Koho chce Bůh potrestat, tomu splní všechna přání. Staré přísloví popisuje hlavní riziko pro favorita nedělních parlamentních voleb v Polsku. Strana Právo a spravedlnost (PiS) je předem tak jistým vítězem, jako dosud nebyla u našich severních sousedů žádná strana. Průzkumy to říkají jednoznačně. Právo a spravedlnost získá přes pětatřicet procent hlasů, o deset až patnáct procent víc než hlavní konkurent, vládní Občanská platforma (PO). Bude Právo a spravedlnost po osmi letech vládního půstu potřebovat pro svou vládu vůbec koaličního partnera? Tak zní hlavní otázka pro polského voliče.

Polsko je od roku 2005, kdy se rozpadla levicová vláda vedená bývalými komunisty, bojištěm dvou pravicových stran založených veterány antikomunistického hnutí Solidarita. Nejdříve volby vyhrála strana Právo a spravedlnost, kterou založila dvojčata Lech a Jarosław Kaczyńští jako konzervativní, sociálně citlivou a protievropskou formaci. Vláda Kaczyńských přežila jen dva roky, když PiS nedokázala vyjít s koaličním partnerem, venkovskými radikály z hnutí Sebeobrana.

Dalších osm let vlády Občanské platformy je nejlepším obdobím Polska od druhé světové války. Stalo se ekonomickým tygrem s průměrným ročním růstem 3,5 procenta HDP a jedinou evropskou zemí, které se vůbec nedotkla ekonomická krize. Mezinárodním oceněním vzestupu Polska bylo jmenování dlouholetého premiéra Donalda Tuska druhým evropským prezidentem.

Tajemství úspěchu: odposlechy a sociální dávky

Ještě začátkem roku nebyla PiS ani zdaleka suverénem polské politiky. Volby v letech 2007 i 2011 prohrála poměrem 30:40 a ještě letos na jaře měly v průzkumech obě strany zhruba 40 procent. Jenže pak přišel 24. květen 2015, když prezidentské volby vyhrál pro PiS nad dosavadním prezidentem Bronislawem Komorowskim naprosto nečekaně dosud neznámý čtyřicátník Andrzej Duda. O dva týdny později se rozhořela odposlechová aféra, která trápila vládu Občanské platformy už přes rok. Občasné úniky odposlechů ze soukromých debat ministrů ve varšavských kavárnách dávaly veřejnosti nahlédnout do machiavelistické praxe členů vlády a dokumentovaly i to, jak vulgární slovník používají v soukromí. Devátého června na veřejnost pronikla zpráva o existenci čínského webu, na němž byly uloženy tři tisíce stran přepsaných odposlechů. Rezignovali tři ministři, šéf sněmovny i šéf tajných služeb a podpora Občanské platformy poklesla na deset let nevídanou úroveň dvaceti procent.

Strana Právo a spravedlnost si při prezidentských volbách navíc vyzkoušela volební program. Polská ekonomika roste, během vlády PO se zvýšil její výkon v přepočtu na obyvatele z 50 na 75 procent evropského průměru. Makroekonomická data však ani v Polsku ke spokojenosti nestačí. Tamní občané nedokážou pochopit, proč jsou přes všechny výjimečné pracovní výkony chudými příbuznými i vedle sousedních východních Němců. Mírou nespokojenosti je migrace na Západ, která už v roce 2011 překročila hranici čtvrt milionu a nadále roste. Přes všechny ekonomické úspěchy ubývá Polsku obyvatel stejně jako Bulharsku nebo Rumunsku.

Šéf PiS Jarosław Kaczyński a jeho kandidátka na premiérku Beata Szydłová zvolili recept vyzkoušený v Maďarsku a na Slovensku. Slíbili, že na růstu národního bohatství bude mít podíl každý Polák. Zastaví se růst důchodového věku u mužů na 65 letech, u žen na 60 letech. Všem poplatníkům se zvýší na osm tisíc złotých (cca 51 tisíc korun) částka, kterou mohou odepsat z daňového základu. Přídavky na děti se zvýší na 500 złotých měsíčně pro druhé a třetí dítě atd. Výpadky bude možné nahradit politikou daňového populismu, který vyzkoušel premiér Viktor Orbán v Maďarsku, konkrétně zavedením speciální daně pro banky a zahraniční maloobchodní řetězce, a zároveň nesmiřitelným tažením proti daňovým únikům.

Nebezpečná uprchlická karta

Z pohledu Práva a spravedlnosti to už nemohlo být lepší. Proto byla už úplně zbytečná další příznivá karta v podobě proudu uprchlíků do Evropy včetně bonusu, jakým je nátlak Evropské komise na přijetí uprchlických kvót. Z pohledu značné části Poláků nemůže mít nikdo lepší kompetence vyřešit hrozící uprchlickou krizi než národovec Kaczyński. Šéf PiS opravdu publikoval několik provokativních výroků, třeba o tom, že uprchlíci zatáhnou do Polska choleru a další zapomenuté choroby. Přesto se preference nezlepšily, zřejmě proto, že už nemají kam růst.

Kvůli uprchlické krizi se mohou naopak zhoršit. Občanská platforma vedená premiérkou Ewou Kopaczovou nepředstavuje žádné nebezpečí. Snaží se konkurovat opatrnými sliby, že nějaké daně také přece jen sníží, o uprchlících se vyjadřuje rovněž opatrně, aby netratila hlasy protiuprchlicky laděných Poláků a přitom nevyvolala konflikt s Evropskou komisí. Šanci překročit pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny má však ještě dalších pět stran. Zisk kolem deseti procent může jako vždy očekávat Sjednocená levice, která pohltila recesistické Palikotovo hnutí. Na hranici pěti procent se drží vládní lidovci a také hnutí známého rockera a populisty Pawła Kukize, který hodně ztratil na oblibě od prezidentských voleb, kdy ho volil každý pátý Polák. Větším rizikem z pohledu PiS jsou další dvě strany, jež zdvihly uprchlickou kartu. Strana KORWiN, jejíž zkratka upomíná na zakladatele Janusze Korwina-Mikkeho, odmítá uprchlíky úplně a nutí Právo a spravedlnost k ostřejší rétorice na úrovni českého prezidenta Miloše Zemana. Tím může odehnat možné příznivce k další alternativě Občanské platformy. Týden po prezidentských volbách založil liberální ekonom Ryszard Petru stranu Nowoczesna (česky Moderní strana), která slibuje podporu podnikání, snížení mzdových nákladů a omezení státních subvencí do neperspektivních hospodářských oborů. Jeho obliba dosáhla podle některých průzkumů osmi procent a neuškodila mu ani kritika protiuprchlické rétoriky PiS a ustrašeného postoje vládních stran. Odmítání uprchlíků je podle něho ostudou polské společnosti, a chudé Polsko dokonce podle něj může Západu pomoci zvládnout migrační vlnu.

Právo a spravedlnost vyhraje volby a vládu sestaví zřejmě bez velkých komplikací. Volební výsledky ostatních stran však zároveň rozhodnou, jestli se spustí další mohutná transformace politické scény, jakou Polsko zažilo v letech 2001 až 2005. Tehdy se rozpadla dvě velká hnutí, Volební akce Solidarita a Svaz demokratické levice. Za pár let obě formace zmizely beze stopy, když jejich voliče převzalo několik dravých nově založených stran. Dnes se Polákům opět nabízejí alternativy dvou suverénů posledních deseti let.