Vlastně to Miloš Zeman minulý týden udělal chytře. Nechal lidi v médiích spekulovat o tom, jestli se o úřad znovu ucházet bude, anebo ne, logicky se přitom někteří parádně sekli. Ne každý byl, falešná skromnost stranou, tak prozíravý jako já, který pro jistotu v různých komentářích označil za pravděpodobné obě varianty. A prezident jistým způsobem také přitakal oběma. Jistě, znovu kandidovat bude, to je to hlavní. Jedním z argumentů, které zaznívaly na podporu teze, že Zeman do střetu o úřad hlavy státu podruhé nenastoupí, ale přece bylo, že mu to nedovolí zdravotní stav nebo ochabující síly, že by pro něj kampaň už mohla být příliš vyčerpávající. A prezident jako kdyby tomu argumentu dal za pravdu, bude sice kandidovat, a nepovede kampaň. A nezúčastní se předvolebních debat.

Je možné v tom vidět výsledek nějakého racionálního kalkulu, nebo taky pokus udělat z handicapu přednost. Miloš Zeman má v blížící se volbě nepochybně výhodu držitele úřadu, kampaň si navíc dělal průběžně od svého zvolení, na rozdíl od soupeřů v tom ohledu skutečně nemusí nic dohánět. I ten mediální zájem má zajištěný, stačí v obvyklém rytmu trousit skandální výroky a perverzní nápady (jmenovat do rady ÚSTRu Lenku Procházkovou? Jupí!). Může si myslet, že tímhle způsobem dosáhne „toho nejlepšího z obou světů“. Svou oficiální neúčastí v kampani dá lidem najevo, že je povznesený nad přízemní politický boj, nebude se jím špinit. Zároveň bude všechno při starém, včetně té špíny. 

S jeho rozhodnutím nezúčastnit se předvolebních debat je to podobné. Může to působit jako další prvek té povznesené strategie, zároveň ale za tím rozhodnutím mohou být velice praktické důvody, vycházející ze znalosti nějakých prezidentových omezení. Miloš Zeman má pověst brilantního řečníka, pohotového diskutéra. A právě aby si ji udržel, nemůže do předvolebních debat chodit. Potřebuje mít pódium jen pro sebe, mluvit dlouze, nekorigován a nerušen. Kdyby narazil na aspoň trochu připraveného a energického soupeře, mohl by o svou aureolu přijít velice snadno.

To, co na prezidentově straně vypadá jako promyšlená strategie, může v reálu být spíš z nouze ctnost. A je otázka, jestli se prezidentovi a jeho týmu podaří ten dojem povznesenosti udržet potřebně dlouho, jestli kampaň bez kampaně bude stačit. Možná tak Miloš Zeman a jeho lidé vyhodnotili dosavadní sestavu protivníků, došli k tomu, že by se tyhle volby daly zvládnout i bez většího úsilí. Smutné zjištění. Ale nakonec i to, že se Miloš Zeman na Hrad vůbec dostal, je spíš svědectvím o neschopnosti tábora jeho protivníků než o prezidentově tak často skloňované politické a strategické genialitě. Miloš Zeman má jasno ohledně jediného – chce moc. Už jednou mu to stačilo a možná bude i podruhé.