Politika

Nový represivní útvar: obrovská moc bez dozoru

  - Foto: Wikimedia
Politika
Nový represivní útvar: obrovská moc bez dozoru

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Lidé nejsou andělé a každá moc je zneužitelná, proto musí být omezená a kontrolovaná. Čím větší a citlivější ta moc je, tím kontrola musí být silnější a propracovanější. Systém pojistek, brzd a rovnováh je tím, co odlišuje demokracii od diktatury. Autoritářský stát od západní liberální demokracie.

Vláda Bohuslava Sobotka 7. dubna schválila vznik speciálního státního zastupitelství zaměřeného na závažnou hospodářskou kriminalitu a korupci, nové represivní složky s obrovskou pravomocí a prostorem pro svévoli, nad níž žádný skutečný dohled a pojistka zneužití moci nebude. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán do zákona na poslední chvíli přilepil pseudodohled. Ten ale fakticky nemá žádnou moc a bude jen trestní stíhání protahovat. Právě tato nová mocná, nekontrolovaná represivní složka je hlavním pilířem nového zákona o státním zastupitelství, který poměrem 11 pro, 0 proti, 4 se zdrželi přijal kabinet. Podpořili ho všichni přítomní ministři za Babišovo hnutí ANO, lidovci a premiér Bohuslav Sobotka jako jediný sociální demokrat. Ostatní ministři ČSSD se zdrželi.

Nechtěný pohrobek

Zákon, který je pohrobkem toho, co začal už v roce 2011 prosazovat exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil za vlády Petra Nečase, dlouho v Pelikánově nové verzi vypadal jako neprosaditelný. Na ministra mířily kritické připomínky od koaličních partnerů, ústavněprávních výborů i od samotných státních zástupců. Těch připomínek bylo hodně, protože v zákoně je hodně velmi pochybných a sporných míst. Nejvážnější kritika se soustředila právě na nové mocné speciální státní zastupitelství bez jakéhokoliv dohledu. Proto Pelikán přidal pseudodohled a protlačil díky němu zákon vládou. Šance, že projde i poslaneckou sněmovnou, jsou ale velmi nejisté.

Zásadní výhrady má totiž velká část koaličních poslanců. Sám Pelikán přiznává, že to „bude boj“, ale zároveň rovnou naznačuje, že není připraven zákon prosadit za každou cenu. „Rozsáhlé změny už nemohu připustit. V mnoha místech jsem téměř přečerpal hranice ústupků,“ prohlásil poté, co vláda jeho návrh přijala. „Buď to poslaneckou sněmovnou projde s drobnými úpravami, nebo ať to sněmovnou raději neprojde.“ Právě ve slabém zájmu a nasazení je šance, že nebezpečné změny neprojdou přes sněmovnu a dlouho připravovaný a kontroverzní zákon tím konečně padne. Vrchní pražská žalobkyně Lenka Bradáčová, o níž se už roky mluví jako o šéfce nového protikorupčního speciálního zastupitelství, sama už loni řekla, že není žádná akutní potřeba zákon přijímat. Závažná hospodářská kriminalita a korupce se podle ní dají dobře vyšetřovat i podle současných pravidel.

Svévolný speciál

Změny, které schválila vláda, podstatně zvyšují moc státních zástupců a zároveň omezují jejich odpovědnost. Z nejvyššího státního zástupce a šéfa speciálního státního zastupitelství se fakticky stávají nedotknutelní pánové trestání a represe.

Nejvyššího státního zástupce podle současných pravidel jmenuje na návrh ministra spravedlnosti vláda. A může ho také kdykoliv odvolat. Ostatní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti. I podle Pelikánova návrhu by v budoucnu jmenovala nejvyššího státního zástupce vláda, jenže už by ho nemohla odvolat. To by mohl udělat jen Nejvyšší správní soud v kárném řízení. Ve funkci by mohl zůstat jen jedno období sedmi let. Pavlu Zemanovi, který je ve funkci dnes, by se ale automaticky prodloužil jeho mandát o celých dalších sedm let – od chvíle, kdy začne zákon platit. Podle vládou schválené verze by to mělo být od 1. července 2017. Pavel Zeman by tak byl na postu nejvyššího žalobce petrifikován až do roku 2024. Ve funkci by strávil celkem třináct let.

Šéf protikorupčního speciálního zastupitelství bude mít funkční období jen pětileté, stejně jako ostatní šéfové krajských, městských a okresních státních zastupitelství má ale šanci na dva mandáty. Tady jde Pelikán přímo proti nálezu Ústavního soudu, který při rozhodování o opakovaných mandátech šéfů soudů upozornil na to, že je u nich vysoké nebezpečí personální korupce, ohrožující jejich nestrannost. Je to přirozené. Když víte, že má někdo v moci pokračování vaší kariéry, jste silně vystaveni svodům podlehnout a přímo nebo nepřímo vycházet vstříc. A přesně takovým pokušením je v nejvyšších patrech, kde se rozhoduje o osudech lidí, potřeba zabránit. Proto všechny ty pojistky.

V novém zákoně jsou tři nejvíce nebezpečné body. Zaprvé: speciální státní zastupitelství jako nová mocná represivní složka bez dohledu. Zadruhé: mocný nejvyšší státní zástupce, který může zasáhnout do každého živého případu na krajském státním zastupitelství. Zatřetí: oslabení zodpovědnosti státních zástupců za své jednání.

Současná dvě vrchní státní zastupitelství v Praze a Olomouci, řízená Lenkou Bradáčovou a Ivem Ištvanem, by mělo nahradit jedno nové speciální státní zastupitelství. Mělo by mít dozor nad vyšetřováním hospodářských trestných činů, při nichž byla způsobena škoda nebo získán majetkový prospěch alespoň 250 milionů korun. Dále úplatkářské a korupční trestné činy, zločiny spáchané při zadávání veřejných zakázek a insolvenčních řízeních a trestné činy, které na ně jsou napojené. Stručně řečeno: bude se tady soustředit všechno, kde jde o velké peníze a propojení byznysu s politikou.

Jenže šéf speciálu si pod sebe sám ze své vůle může stáhnout i zmíněné trestné kauzy, u nichž škoda nedosahuje požadovaných 250 milionů korun. Stejně jako si svévolně může přitáhnout trestné činy proti republice nebo případy, jejichž „důsledkem je vážná porucha v činnosti orgánů státní správy, územní samosprávy, soudu, státního zastupitelství, jiného orgánu státní moci nebo právnické a fyzické osoby, která je podnikatelem“. Zjednodušeně řečeno, šéf speciálu si může bez jakéhokoliv vysvětlování vzít jakýkoliv trestný čin související s politikou, byznysem a veřejnými institucemi.

Zároveň může na jiné státní zastupitelství odsunout případy, které by pod něj měly spadat, ale on se rozhodne, že je vyšetřovat nechce. To vnáší do trestání absolutní nahodilost. Staví to úplně na hlavu systém místní příslušnosti, kdy vyšetřovaný má jistotu, na jakém státním zastupitelství jeho případ skončí. Tady to bude na libovůli šéfa speciálu.

Pro lepší představivost: z ostře sledovaných mediálních kauz by na speciálu díky výši škody nebo prospěchu skončil jen Marek Dalík. Rozhodně by tam nepatřilo nic ze slepence případů souvisejících s pádem vlády v roce 2013, které vyšetřuje Ivo Ištvan. Nepatřil by tam ani případ, kdy se podřízení Lenky Bradáčové snaží v případu Oleo Chemical dostat Ivo Rittiga. Vyčíslená škoda je tady 20 milionů korun. Ani ne desetina toho, co by ho kvalifikovalo na speciál. Patřil by tam naopak starý případ Mostecké uhelné, na němž pracuje Ištvanův úřad, kde jsou škody v miliardách korun.

Konec rovnosti před zákonem

Státní zastupitelství dnes funguje na principu, že během celého trestního řízení na práci nižšího státního zastupitelství dohlíží to vyšší. To může dohled vykonávat z vlastní vůle. Ale hlavně se na něj mohou jako na odvolací instanci při celém vyšetřování a trestním řízení obracet ti, kdo jsou vyšetřováni, obviněni nebo obžalováni. Kdykoliv, když se jim při vyšetřování cokoliv nelíbí. O dohled může kdykoliv během vyšetřování požádat i ministerstvo spravedlnosti.

Nad speciálem by žádný takový dohled nebyl. Pod tlakem ministr Pelikán doplnil jen pseudodohled. Poté, co speciál vyšetřování dokončí, pošle případ na Nejvyšší státní zastupitelství. To bude mít dva měsíce na to, aby případ prozkoumalo. Může ale dávat jen „pozitivní“ příkazy, tedy nařídit doplnění důkazů nebo rozšíření vyšetřování. Nemůže v žádném případě vydat „negativní“ pokyn, tedy nařídit zastavení vyšetřování. Co když Nejvyšší státní zastupitelství zjistí, že případ je úplně na vodě a důkazy žádné či chabé? Podle Pelikánova návrhu nemůže dělat vůbec nic. Je to jen instance protahující trestní řízení.

Vyšetřovaní a obvinění se navíc budou dělit na dvě kategorie. Ty, které bude vyšetřovat každé jiné státní zastupitelství než speciál, budou mít jistotu dohledu, na nějž se kdykoliv můžou obrátit. Ti, jejichž případy jen dílem náhody a svévole skončí na speciálu, toto právo mít nebudou. „Je to nesystémový prvek, který zpochybňuje rovnost před zákonem,“ upozorňuje jménem aktivistických iniciativ Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát advokátka Hana Marvanová, někdejší náměstkyně Pelikánovy předchůdkyně Heleny Válkové. Různé protikorupční iniciativy přitom na nový zákon o státním zastupitelství roky tlačily. Teď Pelikánův výtvor tvrdě kritizují.

Nutnost dohledu přitom ve svém nálezu zdůrazňuje i Ústavní soud, když tvrdí, že „žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno propříště vyčerpat před podáním ústavní stížnosti“.

Vláda tedy schválila novou represivní složku s obrovskými pravomocemi, svévolí a bez dohledu. A ti, koho shodou náhod bude vyšetřovat, budou kráceni na svých právech a rovnosti před zákonem.

Nová generální prokuratura

Dnes platí princip, že vyšší státní zastupitelství dohlíží na nižší, ale nemůže nijak zasahovat do práce těch, kdo jsou v celém systému ještě pod ním. Nejvyšší státní zastupitelství může do živých spisů na obou vrchních státních zastupitelstvích. Vrchní žalobci můžou na krajská státní zastupitelství. Lenka Bradáčová v Čechách, Ivo Ištvan na Moravě. Krajská zastupitelství můžou na okresní. Šéf vyššího státního zastupitelství je také tím, kdo na nižší může podávat kárné žaloby kvůli pochybením.

Když se ale vrchní státní zastupitelství zruší, nejvyššímu státnímu zástupci se v rukou koncentruje obrovská moc. Bude mít dohled, a tím pádem přístup do všech živých spisů na krajských státních zastupitelstvích. Tam se soustředí většina vážných případů.

Další velkou pravomoc mu dávají výběrová řízení. Krajští státní zástupci i vedoucí speciálu budou vybíráni komisí, v níž má většinu Nejvyšší státní zastupitelství. To je ten princip centralizované generální prokuratury, který Česká republika opustila v roce 1993 s novým zákonem o státním zastupitelství. Pelikán teď navrhuje návrat zpět. Pokud si jakákoliv vláda dosadí do funkce nejvyššího státního zástupce svého proponenta, máme tady čistou politickou prokuraturu.

Nedotknutelní s mocí ničit životy

Vážné případy z posledních let ukazují, jak žalobci za svá pochybení nenesou vůbec žádnou odpovědnost. Přestože svými zásahy mají moc ničit lidem životy. Ivo Ištvan před skoro třemi lety položil vládu kvůli údajnému spolčení politiků s lidmi z podsvětí. Za ty skoro tři roky pro to nepředložil žádný důkaz. Nikoho z těch kmotrů neobvinil a skončilo to obžalobou premiérovy milenky a pozdější manželky za nezaplacení daně z kabelek ve výši 700 tisíc korun.

V novém zákoně se naopak zkracuje lhůta, kdy je možné proti žalobci, který pochybil, rozjet kárné řízení. Může se spustit jen do tří let po spáchání činu, který by se dal jako kárné provinění vykládat. Kdyby se tedy ukázalo, že postup Ivo Ištvana při pádu vlády v roce 2013 byl činem, za nějž je proti němu možné podat kárnou žalobu, bude už po letošním 13. červnu pozdě. Sama Lenka Bradáčová přitom tvrdí, že měřítkem kvality práce je, že má případ z kategorie vážné hospodářské kriminality u soudu do dvou, nejdéle tří let. Když se až u soudu zjistí, že všechno bylo na vodě a chybí důkazy, nikdo už podle Pelikánova nového zákona nemůže státního zástupce popohnat k odpovědnosti. Bude promlčeno.

V zákoně jsou navíc výrazně oslabeny tresty za provinění. Proti původní verzi bylo vypuštěno odvolání z funkce na dva až pět let. Zmírněny byly i další postihy včetně snížení platů. Velmi rozplizle je také popsáno, co se skutečně dá za kárné provinění hodné trestu považovat.

To, co poslala vláda do sněmovny, je velmi nebezpečná směs koncentrace moci, svévole a velmi slabé odpovědnosti. V tom nejcitlivějším místě, kde se rozhoduje o vině, trestu a zbavení svobody.