Belgičtí sourozenci Jean-Pierre a Luc Dardenneovi jsou hvězdy soudobého festivalového světa, nositelé mnoha cen, bývají dáváni za vzor a taky mají početnou skupinu epigonů. Bratrské dvojici režisérů ale tu určitou inflaci nelze dávat za vinu – Dardenneovi dělají to svoje a dělají to dobře. Sociální dramata, jež se ale nevyčerpávají jen „sociálnem“, natočená s jednoduchou přesností, která přitom působí velmi živě, reálně, kolem jejich postav je vždycky cítit nějaký širší svět. Je to velmi civilní kinematografie, která vypovídá o velmi civilních problémech, osudy hrdinů snímků Dardenneových se často příliš nevymykají všední zkušenosti dnešního Evropana. Bratři v těch příbězích ale dokážou rozeznít něco hlubšího a dramatického, aniž by přitom museli tu dramatičnost nějak okázale sugerovat, z jejich filmů vyplývá téměř tiše, samozřejmě.

Ta charakteristika platí i pro jejich zatím poslední film Dva dny, jedna noc, prvním filmu Dardenneových, do nějž byla obsazena největší francouzská hvězda současnosti – Marion Cotillardová. O schopnostech režisérů i herečky svědčí i to, že Cotillardová z filmu nijak „nečouhá“, divákovi nečiní potíže přijmout mezinárodní celebritu a uctívanou krasavici jako sedřenou a utrápenou „fabričku“ z továrny na solární panely. Jmenuje se Sandra a má problém – přijde o zaměstnání, což může její rodinu existenčně ohrozit, nebyla by schopná splácet dům. Jenomže podnik, kde pracuje, potápí čínská konkurence. Majitel dal Sandřiným kolegům na vybranou – může Sandru propustit a v tom případě jim budou vyplaceny prémie, nebo bude v továrně zaměstnaná dál, ale potom na jejich bonusy nezbude. Hlasování dopadne v Sandřin neprospěch, ale ukáže se, že volba nebyla regulérní, bude se proto opakovat. Sandra má dva dny a noc na to, aby přesvědčila kolegy, ať se vzdají peněz, a tím jí umožní si práci udržet. Kromě kolegů ale musí přesvědčit taky sebe, vybičovat se k činnosti, přestože trpí depresemi, pochybuje o svých schopnostech a vůbec hodnotě. Velkou oporou jí v tom je manžel Manu (Fabrizio Rongione).

Dva dny a jedna noc strukturou připomínají thriller – před hrdinkou je jasně definovaný úkol, jehož naplnění stojí v cestě jasně definované překážky, které musí v nějaké časové lhůtě odstranit. V něčem analogický je film Dardennových i klasickým Dvanácti rozhněvaným mužům, v nichž se hrdina také snaží přesvědčit skupinu lidí, aby změnila nějaké své rozhodnutí. Oproti typickému thrilleru, v němž jde nějakým způsobem o všechno, ale ve Dvou dnech a noci jako kdyby byla sázka daleko nižší. Jenomže není, postupem doby je čím dál jasnější, že Sandra vede boj o přežití – nejenom ve smyslu ekonomickém, v sázce je její život. Když kolegy nepřesvědčí a práci ztratí, může ji choroba definitivně pohltit, Sandra bude mít důkaz, že „deprese má pravdu“.

Kamera Alaina Marcoena ji sleduje při hektickém cestování městem, mezi sídlišti, hřišti, řadovými domky, kde se setkává s kolegy a vstřebává jejich reakce – od plačtivých omluv po násilí. Každý dělník a dělnice ze Sandřiny továrny je jednoduše a přesně portrétován a s nimi i soudobá evropská dělnická třída, etnicky hodně pestrá. Víc než svědectví o sociálních poměrech jsou ale Dva dny, jedna noc popisem zápasu, který Sandra vede sama se sebou, příběhem ženy, která se – oslabená nemocí – s podporou chápavého partnera (působivější reklamu na manželství, než je tenhle film Dardenneových, aby jeden pohledal) snaží na osudu vybojovat důvod žít. A poté, co dospěje až na úplné dno, je jí čím dál zřejmější, že tím důvodem není pracovat, vydělávat peníze, zajistit rodinu, ale být s těmi druhými, které se s různou mírou úspěchu snaží přesvědčit, patřit k těm lidem. Ve světle toho poznání pak může být jedno, jak Sandřina mise dopadne. To nejdůležitější může být vybojováno tak jako tak a hrdinka si s manželem a kamarádkou v autě na dálnici mohou zpívat Glorii od kapely Them. Pojem „humanistické poselství“ dnes může znít omšele, překonaně. Dardenneovi ale ve Dvou dnech a jedné noci opět dokázali, že je možné je formulovat bez velkých slov, jednoduše, a přitom velice silně.

Dva dny, jedna noc (Deux jours, une nuit, Belgie/Francie, 2014), režie: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, hrají: Marion Cotillardová, Fabrizio Rongione a další.