Zákon o kontrolním hlášení DPH je složitý i pro specialisty a nejvíce komplikací přináší účetním, které kvůli tomu určitě „dobře nespí“, říká v rozhovoru pro server Echo24 odbornice na DPH Olga Holubová. Kvůli kontrolnímu hlášení totiž padají nesmyslně vysoké sankce, celkově za tento půlrok napařila finanční správa pokuty za dalších 430 milionů. A s jejich udělováním pokračuje dál, přestože většinu z nich následně odpustí.

Podle posledních čísel lidé v kontrolním hlášení stále více chybují, finanční správa za poslední půl rok rozdala pokuty za více než 400 milionů. Dominuje přitom ta nejvyšší, padesátitisícová. Máte pro to nějaké vysvětlení? Víte třeba z vaší praxe, že účetní si s tím stále neví rady?

Nemyslím si, že by byly „chyby“ způsobeny tím, že si účetní nevědí rady. Pokuty nejsou principiálně udělovány za chyby, ale za opožděná podání, to jsou obvykle opravy či vysvětlení chyb. Chyby byly a budou, lidi nejsou stroje. Navíc jsou v pokynech pro vyplňování kontrolního hlášení některá slabá místa, která potenciál „chybovosti“ zvyšují.

Jaká slabá místa máte na mysli?

Například datum jako párovací znak u dobropisů. Jsem přesvědčena, že 95 procent chyb jsou chyby formální, k nimž bude docházet vždycky. Ve firmě, kde jsou stovky či tisíce dokladů a která má desítky či stovky dodavatelů se nelze pochybení, které nicméně nemá vliv na odvod daně, vyhnout. Představte si to tak, že v textu uděláte gramatickou chybu či překlep, což napraví pracovník korektorny, aniž by se nad chybou pozastavil či aniž by vás dokonce nutil k opravě v časovém limitu a pod sankcí. Zrovna před několika dny jsem řešila situaci, kdy paní účetní dostala platební výměr na pokutu 30 tisíc korun, poněvadž potvrdila správnost svého hlášení o dva dny později. Týden z toho nespí.

Takže ten zákon podle vás není napsaný dobře...

Mám-li to shrnout, zákon je složitý, jeho výklad obtížný i pro odborníka specialistu, neustále se mění, přibývají nové povinnosti a hrozí sankce. Ráda bych poznala účetní, která chodí radostně do práce, po osmi hodinách jde s čistou hlavou domů a dobře spí. V této souvislosti musí jednomu vrtat hlavou otázka odpovědnosti státních úředníků či zákonodárců, kteří mají na této situaci lví podíl….

V souvislosti s kontrolním hlášením také teď probíhají legislativní změny. Ministerstvo financí se snaží narychlo vypořádat s rozhodnutím Ústavního soudu. Nyní musí nově definovat okruh údajů, které může finanční správa po podnikateli chtít. Je ten návrh podle vás dobrý, definuje údaje dostatečně?

Podle mého názoru je novelizace napsaná tak, aby obsáhla všechny údaje, které formulář po plátcích požaduje už od začátku fungování kontrolního hlášení.

Jak hodnotíte ten způsob, jakým se resort financí s rozhodnutím Ústavního soudu vypořádává? Změnu schvaluje na poslední chvíli a doteď není jasné, zda třeba zákon, ke kterému je změna přilepena, projde Senátem.

Neklame-li mne paměť, Ústavní soud rozhodl 6. prosince 2016. Shodou okolností se v lednu 2017 projednávala novela zákona o DPH ve druhém čtení, kdy je možno podávat pozměňovací návrhy. Co víc k tomu dodat? Argument, že ve sbírce vyšel nález ÚS až v únoru, je pro mne samotnou naprosto nerelevantní. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod…

Zároveň se v poslední době opět hodně mluví o zajišťovacích příkazech. Objevily se nové konkrétní případy toho, kdy nemusely být použity správně – například tiskárna Europrint nebo FAU. Komora daňových poradců iniciuje setkání, kde by se diskutovalo o změně legislativy v souvislosti se zajišťovacími příkazy. Vy nejste zastánkyně legislativní úpravy. Podle vás ho má správa používat rozumně. Používá ho rozumně?

Samozřejmě, že rozumně tento institut využíván není. O tom už svědčí skutečnost, že se použití zajišťovacích příkazů stalo téměř celospolečenským tématem. Zajišťovací příkaz je třeba použít uvážlivě a až v krajním případě. Úředník si musí být vědom toho, že institut může poškodit zcela slušného a poctivého plátce. Třísky mohou padat jen když se skutečně kácí les, ne v případě likvidace lidí. Domněnka správce daně, že „bude vyměřena daň a nebude zaplacena“ zůstává pořád, až do úplného prověření plátce, pouhou domněnkou.

Takže legislativní změnu by to podle vás chtělo…

Jestliže je časté, že pracovník správce daně riskuje faktické zničení nevinného podnikatele pro domněnku, pak je na místě tento právní institut zrušit a nahradit jiným, který je schopen ochránit výběr daně i při zachování běhu podniku plátce. Napadá mne analogie s povolováním držení zbraně. Předpokládám, že možnost držet zbraň odpovídá rozumu a rozlišovací schopnosti jejího držitele a jeho schopnosti se zbraní zacházet. S nadsázkou řečeno – šílenci pistole do ruky nepatří.