáb, poradce premiérů Rabina a Šarona Dan Schueftan. Nepotvrdily se drby z pražských kuloárů, že Jakub Janda se stane vedoucím zaměstnancem centra. Eva Romancovová se zapřísahá, že nikdo z EH neměl práci v centru slíbenou a může se do něj dostat jen přes výběrové řízení jako kdokoliv jiný. Nicméně centrum do budoucna avizuje spolupráci s neziskovými organizacemi, takže uvidíme.