Českému retailovému bankovnímu trhu vládnou čtyři velké zahraniční banky, kterým sekundují dvě o něco menší.

Jde o známá jména: Česká spořitelna, Československá obchodní banka, Komerční Banka, UniCredit Bank, Raiffeisenbank a Moneta Money Bank.

Výjimkou jsou KB a Moneta, protože alespoň s částí jejich akcí se obchoduje na burze včetně pražské.

Ostatní z velké šestky jsou téměř výlučně ve vlastnictví svých rakouských, italských či belgických matek. Jejich akcie sice může český investor zakoupit a dostat se tak k nepřímému držení vlastnického podílu v jejich českých pobočkách.

Čistě domácí kapitál v tuzemském bankovnictví dosud zastupovaly pouze tři finanční domy: PPF banka, Air Bank (obě součástí skupiny PPF) a Fio banka. Od ledna se k nim přidá Banka Creditas finančníka Pavla Hubáčka z investiční firmy Unicapital.

Fio i Creditas vznikly jako spořitelní družstva. Obě přežily vlnu kolapsů mnoha jiných družstevních záložen, ve kterých střadatelé/družstevníci přišli o miliardy.

Spořitelní a úvěrová družstva, která vznikla po roce 1996, obnovila tradici svých prvorepublikových i starších předchůdkyň, pro které se vžilo (a dosud udrželo) lidové  pojmenování kampeličky podle jejich propagátora Františka Cyrila Kampelíka (1805-1872). V roce 1999 bylo těchto moderních kampeliček celkem 127 a o rok později už jen 73. V současnosti jich je zhruba deset.

Aktiva Záložny Creditas přerostla limit 5 miliard korun, a kampelička musela tak získat bankovní licenci nebo zeštíhlit. Trh záložen býval divoký, ale správným, které jako Creditas či Fio své družstevníky nepodvedli, dal šanci vyrůst.

Leoš Rousek