Svoboda podnikání, jeden z pilířů polistopadové svobody, je ohrožena zákonem o evidenci tržeb, podle kterého bude „Velký bratr“ z ministerstva financí on-line sledovat tržby všech podnikatelů. To říkají zvláště malí a střední podnikatelé, proti kterým je zákon v první řadě namířen. Vládní ekonomové s podporou velkých firem však upozorňují, že větší než malé množství podnikatelů zneužilo polistopadovou svobodu k daňovým podvodům. Zavedení zákona je proto nezbytným krokem, jak dát do pořádku podnikatelský stav.

Zastánci obou názorů se sešli v diskusním Salonu Týdeníku Echo. Jménem malých firem mluvil předseda Asociace podnikatelů a manažerů Radomil Bábek. Jménem státní správy hájil návrh zákona odborový ekonom a poradce ministra financí Andreje Babiše Jaroslav Ungerman. Za Hospodářskou komoru, která chce najít řešení schůdné pro stát i podnikatele, hovořil ředitel právního oddělení a bývalý náměstek ministra financí Ladislav Minčič.

Je je už jasné, co přinese rok 2016, kdy začnou být povinné elektronické pokladny on-line napojené na ministerstvo financí, kterým se také říká elektronická evidence tržeb (EET)?

Bábek: Možná tomu nebudou čtenáři věřit, ale vlastně nejsem nepřítelem převedení podnikatelských účtů do on-line světa. Pro mě je nepřijatelné, v jaké podobě nám ministerstvo financí předložilo zákon. Pro Asociaci podnikatelů je nepřijatelné, že to z nás plošně dělá zloděje, že to na nás vyvíjí vysoký tlak, že to klade do budoucna podmínky, ale nikdo předem neřekne, jaké podmínky a jaká nebezpečí nás čekají.

Není tedy jisté, jak bude systém elektronické evidence tržeb fungovat?

Bábek: Je to jednoznačně experiment, protože existuje opravdu snad jedna země, podle které se můžeme řídit. Elektronickou evidenci tržeb v tom pojetí, ve kterém to u nás plánují, má jen Chorvatsko, kde to nic zvláštního nepřineslo. Živnostníků je asi 900 tisíc a 270 tisíc je malých podnikatelů, kteří mají do deseti zaměstnanců. A není jisté, co s nimi bude dál.

Hospodářská komora také zastupuje podnikatele. Vám je jasné, do čeho jdete?

Minčič: Sdružujeme širokou škálu podnikatelů, nejenom drobné živnostníky, ale také relativně velké firmy. Setkáváme se s tím, že různé skupiny podnikatelů mají jiný pohled na stejnou věc. Například Svaz obchodu a cestovního ruchu mimo jiné sdružuje obrovské maloobchodní řetězce. V rámci jejich zisků není přechod na elektronickou evidenci tržeb nějaká zásadní položka.

Bábek: S tím nesouhlasím. Dnes jsem četl připomínky Hospodářské komory a Svazu obchodu a cestovního ruchu a jednoznačně je od obou dvou požadováno, aby velké řetězce měly výjimku, že budou předávat všechny údaje do 48 hodin. To znamená, že nebudou účastníky on-line systému, protože mají úplně jiný způsob předávání informace od kasy do místní centrály, do pražské centrály, evropské centrály. A protože mají nějaké firewally, tak to nějakou dobu trvá, a teprve pak se to celé vrací zpátky. De facto je to tak, že se nový zákon týká výhradně malých podnikatelů a živnostníků. Podle mě se Hospodářská komora za ně nepostavila.

Minčič: V Hospodářské komoře máme 14 tisíc subjektů, z toho je nadpoloviční většina drobných a malých podnikatelů a kolem třiceti čtyřiceti procent představují větší firmy. Naše stanovisko proto vychází z toho, jaké členy reprezentujeme. Máte pravdu, že jedním z požadavků je, aby byl pro některé velké maloobchodní řetězce uplatňován zjednodušený systém. Ale dnes jsem byl na zasedání dvou pracovních týmů tripartity, kde byli přítomni jak zástupci podnikatelů a zaměstnanců, tak úředníci z ministerstva financí. Explicitní požadavek ze strany prezidentky Svazu obchodu na zjednodušený režim jsem tam nezaznamenal. Naopak bylo od větších podnikatelů voláno, aby výjimky nebyly vůbec žádné, aby to bylo úplně plošné a týkalo se to úplně všech. Na druhé straně zazněl od skupiny těch nejdrobnějších podnikatelů názor, že ti nejdrobnější, bez ohledu na charakter odvětví, byli z téhle plošné povinnosti vyjmuti. Od zástupců ministerstva financí zaznělo, že si to takto nepředstavují, že by se mohlo vyjmout podle zvláštností vedení byznysu. Uváděly se dopravní prostředky, prodej plynu a elektřiny.

Ungerman: Zavedení EET nepřichází v úvahu tam, kde jsou regulovány ceny, třeba v energetice. Tam se nám zdá, že není důvod, protože platby se mohou dohledat jinak. Příkladem je i autobusová doprava. Logicky není možné, aby řidič na každém místě vydával stvrzenku a ještě byl on-line připojen. Tak by to šlo buď po skončení dne, nebo když odevzdává výkaz. Také osobně nevidím velký problém, když řetězec bude odevzdávat po dávkách. Proč by to nemohl odevzdávat každou hodinu nebo půl dne? Jen musím zkontrolovat, jak jeho systém pracuje. Bylo několikrát řečeno, že ministerstvo financí hledá zvláštnosti jednotlivých činností. Jestli se ukáže, že to tam nejde, třeba když provozujete chatu někde v horách a nemáte spojení, tak najdeme jiný způsob, jak by to dotyčný odevzdal. Kolikrát se mi i v Praze v Dejvicích přeruší telefon. Takové situace mohou nastat, ale proto musí být zákon napsaný tak, aby obsáhl všechny tyto možnosti.

Stále zůstává varianta, že minimálně zpočátku dostanou všichni elektronickou pokladnu? Minimálně proto, aby se otestovalo, jestli jejich příjmy nepřesahují milion, a jestli tedy nemusejí platit DPH?

Ungerman: Samozřejmě, řekli to představitelé ministerstva financí. Jsou podnikatelé, kteří mají rodinu, manželka nepracuje, a oni za rok vykážou několik desítek tisíc příjem. Tak se potom ptejte, z čeho ti lidé žijí.

Bábek: Tomu se musím smát, to jsou oblíbené floskule a vytrhávání z kontextu. Je to příklad, jako když chce někdo ukázat, jak může také vypadat česká gastronomie, a nafotí, jak někdo neumělou rukou píše na tabuli křídou „guláž“ a má tam další hrubky. Nebo nafotí nějaké opravdu ošklivé jídlo a řekne, tak vidíte. Nepochybuji, že někdo vykazuje na příjmech deset tisíc, ale také nepochybuji o tom, že když se o tom mluví, tak se o tom ví. Pak je zásadním přestupníkem finanční úřad, který nekoná. Tady se do veřejnosti neustále vysílají signály, že ti malí živnostníci, to je jeden podvodník vedle druhého. Není to pravda.

Ungerman: Já jsem řekl, že to jsou podvodníci?

Bábek: Neberte to osobně, pane Ungermane. Já jsem řekl, že jste to vytrhl z kontextu.

Ungerman: Vy jste vytrhl z kontextu moje slova. Nikdy jsem neřekl a nikdy z ministerstva nezaznělo, že by to byli podvodníci. Najděte to v ministerském materiálu, a až to tam najdete, tak prosím.

Bábek: V materiálu to napsáno není, ale v mediálním prostoru se vytváří takový dojem. Když vystupuje ministr Babiš, tak říká, jak podnikatelé neplatí daně, vezměme si ministra Mládka a jeho „živnostníci jsou paraziti“. Odborář Středula poukazuje na to, že podnikatelé mají nárok na třetinovou sádru, premiér Sobotka vystupuje a říká, plaťte daně, nebo je zvýšíme. To je všechno třídní boj, vrážení klínu do společnosti. Já tvrdím, že finanční úřady mají přehled, jak se ti lidé chovají, jestli mají nebo nemají velké tržby. Mají právo, a dokonce povinnost jít tam na kontrolu. Nedělají to a chtějí zavést plošné sledování, zavést systém, který nejsou schopni podpořit čísly.

Je skutečně nezbytné zavádět tak tvrdý či důkladný nástroj? Technicky to problém není…

Bábek: Je to technický problém. Slyšel jste, že pan Ungerman má problémy s připojením v Dejvicích. Ale všichni ti, kdo budou mít problémy s připojením, budou muset sami dokazovat, že to není jejich vina. V daních je důkazní břemeno na poplatníkovi.

Není to přehnané opatření? V mnoha evropských zemích nic podobného neexistuje.

Ungerman: Já vím. Tak potom srovnávejme systémy státní správy, které jsou v jednotlivých zemích, jaká je tam společenská etika. Nemůžete k nám přirovnávat Německo. V Německu máte daňovou pomůcku, která vyměří daň, a nikdo se vás neptá. Řekněme, že jste taková profese v takovém městě, tak musíte mít takový výdělek a tady máte daň. Zkusí to někdo udělat u nás? V tom je ten problém. My nemáme německou minulost. Před časem jsem si prohlížel francouzský daňový zákon. Tam vám říkají jasně: používejte elektronické pokladny. Když použijete papírový doklad, tak si můžete být jisti, že po čase přijde finanční kontrola a bude se vás ptát, kde jste ten doklad zanesli do účetnictví.

Minčič: Zavedení elektronické evidence neznamená, že ke každé transakci nebude doklad a že kontrola dokladů nebude probíhat. Správce daně třeba dostane ze systému EET informaci, že v jednom obchůdku jsou tržby za jeden měsíc ve výši několika desetitisíců, v jiném podobném obchodě o ulici dál možná o řád větší. Úředník jenom z této informace nemůže něco doměřovat. První, co udělá, je, že se tam půjde podívat, jestli ten, který za srovnatelných podmínek vykazuje menší tržby, něco nezatajuje. Teprve po konfrontaci s realitou může uvažovat, že by zahájil nějaké řízení. Veškerý smysl evidence vidím v tom, jak říkal kolega Bábek, že skutečně směřuje k digitalizaci, že se stále zkracuje okamžik mezi uskutečněním transakce a jejím odražením do nějakého informačního systému. Dobám, kdy se to dělalo ex post, po roce nebo po měsíci, zdá se, je odzvoněno.

Nezlikvidují některé podnikatele samotné náklady na pořízení elektronické pokladny?

Minčič: Vykazování by nemělo vyvolávat extra náklady ze strany evidovaného byznysu. Náklady na pořízení přístroje nebo softwaru také nejsou zdaleka nejpodstatnější. Jsou to náklady v řádu stovek a tisíců korun jen za pořízení, jsou i udržovací náklady. To není hrozba, pokud ministerstvo financí vyslyší námitky podnikatelů, že tyto náklady, pokud nebudou příliš velké, půjdou nejen odečíst od základu daně, ale budou představovat slevu na dani. Větší náklady mohou být v tom, že EET řadě malých i velkých podnikatelů může komplikovat byznys. Hovoří se jako o černé můře o frontách lidí před pokladnou, kteří nadávají na majitele, zkratkovitě si řeknou, tak sem už příště nepřijdu. To si dovedu představit. A nakonec když se zavádí taková věc, tak s sebou přináší další, novou administrativu, která spočívá v žádosti o autentizační údaje, o výměnu těchto údajů, o zjednodušený režim. S tím souvisí nejistota, co když ta žádost bude špatně. Zejména malí podnikatelé mají strach z každé nové komunikace.

To malé firmy mohou těžko přežít. Souhlasíte?

Minčič: Stále se počítá s vyhláškami, které by zužovaly okruh vymezených osob. Myslím si ovšem, že správnější by bylo počet kontrolovaných firem spíše rozšiřovat než zavést něco plošně na půl roku a teprve potom něco vypouštět. Představa Hospodářské komory je, aby úplně nejmenší byli buď trvale vyjmuti, nebo aspoň pro začátek, na několik let. Od ministerstva financí jsme ale slyšeli, že plošnost je potřebná.

S tím souvisejí případy, kdy je živnost jenom horší alternativou k zaměstnání. Jsou lidé, kterým nikdo nedá stálou práci, tak si vypomáhají, jak to jde. V okrese Jeseník je skoro každý živnostník, protože v létě pracují na poli nebo v lese a v zimě se hlásí na pracovním úřadě. Těm byste nedali výjimku, aby na pracovním úřadě nezůstali celý rok?

Ungerman: Tak to nebude. Toho bych se nebál.

Bábek: Souhlasím. Tyhle lidi pokladny nezlikvidují.

Budou dělat úplně načerno.

Bábek: Budou. Z velké části dělají načerno i dnes.

Ungerman: Přece nebudou dělat všichni načerno, protože by přišli o důchod. Vždyť si to spočtěte. Ti, co vykazují nízké příjmy, vykazují také nízkou sociálku. Až půjdou do důchodu, tak budou všechna ministerstva zaplavená žádostmi o pomoc. Už dnes píšou lidé, že mají čtyři pět tisíc důchod a že s tím nemohou vystačit.

Pokud platí minimální pojistné, tak osm nebo deset tisíc dostanou.

Ungerman: Oni někteří ani neplatí, víte? Tím chci říct, že každý, kdo zkusí pracovat načerno, se s tím potom v důchodu potká. A z čeho to pak máme řešit? Víc mu dát nemůžeme, a tím vytváříme relativně velkou vrstvu velmi chudých lidí.

Bábek: Souhlasím, že práce načerno je zásadní problém. Mají se platit daně i odvody. Můžeme si myslet, že kvůli tomu máme drahou práci, můžeme s tím něco dělat, ale nemůžeme si dovolit neplatit. Ale nejsme na tom při placení daní tak špatně, jak to vypadá. V tom s panem Ungermanem nesouhlasím. Podíl šedé ekonomiky je v Evropské unii na 18 % z HDP, v České republice je na patnácti nebo šestnácti. Z toho je devět až deset procentních bodů práce načerno. To neznamená, že tu není problém neplacení daní, ale není zásadní, respektive zdaleka nejsou hlavní příčinou deficitu malí podnikatelé a živnostníci.

Ani nový systém výběr daní nespasí. Spočítejme si, co s ním má přijít. Ministr Babiš chce přijmout osmdesát celníků a dvě stě nových úředníků finančních úřadů, kteří s pomocí nového systému EET budou realizovat třicet tisíc kontrol ročně. Tvrdím, že stačí, aby přijali lidi navíc, a nepochybně se výběr daní výrazně zlepší. Zlepší se tím, že budou postihování delikventi, protože je třeba vyhledat a tvrdě potrestat delikventy. Není možné zavést nejdříve plošně nové povinnosti, náklady a nebezpečí pro všechny a teprve potom začít něco zjišťovat. To je možná protiústavní. Všechno, co budou dělat se systémem, můžou dělat i dneska bez systému. Navíc vždycky je lepší motivace než restrikce. Lidé v Česku se naučili třídit odpady a nikdo je nemusel pokutovat.

Ungerman: Chtěl bych připomenout jednu věc. Tenhle systém vám umožní, abyste získal základní statistická data o daních. Dnes je horko těžko sháníte. Když se do toho systému dostaneme, tak po několika měsících jeho fungování bude patrné, kde se jaké daně realizují. A to je neobyčejně cenné. Pak se můžeme bavit, co s tím systémem dělat, jak ho modifikovat, jestli změnit daňové sazby. Poskytne velmi cenná základní statistická data, která budou sloužit k dalším úvahám.

Je skutečně nutné vytvářet tak nepříjemný kontrolní systém, který umožňuje státu on-line přístup k datům podnikatelů? Zatím mají něco takového jen v Bulharsku, Chorvatsku a Maďarsku. Ve Švédsku se povinně používají elektronické pokladny s digitální signaturou, kde mohou úřady také cokoli zkontrolovat, jen to nejde on-line. Nepovinně to funguje i v Německu.

Minčič: U těch takzvaných registračních pokladen je možné s daty schovanými v paměti manipulovat.

Ve Švédsku si na to ale nestěžují...

Minčič: Na Slovensku byl před pár lety zaveden systém, který není úplně on-line. Vím, že řada dodavatelů pokladních systémů za nevelký peníz přidávala zvláštní modul, který umožňoval evidenci obejít. Mentalita je v různých zemích různá. Nikoliv náhodou jsou všechny tyhle restriktivní systémy plošně zavedeny ve východní nebo jihovýchodní Evropě. Těžko říct, jak vznikla tato mentalita, neochota se podílet na financování věcí veřejných, proč mají lidé pocit, že se s částkou vybranou na daních nenaloží tak, jak by si to představovali.

Ještě k počtu živnostníků a k tomu, kdo skončí nebo neskončí. Je velkou zvláštností české ekonomiky, že máme řádově milion podnikatelů. Třebas chorvatský model elektronických tržeb je takřka plošný a pokrývá méně než osmdesát tisíc subjektů. Tady se můžeme bavit o tom, že velká část zdejších podnikatelů má zaměstnání a živností si jenom přivydělávají.

Podle Českého statistického úřadu má hlavní příjem z podnikání 800 až 900 tisíc lidí. Přivydělávat si živností může jen pár desítek tisíc.

Minčič: O to nejde. Existuje hodně lidí, kteří vedle zaměstnání dodávají nějakou službu nebo přeprodávají nějaké zboží v domácnostech svých odběratelů. Možná je velký problém České republiky ohromná cena práce. Zaměstnavatelé šetří a člověka, který je kvalifikovaným odborníkem, zaplatí tak málo, že si ještě vyběhá živnostenský list, aby si přivydělal do nějakého standardu. A třeba zapomene vystavit účtenku. Je možné, že z milionu lidí, kteří možná jsou podnikatelé, jich může část skončit s podnikáním, které berou jako doplňkovou aktivitu. Počet drobných podnikatelů neporoste, trend bude opačný, ale může v tom být i něco racionálního. Ovšem pokud nedojde k úpravě textu zákona, může vzniknout velká nejistota a z trhu mohou být vytlačeni skuteční podnikatelé. To neznamená, že nebudou své zboží poskytovat na černém trhu a že nevznikne sektor, který bude ještě černější, než tomu je dosud. Bude záležet na detailech toho zákona. Je dobře, že pan Babiš připouští diskusi a netrvá na tom, že musí být zákon dokončen za sedm nebo osm měsíců.

Bábek: Pan Babiš je prý ochoten to či ono a návrh zákona upravit. To považuji za zcela flagrantní situaci. Neustále se mluví o tom, jak má zákon vypadat, v první řadě ale máme vést diskusi o tom, jestli takový zákon vůbec potřebujeme. A ta se nikdy nevedla, možná někde v zákulisí. Za Asociaci podnikatelů a manažerů říkám jasně: Nesouhlasíme s tím, aby se něco upravovalo. Jediné, co se má udělat, je zastavit ten návrh. Potom se pojďme bavit, jestli takový systém potřebujeme. Teď je to špatně odvedená práce.

Ungerman: O nutnosti přijmout ten zákon se hovoří už minimálně dva nebo tři roky, kdy předseda Svazu obchodu vyzýval vládu, ať zavede registrační pokladny. Bylo to součástí volebních programů, je to součástí vládního prohlášení. Jak to, že se o tom nevede diskuse? Problém tu je dva roky, vláda bude mít letos dva roky činnosti, pokud teprve v této chvíli přikročí k tomu zákonu, tak ji spíše kritizujete za to, že to tak dlouho trvá, že to neudělala dříve. Ale neříkejte, zrušte to. To je cesta do pekel, to je cesta na jinou planetu. Proč je tady problém s Východem a Západem? Tady na Východě je diskontinuita vývoje, a to se týká také daňových systémů. My nemůžeme říci, že se budeme chovat jako v Německu. Kdybychom včas opsali všechny zákony z Německa nebo z Rakouska a zkusili je implantovat, tak jsme byli možná jinde. Ale my jsme šli svojí cestou a tohle jsou ty konce. Podívejte se do zákona o dani z příjmu, kolik je tam výjimek, které už dávno volají po tom, aby se to přepsalo. Možná bude evidence tržeb impulzem k tomu, aby se zákon o dani z příjmu udělal znova, a možná i jiné daňové zákony. Tohle je cesta, kterou musíme jít.