Ve 12.25 se Boeing 777-200 společnosti Malaysia Airlines odlepil od ranveje letiště holandského Schipholu. Čekala ho dlouhá cesta do Kuala Lumpuru, kde měl přistát v 6.10 ráno druhého dne malajsijského času. Mezi cestujícími bylo 154 Nizozemců, 27 Australanů, 23 Malajsijců, 11 Indonésanů, 6 Britů, 4 Němci, 4 Belgičani, 3 Filipínci, 1 Kanaďan a další lidé. Někdo letěl na dovolenou, někdo se vracel domů, někdo měl v Asii povinnosti.

Na palubě bylo celkem 280 pasažérů a 15 členů posádky. Tři hodiny probíhal let s kódovým označením MH17 zcela běžně, rutinně. Už drahnou dobu se letadlo nacházelo v ukrajinském vzdušném prostoru. Boeing letěl v hladině 10 000 metrů. Letěl v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Východ Ukrajiny už měsíce sužují boje mezi proruskými, Moskvou podporovanými "separatisty", a ukrajinskou armádou. Uběhly tři hodiny letu. Když patrně raketa země-vzduch vystřelila k nebi. Zasáhla letadlo nedaleko Doněcku a to se z deseti kilometrů rychle zřítilo k zemi. Nikdo neměl šanci přežít. Všech 295 lidí zemřelo.

Zatímco dosud byla ukrajinská tragédie tragédií Ukrajiny, ve čtvrtek 17. července zasáhla bez nadsázky celý svět. Krutá ruka osudu sáhla na malajsijské aerolinky už podruhé za čtyři měsíce. Tehdy se přesně stejný typ boeingu té samé společnosti ztratil kdesi nad Indickým oceánem. Dodnes se stroj letu MH370 nenašel. Mrazivá je věta s fotkou, které umístil na svůj Facebook Holanďan Cor Pan. Letadlo si vyfotil a připsal větu: "Jestliže tohle zmizí, tak abyste viděli, jak vypadalo." Za tři hodiny se letadlo zřítilo a muž zemřel.

Rusové i Ukrajinci se nyní obviňují z odpovědnosti za tragédii. Odpověď na otázku, kdo letadlo sestřelil, se můžeme dozvědět možná až po letech. Každopádně sestřelené civilní letadlo nad Ukrajinou není prvním případem v historii, kdy politická situace v zemi zasáhla do životů lidí letících vysoko na nebi.

Tragédie letu KAL 007

Stalo se to před více než třiceti lety, tedy v době vrcholící studené války. Byl dusný srpnový večer a na letišti JFK v New Yorku se teprve třiadvacetiletá blondýnka Alice Ephraimsonová chystala nastoupit do letadla společnosti Korean Air Lines mířícího do jihokorejského Soulu. Na cestu přes půl zeměkoule ji vyprovázel její otec. Netušil, že se s ní loučí navždy. Svůj sen – učit angličtinu v Pekingu a studovat tam – si nesplnila. Boeing 747 do cílové destinace nikdy nedoletěl. Byl sestřelen sovětskými stíhači nad Sachalinem.

„Její smrt byla velkou ztrátou pro její generaci,“ vzpomínal v roce 2013, třicet let po tragédii její otec. Chtěla být diplomatkou a přispět ke světovému míru…

Nešlo jen o jednu rodinnou tragédii. Na palubě stroje zemřelo 1. září 1983 celkem 269 lidí. Mezi nimi třeba i Lawrence McDonald, kongresman za stát Georgia. A vedle obrovských zrát na životech (letecká katastrofa se zařadila, pokud jde o počty obětí, k těm nejtragičtějším) přispěl incident k povážlivému zhoršení vztahů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem.

Nic nenaznačovalo, že se schyluje k neštěstí. Kapitán Byung in Chun měl dlouholetou praxi u vojenského letectva a působil jako záložní pilot jihokorejského prezidentského speciálu. Mělo jít o zcela rutinní let. Prvních sedm hodin po startu, kdy letoun mířil na Aljašku, na letiště Anchorage, aby doplnil palivo pro následující cestu nad Tichým oceánem, se také nic mimořádného nedělo. Problémy začaly až ve druhé části letu. Hned po startu se boeing začal mírně odchylovat od plánované dráhy letu. Místo aby stroj minul Kamčatku posetou sovětskými vojenskými základnami, doletěl přímo k ní. Podle záznamů z kokpitu si piloti nebyli ničeho vědomi.

V ovzduší studené války měla podobná navigační chyba fatální následky. Nad jižním cípem Sachalinu dostal pilot jedné ze sovětských stíhaček povel, aby letadlo zastavil. Stalo se. Pár minut po vypálení rakety se boeing zřítil do moře.

Sověti nejprve sestřelení popírali, až později se k „obranné vojenské operaci“ přiznali. Domnívali se totiž, že se jedná o americký špionážní stroj – letadlo prý nereagovalo na vizuální signály. Pilot, jenž na boeing vypálil, přitom o mnoho let později vypověděl, že si byl vědom, že střílí na civilní letadlo.

Incident prohloubil mezinárodní krizi. Americký prezident Ronald Reagan obvinil Sověty z bojkotu záchranných operací a vyšetřování havárie a nazval Sovětský svaz říší zla. Ohlásil také vývoj nových zbraní a během vojenských cvičení amerických sil a vojáků NATO se toho roku cvičil scénář jaderného útoku.

Pravda je, že Sověti neměli velkou chuť objasnit okolnosti neštěstí. Záznamy z kokpitu zpřístupnili až po rozpadu Sovětského svazu. Vyšetřovatelé v zásadě došli k závěru, že chybu udělal pilot, když nesprávně použil navigační systémy.

Zdlouhavé a problematické vyšetřování – a bipolární rozdělení světa – nicméně dalo v mezičase vzniknout řadě spekulací. Objevily se například teorie, že letoun sestřelili sami Američané nebo Japonci. Nebo že sestřelení letounu byl ve skutečnosti atentát na amerického politika známého svými protikomunistickými názory. Nebo že Sověti některé z cestující zachránili a uvěznili je. Výčet nedoložitelných verzí, co se stalo, by byl dlouhý. A ani po letech spekulace neustávají.

Osudové zpoždění nad Perským zálivem

Uběhlo pět let a Američané udělali to samé co Sověti. Psal se rok 1988 a bylo 3. července, tedy předvečer amerického Dne Nezávislosti. Ve vodách Perského zálivu tehdy nebyl klid. Probíhala válka mezi Íránem a Irákem a na moři docházelo poměrně často k útokům na tankery či obchodní plavidla. Američané měli za úkol ve vodách hlídkovat a bránit civilisty. Onoho červencového dne se z hlídkování do bahrajnského přístavu vracel křižník USS Vincennes, když jeho kapitán dostal hlášení o ohrožení fregaty Montgomery.

Zhruba ve stejnou dobu se na letišti v přístavním městě Bandar-Abbás na jihu Íránu chystal ke startu Airbus s 290 lidmi na palubě. Stroj vzlétl se zhruba půlhodinovým zpožděním. To byl možná onen osudný omyl.

Kapitán americké lodi vyslal nad místo, kde byla loď napadena, vrtulník. Po chvíli se však pilot stáhl, jelikož se dostal pod palbu íránských člunů. Během chvilky byla posádka v bojové pohotovosti. A v tu chvíli také zobrazil radar nad místem incidentu neznámé letadlo. Ve vyhrocené chvíli identifikovala posádka letoun jako stíhačku.

Jak mohlo k tak nepochopitelné záměně dojít? Své jistě sehrála nervozita. Dále pak skutečnost, že airbus startoval z letiště, které využívaly i íránské vojenské síly. A nakonec křižníku se nepodařilo stroj identifikovat podle kódu, jež bývá dopravním letadlům přidělen. A následně se nepodařilo letoun kontaktovat ani na nouzové vojenské frekvenci. A tak dal kapitán povel jednat: dvě rakety dopravní letoun sestřelily.

Jakkoli vyšetřování ukázalo, že šlo o omyl, byť krutý a těžko pochopitelný, íránská strana se na incident nikdy nepřestala dívat s podezřením. Přeci jen 290 životů… Američané měli k dispozici nejmodernější typy radarů, letoun se pohyboval v mezinárodně uznaném leteckém koridoru. A nakonec, i kdyby nad zálivem místo dopravního stroje letěla stíhačka, Američané podle Íránců neměli právo ji sestřelit.

„Sestřelení letu 655 bylo nehoda, ale Teherán to tak nikdy neviděl,“ komentoval po letech někdejší analytik CIA Kenneth Pollack. Íránská vláda měla za to, že šlo o cílený útok, kterým chtěl Washington signalizovat, že Spojené státy vstupují do konfliktu na straně Iráku,“ píše ve své knize Perská skládačka. Dávná tragédie tak dle mnohých analytiků stále stojí v cestě k lepším vztahům mezi oběma zeměmi.