Rusko úspěšně rozbíjí Ukrajinu, o část území ji už zřejmě obralo definitivně. Západ tomu jen přihlíží. A ještě někdo se dívá. Můžeme na to dát krk, že ten, kdo pečlivě analyzuje, co se letos dělo a děje na Krymu a na Donbase a jak reaguje mezinárodní společenství, je Čína.

„Ruská doktrína etnické úpravy ruských hranic může Pekingu poskytnout užitečnou inspiraci,“ varoval nedávno známý americký historik Timothy Snyder.

Na Dálném východě, na ruském území, vyrůstají jedno za druhým městečka obydlená tisícovkami Číňanů. Nenajdete je na žádné mapě, píšou ruské noviny. Novináři tady přehánějí jen lehce: nejde o zcela nová města na zelené louce, nýbrž o čínské čtvrti, chinatowny, které vznikají jako součásti tamních ruských administrativních center, jako je třeba hlavní město Amurské oblasti Blagověščensk.

V ruském tisku se také dočtete, že právě ve čtvrtmilionovém Blagověščensku Číňané už pronikli do tamní městské rady a na tamních náměstích se staví sochy čínským generálům. Tohle ale (zatím) není pravda. Stejně jako je literární fikcí čínská anexe východní Sibiře, kterou před čtrnácti lety popsal ve svém románu Medvěd a drak Tom Clancy. Co jsou ale dosud jen fantazie, může se jednou splnit – a nemusí tomu tak být za dlouho.

Milion Číňanů ročně

Už současnost je totiž docela dramatická. Podle ruské pohraniční policie překročí rusko-čínskou hranici ilegálně zhruba milion Číňanů ročně. Mnoho z nich jen kvůli krátkodobým obchodům či pašování, statisíce z nich ale zůstávají a mnozí dokážou svůj pobyt v Ruské federaci legalizovat.

Do dvaceti až třiceti let se Číňané mají stát dominantní národnostní skupinou na ruském Dálném východě. Zatímco v roce 1997 žilo v Rusku jen čtvrt milionu Číňanů, podle posledních údajů ministerstva vnitra to nyní jsou dva miliony. Podle dalších zdrojů se však v Rusku usadilo už pět milionů Číňanů, převážně na Dálném východě. Je to pouze o dva a půl milionu méně, než žije na celém ruském Dálném východě Rusů. Hustota obyvatelstva v této rozlehlé části Putinova impéria jsou pouzí tři lidé na kilometr čtvereční. Přitom na čínské straně hranice je hustota až tisíckrát větší a uvnitř ruského území čekají nejen volné prostory, ale také obrovské surovinové zdroje – ropa, zemní plyn a nekonečné zásoby dřeva.

„Čína, která má obyvatel sedmkrát více než Rusko, může v budoucnu chtít v Rusku hledat nová teritoria. Navíc jí tu rozsáhlá území v minulosti patřila,“ upozorňuje znalec čínsko-ruských vztahů Andrej Šarogradskij z Rádia Svoboda na skutečnost, že v letech 1858 a 1860 Rusko říši středu zabralo pohraniční území o velikosti Íránu. Toto zeštíhlení bylo tehdejší čínské monarchii vnuceno dohodami z Ajgunu a Pekingu, které však Čína nikdy zcela neuznala, přestože v roce 1999 s Moskvou podepsala smlouvu o vzájemném uznání společných hranic.

Vydělat a neprovokovat

Číňané zatím sibiřské lesy kácejí převážně načerno, podle ruských zdrojů však jde o miliony kubíků, které se pašují například do města Man-čou-li jihovýchodně od ruské Čity, kde vznikly desítky dřevozpracujících podniků. Čínští podnikatelé, aniž platí v Rusku daně, ovládli dálněvýchodní obchod s potravinami. Čínské firmy ale na Sibiři a v okolí investují i zcela otevřeně. Ve zmíněném Blagověščensku většinu nových budov staví právě podnikatelé z říše středu, včetně nejvyšší stavby ve městě, zánovního hotelu. V Čitě koupil čínský investor bývalou továrnu na výrobu tanků a začal tam vyrábět nákladní auta.

„Evropa nemá ráda Rusko. Ale tady, v tomto regionu, máme sousedy, kteří nás možná úplně nemilují, ale jejich vztah k nám není tak špatný jako ze strany Evropanů,“ nechal se pro magazín The Diplomat slyšet vladivostocký politolog Michail Šinkovskij. Na univerzitách ve velkých sibiřských městech čínština prý často v oblíbenosti předhání angličtinu a Rusové začínají za čínskou hranici jezdit na kratší výlety i dovolenou. Pohraniční čínské město Suej-fen-che dokonce představilo plán postavit „ruskou čtvrť“, kde se mělo usídlit až 50 000 Rusů. Nakonec z projektu sešlo, když se ukázalo, že Rusové si pronajímají byty poněkud roztroušeně – kde se komu zachce.

Jenže nervózní ruské úřady spíše vyzývají k tomu, aby Rusové zabydlovali opuštěnou Sibiř a ne přecpaný čínský severovýchod. Jako by na toto volání slyšeli zatím právě pouze Číňané. „Ovšem ti vytvářejí uzavřené komunity, které se do ruské společnosti neintegrují, mají vlastní telefonní sítě a webové stránky,“ poznamenává Šarogradskij z Rádia Svoboda. Podle něj tu ale zatím nebublá podobný problém, který přinášejí třeba muslimské enklávy v Evropě, protože hlavním zájmem Číňanů je dřít, vydělávat peníze, neprovokovat úřady a žít co možná nejmíň nápadně.

„Pouze ze strany drobných ruských podnikatelů je znatelná mírná nervozita. Většina obyvatelstva si nestěžuje, spíše naopak. Číňané jsou bezproblémovými nájemníky s dobrou platební morálkou. Asijské tržnice srážejí ceny spotřebního zboží i potravin,“ dodává sinolog Martin Kříž. Číňané jsou tu aktivní ekonomicky, avšak nikoliv politicky. Proto je podle Kříže jakýsi obrácený ukrajinský scénář na Dálném východě v dohledné budoucnosti málo pravděpodobný.

Kdo je dnes starší bratr

Ani rusko-čínské vztahy na nejvyšší úrovni nikdy nebyly na tak dobré úrovni jako dnes. Peking v době západních protiruských sankcí nabídl Moskvě výhodné úvěry a minulý měsíc byla slavnostně zahájena výstavba společného plynovodu Síla Sibiře.

Každý ale tak klidný není. Jak víme z historie, vzájemné objetí se může rychle změnit v zápasnický klinč. Čínská armáda se například chlubí desetkrát početnějším vojskem než armáda ruská. Rusové ovšem dávají najevo, že mají pro strach uděláno. Na čínských hranicích donedávna pravidelně nacvičovali obranu před nepřátelskou agresí. Kreml také rád poukazuje na to, že má k dispozici deset tisíc jaderných hlavic oproti pouhým asi 240 čínským. Armáda nové čínské velmoci se ale velmi rychle modernizuje. Jaká je její skutečná strategická síla, dnes pořádně nikdo neví. „Dříve byl Sovětský svaz starším bratrem Číny, dnes je Čína starším bratrem Ruska,“ poukazuje na geopolitickou změnu novinář Šarogradskij.

„Pokud dnes Západ ustupuje Rusku v ukrajinské krizi, dovedete si představit, co se bude dít, až se Čína pokusí třeba za dvacet let o něco podobného a v mnohem větším rozměru?“ zeptal se na právě probíhající pražské konferenci Forum 2000 ukrajinský politolog Jevhen Hlibovyckyj a připomněl bezradné přešlapování Západu kolem současného konfliktu na Ukrajině. A dodal: „Rusko otevřelo Pandořinu skříňku.“