Když dnes člověk přijde do banky a chce si například otevřít účet, musí vedle řady informací u sobě také uvést, jestli není nebo v minulosti nebyl politicky exponovanou osobou. Stejně tak musí nahlásit, pokud má takovou osobu v rodině. Od nového roku to vyžaduje zákon o praní špinavých peněz. Informaci si pak může od bank kdykoli vyžádat speciální útvar ministerstva financí nebo Česká národní banka (ČNB).

Velké překvapení zažil jeden ze čtenářů serveru Echo24, když šel do banky vyřizovat záležitosti spojené se svoji firmou. Úřednice za přepážkou se ho totiž zeptala, zda není nebo dříve nebyl politicky exponovanou osobou, zda nemá politicky exponovaného příbuzného nebo společníka ve firmě. Poté mu dala podepsat čestné prohlášení. Čtenář byl zaskočený, protože něco takového považoval za soukromou věc.

„Skutečnost, zda je klient politicky exponovanou osobou, máme za povinnost zjišťovat při navazování obchodního vztahu, tj. ve chvíli, kdy si u nás chce zřídit nějaký produkt či službu. Tato kontrola probíhá následně i v průběhu tohoto vztahu,“ uvedla pro server Echo24 Petra Kopecká z Raiffeisenbank.

Povinnost zjišťovat „politiky exponovanou osobu“ sice vychází z tzv. zákona o praní špinavých peněz, který platí už od roku 2008, loni ale prošel novelizací a ta povinnosti rozšířila. „Za politicky exponovanou je od 1. ledna 2017 považována taková osoba, která je nebo v minulosti byla ve významné veřejné funkci s celostátním nebo regionálním významem, a dále osoby na takovou osobu napojené, a to jak domácí, tak zahraniční,“ vysvětlil pro server Echo24 Jakub Vintrlík z ministerstva financí.

Za „lhaní“ hrozí pokuta bankám

Do začátku roku toto banky dělaly jen u osob, které měly bydliště mimo ČR nebo vykonávaly funkci mimo ČR, tedy například u velvyslanců či vedoucích různých diplomatických misí. Dnes se to týká ale prakticky všech politiků od těch nejvyšších, jako je premiér, poslanci či senátoři, až po starosty měst a obcí.

Banka musí tyto informace shromažďovat ale primárně je nikam nepředává. Vyžádat si je ale od nich můžou oprávněné instituce, jako je například ČNB nebo Finanční analytický úřad. „Údaje jsou klíčové v případech vyžádané kontroly klienta při zjišťování původu majetku či finančních prostředků,“ vysvětlila Kopecká.

Finanční analytický úřad, tzv. FAÚ, spadá pod ministerstvo financí a plní funkci finanční zpravodajské jednotky pro Českou republiku. Má za úkol například analyzovat oznámení o podezřelých obchodech, provádět kontrolní činnost v rámci boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu.

Pokud se klientům bank nelíbí, že o nich instituce a potažmo i stát získává stále více informací, neměl by se ale zlobit na úřednice za přepážkou. Bance totiž hrozí věší rizika, může dostat až desetimilionovou pokutu. Klientovi se ale může stát maximálně to, že mu banka nebude chtít danou službu poskytnout. „Pokud klient v jakémkoliv bodu poruší Všeobecné obchodní podmínky dané bankou, tj. například uvede i nepravdivé informace, můžeme tento obchodní vztah ukončit,“ uvedla Kopecká.