V posledních dnech přišla hororová hlášení ze dvou zemí, které se k sobě mají jako den a noc. Ale v obou se čeští občané ocitli v soukolí místních úřadů a v obou případech vzniká otázka, k čemu jim byl cestovní pas, na jehož předsádce se píše, že „držitel… je pod ochranou České republiky“.

Nejvyšší soud v Oslu odmítl odvolání Evy Michalákové, která už šestým rokem marně bojuje o své dva chlapce, odebrané na základě obvinění ze zneužívání, ačkoliv norská policie ta obvinění už dávno odložila. Končí tak dvouleté kolečko po norské justici, které si u Michalákové fakticky objednala česká vláda jako podmínku další pomoci. Tou pomocí se bohužel myslí jen asistence u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, kde by Michaláková přinejlepším vysoudila odškodné, nikoliv zpátky své syny. Mezitím uběhly další dva roky samoty a vzájemného odcizování. Tady Česká republika byla svým občanům celkově na závadu, zafungovala jako bludný kámen a překážka k razantnějšímu postupu. O diplomatické válce s Norskem se nikdy vážně neuvažovalo.

V případě křesťanského aktivisty Petra Jaška odsouzeného v Súdánu na 23,5 roku není odpověď na otázku, jestli český stát selhal, tak jasná. Jašek pracuje pro Hlas mučedníků, americkou organizaci na pomoc pronásledovaným křesťanům, a loni v prosinci byl zatčen v Chartúmu. Tajní policisté u něho našli mimo jiné video s výpovědí jednoho súdánského, vážně zraněného křesťana, jemuž Jašek vezl peníze. Súdán je muslimská diktatura, kde jsou křesťané trpěni, ale ne vždycky a ne všichni. Jašek se stal prvním Evropanem, který byl za pomoc místním disidentům nejen na pár dní zadržován, ale též odsouzen k trestu o stalinistické délce.

Súdánským úřadům šlo bezpochyby víc než o evangelikála z Kladna o dva súdánské pastory, kteří s ním byli souzeni a kteří teď dostali každý dvanáct let. Režim zřejmě svým vlastním lidem potřebuje dát varování, že styk se západními aktivisty je životu nebezpečný. V rámci varování potom dává jakýsi smysl i dvojnásobný trest pro Jaška.

Nad Súdánci se bohužel zavře voda, i kdyby to s Jaškem dopadlo dobře. Našim úřadům totiž Súdánci prý dávají najevo, že český vězeň by měl v dohledné době být omilostněn, v což se dá doufat, ale to je tak asi všechno. Skandální bylo už to, že ačkoliv Jašek prokazatelně žádnou špionáž neprováděl, vůbec se konal soud a že ho nepustili po několika dnech, jak českým diplomatům slibovali. Už teď má za sebou rok ve vězení, který mu nikdo nevrátí.

Co se od prosince 2015 dalo dělat jinak? Do Súdánu neplyne ze Západu téměř žádná rozvojová pomoc. Česká diplomacie v Chartúmu nemá ambasádu. Tamní režim je na mezinárodní scéně pária, na prezidenta Umara Bašíra byl vydán mezinárodní zatykač. Nelze vyloučit, že případné hrozby tvrdou rukou mohly mít opačný efekt.

Na druhou stranu, úplně bez pák jsme nebyli, jen je nikdo nenasadil. Na rozdíl od České republiky má v Chartúmu diplomatické zastupitelství Evropská unie, do loňského léta ho řídil Tomáš Uličný. Čech, kariérní diplomat, dříve MGIMO, dnes EU, angažmá v Jaškův prospěch velmi skromné.

Loni v dubnu do Súdánu přijel evropský komisař Neven Mimica. Komisař se v Chartúmu ocitl zřejmě trochu nahodile, poté, co Obamova Amerika začala se Súdánci jednat o normalizaci vztahů, Evropa spíš instinktivně nechtěla zůstat pozadu. Spojené státy, které mohou blokovat mezinárodní transakční systémy typu Swift, jsou pro desperáty z Chartúmu přirozeně důležitější než Evropané, ale i tak – Mimica tam vezl projekt za sto milionů eur. Jašek do těchto jednání prokazatelně nebyl zařazen, soud ostatně začal až po Mimicově návštěvě.

České ministerstvo zahraničí se v rámci možností v případu angažuje, nicméně Černínský palác není celá česká diplomacie. Diplomat, který by snad v Súdánu měl šanci s něčím pohnout, neboť se zná s tamním šéfem tajných služeb, generálem Muhamadem Atou (není příbuzný svého slavnějšího jmenovce), sedí na Pražském hradě a jmenuje se Hynek Kmoníček. Ministerstvo o jeho intervenci podle zpráv z nitra Černínu nestálo. Kmoníček pro Týdeník Echo řekl: „Nemůžu o tom mluvit, v každém případě co jsem mohl udělat, už jsem dávno udělal. A bude-li potřeba více, já se tomu nikdy bránit nebudu.“ Podle všeho tu jde o žárlivost uvnitř ČSSD a ovšem na ose zamini–Hrad.

Takže kde je pozornost místních úřadů pro českého občana větší pohromou, v Súdánu, nebo v Norsku? Pokud se Jašek ocitne na svobodě, budeme mít důvod myslet si, že v Africe může být český pas paradoxně užitečnější než ve spřátelené zemi, k níž naše resortní ministerstva ve svém zastydlém progresivismu vzhlížejí jako k ideálu. Ale počkáme si, až jestli generál Ata otevře Jaškovu celu.​​​​​