Editorial Dalibora Balšínka ke kauze Peroutka - v přiznání omylu je síla

Fašistické sklony umí poznat i průměrný maturant

Editorial Dalibora Balšínka ke kauze Peroutka - v přiznání omylu je síla
Fašistické sklony umí poznat i průměrný maturant

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Je to zdánlivě nepodstatná kauza, která vzrušuje především pražskou kavárnu. Ale i konzervativce, kteří v jistém smyslu do prostoru kavárny patří také. Není mnoho velkých osobností vycházejících z novinářského prostředí, které ho navíc byly schopny překročit a patří na panteon. Ta jména je schopen vyjmenovat i průměrný maturant. Před necelými dvěma lety patřil k obdivovaným osobnostem i pro Miloše Zemana.

Ten je známý svým odporem k většině novinářské obce, a když měl potřebu novináře peskovat a plísnit, vždycky jim dával za příklad dva velké autory: Karla Čapka a Ferdinanda Peroutku. Netuším sice, jak moc měl Miloš Zeman Peroutku načteného, ale chci předpokládat, že jeho Budování státu četl. Nepochybně se o jeho autoritu opíral – nebo jí alespoň dlouhých dvacet let šermoval. Patřilo to k jeho kánonu.

Věřím Miloši Zemanovi, že se pokouší zamýšlet nad selháváním intelektuálních elit. Je jich v minulosti mnoho, selhávání patří k životu a možná si někdy připustí i svoje. Miloš Zeman je inženýr, člověk s ekonomickým vzděláním, který se zajímá i o společenské vědy a hloubkou znalostí se na konferenci k výročí holokaustu (přesně k výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi) pustil do divokých paralel.

Samozřejmě že bylo mnoho intelektuálů, kteří nebyli schopni identifikovat nebezpečí německého fašismu. Někteří mu podlehli, stejně jako třeba v Československu selhala celá plejáda, generace intelektuálů, kteří se oddali komunismu. Ferdinand Peroutka ale nepodlehl žádné z těchto ideologií a přesně identifikoval jejich nebezpečí. Možná z touhy po intelektuální zajímavosti se Miloš Zeman pustil do jedné z autorit, jíž se v životě zaštiťoval.

Český spisovatel a novinář Ferdinand Peroutka se svým psem Pixie na chalupě u New Yorku - Foto: ČTK

Když se na oné konferenci pokoušel rozvíjet myšlenku o selhávání osobností a prohlásil, že i Ferdinand Peroutka měl napsat text s titulkem Hitler je gentleman, určitě svůj vzor nechtěl nijak denunciovat ani nepochyboval o Peroutkově velikosti. Toho dosáhl až ovčáčkováním, mlčením a neschopností říct: Spletl jsem se, to je přece lidské. Nikdo by po něm ani nežádal: Omlouvám se, poškodil jsem jméno významného a statečného muže českého života 20. století. Stačilo by jen to „spletl jsem se“, a tím by zastavil absurdní výjevy, které korunoval soudce Městského soudu v Praze Tomáš Novosad. Ten se možná v dobré víře pustil do literární historie a interpretace textů. I to je společenskovědní disciplína, k níž je nutná nějaká znalost a především univerzitní vzdělání, které se praktikuje od doby antiky stejně jako právo.

I průměrný student bohemistiky ví, že každý text se musí vnímat v dobovém kontextu. Je to podobné, jako kdybyste srovnali noviny před čtvrtstoletím, ve kterých se píše o „cikánech“, se současnými médii. Označení cikán se dnes pokládá za nepatřičné, ale proto noviny, které vycházely před pětadvaceti lety, nemůžeme považovat za nesnášenlivé. Psaly jen v jiném dobovém kontextu.

A ze stejného důvodu nemůže soudce Novosad nacházet prvky antisemitismu v Peroutkových textech, a tím jen nahrávat inženýru Zemanovi v jeho nepovedených intelektuálních paralelách a neschopnosti uznat chybu. Z hlediska historie se na odkazu Ferdinanda Peroutky nic nezmění, jen tam bude zanesena těžko pochopitelná peripetie, že ve druhé dekádě 21. století se objevily pokusy českého prezidenta o jeho koketerii s Hitlerem, kterou mu potvrdil i jistý soudce.

V životě české společnosti kauza Peroutka nic nezmění. Ale možná právě proto, že Miloš Zeman není schopen uznat chybu, která by mu u jeho voličů určitě neuškodila a nijak nesnížila jeho autoritu, se ukazuje, že ji nebude schopen uznat ani v situacích, které život české společnosti skutečně ovlivnit mohou.