Obávaná východoněmecká Stasi měla za totality své filiálky v Praze, Bratislavě a Karlových Varech. Rok 1989 byl i pro ni obzvláště rušný. Před vlnou emigrací občanů NDR na Západ tajná policie řešila třeba případ východních Němců, kteří byli v Praze na Václavském náměstí zatčeni během demonstrace k výročí sovětské invaze. Tajný agent Stasi dodával navíc překvapivé informace přímo z ÚV KSČ. Archivy někdejší východoněmecké tajné policie poprvé prozkoumali čeští historici.

„Byli jsme nuceni strávit noc na podlaze policejní stanice,“ stěžují si dva mladíci z Erfurtu, kteří se 21. srpna 1989 nachomýtli k demonstraci při výročí okupace Československa sovětskými vojsky. Jejich stížnost leží v archivu východoněmecké státní bezpečnosti, která se před čtvrtstoletím případem zabývala. Studenti ve věku 17 a 18 let mířili k pražskému Hlavnímu nádraží, odkud měli za několik hodin odjet vlakem domů. Protože nerozuměli hlášení pořádkových sil, které vyzvaly demonstranty shromážděné v horní části Václavského náměstí k rozchodu, zůstali na místě až do zásahu policie a spolu s desítkami dalších byli zavlečeni do policejních autobusů. Ty zatčené rozvezly k výslechům, které trvaly celou noc.

Mladí Němci si stěžovali, že policisté je následující den drželi hodiny v rozpáleném autobuse připoutané k sobě navzájem a první jídlo jim podali až po 24 hodinách. Pak prožili další noc v cele vyšetřovací vazby, „s rozsvíceným světlem a v krajně nevyhovujících sanitárních a hygienických podmínkách“. Ráno museli zaplatit pokutu sto korun, vyslechnout obvinění z účasti na nepovoleném shromáždění a narušení veřejného pořádku a dostali příkaz příštího dne opustit zemi.

Stasi 21. srpna 1989 zaznamenala v Praze ještě jedno zatčení východního Němce. Šlo o občana města Köthen ze Saska-Anhaltska, který na Karlově mostě fotografoval „akci bezpečnosti“, a když odmítal vydat svůj fotoaparát, byl zatčen. Stasi zjistila, že šlo o muže, který má v NDR napojení na „negativní církevní kruhy a takzvané ekologické skupiny“ a během prvomájového průvodu v Köthenu rozvinul „před tribunou plakát“. Přátelé zadrženého si vzápětí stěžovali na východoněmeckém velvyslanectví v Praze.

Do pěti let to v NDR praskne

Hlavním úkolem Stasi v Československu bylo monitorovat styky občanů NDR se západními Němci a především případné snahy o emigraci do spolkové republiky či Rakouska. Protože se útěky východních Němců začaly v srpnu 1989 množit a v té době už desítky z nich dokonce přelézaly zdi ambasády spolkové republiky v Praze, neměla tajná policie kapacity případy zatčených srpnových „demonstrantů“ řešit.

„Demonstrace k 21. srpnu také ve svých hlášeních popisuje už jen stručně, bez ideologického balastu, jako by cítila, že se blíží změna,“ říká historik Tomáš Vilímek, který v rámci společného projektu Ústavu pro soudobé dějiny a Ústavu pro studium totalitních režimů mapuje někdejší spolupráci StB a Stasi. Východoněmečtí tajní ale v létě 1989 ještě stihli přeložit výzvu Několik vět a při líčení událostí z 21. srpna neopomněli do Berlína nahlásit, že demonstranti na českou policii volali „gestapo!“ nebo „fašisti!“ a že dění přihlíželo množství turistů z NDR.

Důkladnější byla Stasi při rozboru „Palachova týdne z ledna 1989“. „Tu vnímali jako velký zlom, protože v reakci na násilné potlačení pražských demonstrací se v NDR konala řada solidárních akcí,“ připomíná Tomáš Vilímek. V únoru 171 východoněmeckých opozičních skupin sestavilo dopis generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Miloši Jakešovi, prezidentu Gustávu Husákovi a premiérovi Ladislavu Adamcovi, v němž žádají propuštění vězněného Václava Havla a dalších disidentů. Na československou ambasádu v Berlíně chodily dopisy od občanů NDR (i když v nijak závratném množství) žádající to samé. 19. března se v řadě kostelů ve městech s početnější opozicí (například Lipsko) rozezněly zvony a četla se jména vězněných Čechoslováků.

Tajná policie NDR měla v Československu pochopitelně své donašeče jak mezi zde studujícími či pracujícími východními Němci, tak mezi domorodci. V roce 1989 jich bylo celkem 32. „Do pěti let to v NDR taky praskne,“ měli se podle tajného spolupracovníka Stasi nechat slyšet východoněmečtí studenti pražské Matematicko-fyzikální fakulty bezprostředně po lednové sérii demonstrací k výročí upálení Jana Palacha. Jejich starší němečtí spolužáci prý podobný katastrofický scénář naopak odmítali a prohlásili, že „takové demonstrace nejsou vhodným prostředkem k řešení problémů“.

Štěpán chce být demokrat

Stasi si také všímala nálad mezi Čechy a do centrály přeposílala i „hlas lidu“. „Násilí plodí násilí a povzbuzuje ještě víc lidí k opoziční činnosti“ či „Tvrdé zásahy policie povedou k rozdělení obyvatelstva a zvláště k rostoucí nenávisti vůči KSČ, bezpečnostním orgánům a jejich funkcionářům“, zapsali si ohlasy ulice tajní.

Nejmenovaný spolupracovník Stasi tlumočil svým řídícím orgánům také „hodnocení pracovníků ÚV KSČ“, které už v lednu 1989 pražské politbyro v názorech na řešení situace rozdělovalo. „Soudruh Jakeš zcela stojí za bezpečnostními silami. Toto ale není případ všech členů ÚV KSČ,“ hlásí tajný spolupracovník. Někteří – jako třeba premiér Adamec nebo pražský městský tajemník Miroslav Štěpán – prý chtějí „vystupovat jako demokraté“. Část vedení strany podle zdroje Stasi kritizovalo tvrdý zásah a postihování náhodných kolemjdoucích během Palachova týdne. Podle informátora dokonce kvůli této kritice požádal náčelník pražské správy Sboru národní bezpečnosti generál Bohumil Carda o uvolnění z funkce. Jeho další profesní cesta měla směřovat na československé velvyslanectví v Berlíně.

Generál Carda ve funkci náčelníka v dubnu 1989 skutečně skončil. Do NDR ale nešel, stal se konzultantem kanceláře ministra vnitra a v září zamířil do činných záloh. Historik Tomáš Vilímek se domnívá, že východní Němci pravděpodobně neměli svého agenta, který vynášel informace ÚV KSČ, přímo mezi jeho členy, mohlo jít spíše o kontakt na pracovníka tamního aparátu či někoho, kdo se s funkcionáři někdy setkával.

Bratrům ani muk!

Na berlínském ministerstvu státní bezpečnosti existovala přísně tajná „Ústřední vyhodnocovací a informační skupina“, jejíž pracovníci shromažďovali od roku 1984 v měsíčních přehledech nejcitlivější informace z ostatních zemí východního bloku. „Je bezpodmínečně nutné zajistit, aby se obsah materiálů v žádném případě nedostal k bratrským orgánům,“ napsal v dokumentu Stasi velitel skupiny Werner Irmler.

Na potlačování „internacionalizace vnitřního nepřítele“ ale ve většině případů Stasi a StB intenzivně spolupracovaly. Poté, co se po létě 1989 otevřela stavidla východoněmecké emigraci a pak začali masově demonstrovat i lidé v samotné NDR, spolupráce mezi tajnými policisty začala váznout.

Ze setrvačnosti však i na konci roku 1989 dojížděly akce naplánované v klidnějších dobách. Pražská StB například žádá ještě 28. listopadu (!) Berlín o podporu transportu tajné zásilky určené pro Kubu, kterou měl zajistit Podnik zahraničního obchodu Metalimex. „Žádáme o zajištění kolony (4 náklaďáky a 2 osobáky) na území NDR a pomoc při nakládce (asi na loď). Současně možnost natankovat, ubytování pro 11 lidí na tři noci a občerstvení 17. 12. 89 v Berlíně,“ píše StB svým kolegům ze Stasi. Ti jim ale 5. prosince odpovídají: „Na základě současné situace v NDR nejsme schopni plánovaný transport na území NDR zajistit.“