Tentokrát byl prezident Miloš Zeman napadán opravdu nespravedlivě. Všem jeho tradičním kritikům se nelíbilo, že na Hradě přijal favorita rakouských prezidentských voleb Norberta Hofera ze Strany svobodných.

Jedni mu vyčítali, že podporoval lídra radikální pravice, se kterým by se většina západoevropských politiků nebavila stejně jako s jeho politickým předchůdcem Jörgem Haiderem. Jiným vadilo, že Zeman Hofera představil médiím jako člena tříčlenného parlamentního výboru, který v přechodném období nahrazuje prezidenta. Přitom musel dobře vědět, že výbor Hofera do Prahy nevyslal.

A nakonec tím prezident Zeman nenapravitelně poškodil rakousko-české vztahy. V Rakousku rozhodují klasické strany sociálních demokratů, lidovců a Zelených a všechny dohromady podporují v prezidentských volbách Hoferova protivníka Alexandera Van der Bellena. Ty všechny Zeman naštval a klasické strany nám to vrátí ochlazením budoucích diplomatických i ekonomických vztahů.

Nejde jen o to, že o smyslu těchto výtek se dá vážně pochybovat. Ve skutečnosti Zeman otevřel cestu, aby se vztahy Čechů s Rakušany zlepšily. Animozita obou národů má kořeny ještě v dobách Rakouska-Uherska. Následovaly spory o hranice v období mezi válkami, roztržku ještě prohloubila železná opona a po jejím pádu si Rakušané vybrali Čechy jako prototyp nepříjemných Východoevropanů, kteří k nim teď chodí vykrádat obchody a využívat výhod pracovního trhu a sociálního systému.

To se mezitím změnilo, když Rakušané zjistili, že Češi v tomto ohledu ze všech Východoevropanů obtěžují nejméně a že čeští pracovníci v rakouských firmách v pohraničí přispěli lvím dílem k rakouské prosperitě. Karta se začala obracet a právě kandidát Hofer se stal představitelem té části národa, která oceňuje pragmatickou českou politiku vůči cizincům. Setkání Hofer–Zeman na Hradě může být prvním krokem k překonání starých resentimentů. Proti nebezpečí nekontrolované migrace z východu jsme na stejné lodi, tak si podejme ruce, ať všechno zvládneme.

Zeman také přijetím Hofera v Rakousku nikoho nenaštval, pokud lze soudit z reakcí tamního tisku. Vídeňští žurnalisté nemají iluze o kvalitě zdejší politické scény, co by tedy kritizovali, že Češi nechápou nuance jejich stranického boje. Dobře že komunikují vůbec s někým. Pokud jde o prezidentskou volbu, pak výlet Hofera nestál za zmínku ve srovnání s tím, co prohlásil o víkendu ministr vnitra Wolfgang Sobotka z lidové strany.

V Rakousku se bude opakovat druhé kolo prezidentských voleb. V květnu v něm vyhrál Van der Bellen o třicet tisíc hlasů. Pak se však zjistilo, že při korespondenčním hlasování bylo padesát tisíc obálek otevřeno v rozporu se zákonem, a Ústavní soud nařídil volby opakovat. Ministr Sobotka stanovil termín 2. října, teď však přišel s tím, že se to nestihne. Ukázalo se totiž, že špatně lepí obálky, do kterých měli občané při korespondenčním hlasování dávat své hlasy.

Kritici nejen z radikální pravice tvrdí, že Sobotka chtěl volby odložit, protože v posledních průzkumech vedl celkem přesvědčivě Hofer. Ministr však vysvětlil, že za všechno může nekvalitní „německé lepidlo“. Proto nejde použít „technicky vysoce komplexní kuvert“ s bezpečným uzávěrem. Bude tedy nutné se vrátit k tradičním obálkám. Novým volebním termínem má být 4. prosinec. Sobotka k tomu dodal, že pevně věří, že se volby opravdu stihnou letos.

Nad postupem vídeňské vlády zůstává rozum stát všem Rakušanům. Jedni kritizují neschopnost, další počítají, že odklad přijde daňové poplatníky na desítky milionů eur, jiní dělají vtipy o tom, že jim prosincové volby zkazí přípravy na průvody maškar o tradičním svátku Krampustag, který odpovídá českému Mikulášovi. Hoferova trochu dobrodružná diplomacie opravdu nikomu nevadí.