Úvody dosavadních ohlasů na novou knihu povídek Michala Viewegha jsou obvykle poskládány totožně: nejprve se lze dočíst, že autorovi před několika lety praskla aorta a málem zemřel, následně že první kniha po jeho návratu do práce byl loni uveřejněný deník Můj život po životě a nakonec pochvalu, že novinka Zpátky ve hře už je opět konečně beletrie, a dokonce příprava na román, který prý Viewegh zrovna sepisuje.

Snad k takovému sledu svádí titul novinky, který pod svou ironičností, pravda, zjevnou až v průběhu četby, zůstává melancholický. Každopádně nápadná na uvedených starostech recenzentů je výměna jednoznačného a bezohledného hodnotícího soudu nad knihou za radost nad tím, že autor žije. Jinými slovy preventivní omluva jeho nedostatkům a přílišný zřetel na jeho neštěstí a současně sice nevyslovená, zato patrná spokojenost, že i když třeba novinky nedosáhnou na kvality předešlých děl, něco je pořád lepší než nic. Z hlediska kritiky je to selhání, jako doklad vývoje doby je to ovšem cenné sdělení: zatímco vozíčkáře už si nikdo veřejně nedovolí litovat a chlácholit, spisovatel po srdeční příhodě takové štěstí prozatím nemá. Zkrátka nelze být přesvědčivý tvrzením, že zmíněný loňský deník byl ufňukaný, a zároveň dojetím, že aktuální kniha už zaplaťbůh není. Přitom těch třináct povídek souboru Zpátky ve hře je poskládáno vypočítavě a srozumitelně, aby se v nich žádný čtenář nemohl, ba dokonce nesměl ztratit. Jejich autorským i redakčním pojítkem je touha po ryzím profesionalismu, tvaru, který nic nehledá, ba naopak funguje tak, jak bylo od počátku zamýšleno. Ostatně jako pojistka úspěchu fungují kresby, přesněji kolorované náčrtky populárního Josefa Bolfa. Takže netřeba knize projevovat bolestínství, míjí se s ní.

Prvních pět povídek se vrací k prostředí dávného titulu Povídek o manželství a o sexu a sleduje hrdinu Oskara, domnělého suveréna a svůdce žen, který se vyzná v lačnosti doby a užívá si ji, byť to má za následek trvalé neporozumění s něžným pohlavím. Následuje zvrat, povídka založená na domýšlení novinové zprávy, jejíž hrdinkou je dáma skrývající před světem, ve své touze užít si dovolenou jaksepatří, náhle a kdovíjak zemřelého manžela. Rozumějme, kdo by se po letech útrap žinýroval kvůli mrtvole, jež se na křesle v obýváku bungalovu rozkládá teprv krátce. Nu a po tomto vysvětlení následuje restart, sedm povídek, v nichž Oskar předvádí svět, jak se jeví nemocnému po příhodě s aortou. Tato čísla se od sebe liší, vyjma děje samozřejmě, především úsilím různorodě popsat stav, v němž se člověk s zážitkem takového onemocnění ocitl. Úhrnem je melancholický, plný sebelítosti, ale zároveň boje o to, udržet aspoň chvíli jakoukoli jednoduchou myšlenku. Příjemně věcná a intimní je v této sadě povídka Desigual, v níž Oskar čeká na svou milovanou ženu před jejím oblíbeným obchodem, cosi popíjí a je trochu rozčilen, že na něho při nákupech hadérků zapomněla. Načež je z úvah vytržen ujištěním svého bratra, že aktuální Oskarův rodinný vztah je jiný, než se domnívá. A ovšem zbavený jistot, o něž by se rád opřel.

Vieweghův hrdina, který se k ženám chová hezky a bez jakékoli vypočítavosti reflektuje své chyby, je v míře, v jaké je k nalezení v aktuálních povídkách, nový prvek autorova výrazového rejstříku. Aneb jestliže se o Vieweghovi mnohokrát nepříliš důvtipně uvažovalo jako o vynikajícím sociologovi (to byl další ze způsobů, jak uniknout odpovědnosti vynést jasný literárněkritický soud), dává tato nová knížka na srozuměnou, že autor je vskutku „zpátky ve hře“. Neboť všechny ty příběhy o hodném Oskarovi ukazují v ochotném čtenářském přístupu vnímat hrdinu jako autora právě Viewegha, jako hodného chlapce, za kterého by ho zřejmě kdekdo chtěl mít. Za kluka, který nedělá potíže. A který už je dělat nebude, protože byl spravedlivě potrestán svým postižením a příště si dá pozor. To tam je podráždění z neurvalce, který propaguje nevěru a poživačnost, protože na ni má peníze. Naopak zůstala ještě potěcha z hrdinovy uvědomělosti: původní drahé bary nahradily alternativní služby, ezoterika. Ach, to vděčné pokrytectví doby, odhalované jak jinak než s gustem.

Michal Viewegh: Zpátky ve hře. Vydalo nakladatelství Druhé město – Martin Reiner. 226 s. 289 Kč.