Dokonaný triumf Emmanuela Macrona, který po jednoznačném vítězství v prezidentských volbách podobným způsobem dobyl i francouzský parlament, ukazuje, že svět vládnutí a politika se mění i v tradičních společnostech. K moci se dostávají charismatičtí vůdci, kteří více než svým programem, pokud vůbec nějaký mají, oslovují efektními gesty a přesvědčivou rétorikou. Poslední události ve Francii v tomto vydání shrnuje Lenka Zlámalová, jež pro tuto zemi měla vždycky slabost.

V Česku sledujeme obdobný vývoj, i když Andrej Babiš je přece jenom těžší váha, protože se opírá o svůj podnikatelsko-mediální konglomerát a do české společnosti vstupuje jaksi komplexně. Jestliže se mu v první fázi nástupu k moci podařilo paralyzovat pravici, v té druhé zatím úspěšně oslabil i nejsilnější levicovou stranu ČSSD. Minulý týden z jejího čela odešel Bohuslav Sobotka a leadership předal Lubomíru Zaorálkovi.

Nesčetněkrát už bylo řečeno, že Bohuslav Sobotka je slušný člověk, ale to bude jediným významným pozitivem, které s jeho vládnutím zůstane spojeno. Byl to totiž on, kdo uzavřel koalici s Andrejem Babišem, a je stejně zodpovědný za to, co jejich společné vládnutí přineslo. Tato aliance neznamenala pro Bohuslava Sobotku jen ztráty v osobním životě, ale také výrazně oslabil stranu, v jejímž čele stál. Uvědomil si, že nemá sílu čelit metodám a prostředkům svého největšího rivala, a dal prostor k tomu, aby to zkusil někdo jiný. Šance, že by se Lubomíru Zaorálkovi podařilo změnit poměr sil, nejsou velké, ale v zásadě to byla jediná možnost.

Ministr zahraničí je v současnosti nejvýraznějším levicovým politikem, který myšlenku, pokud ji má, umí formulovat. K tomu, v jakém rozpoložení se sociální demokracie nachází, se dozvíte více v komentáři Petra Holuba, ten také v pondělí s novým lídrem vedl rozhovor. Samozřejmě nezapomínáme na pravicové strany, pochopitelně jsou nám bližší, ale náš zájem na posílení sociální demokracie je motivován vizí spojení demokratických stran proti stranám populistickým, prolhaným a nesystémovým. Přiznávám však, že mnohem pravděpodobnější scénář než další posílení pravice a vzkříšení sociální demokracie je realizace vize Babišistánu. Jedině že by se stal zázrak.