Zdravotnická reforma odcházejícího prezidenta Baracka Obamy nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu okamžitě skončí. Tak znělo hlavní heslo republikánské volební kampaně. Tím si pro sebe nejen Trump, ale američtí republikáni vůbec připravili opravdovou Mission Impossible, tedy nesplnitelný úkol.

Potíž je v tom, že zdravotnická reforma odcházejícího prezidenta Baracka Obamy byla úspěšná nad veškerá očekávání. Jak známo, ve Spojených státech je k dispozici nejlepší medicína a zároveň nejhorší zdravotnický systém. I když se za léčení utrácí 16 procent HDP, zdravotní stav obyvatelstva je horší než v evropských zemích, kde se vzhledem k ekonomickému výkonu utrácí polovina. Důvodem je fakt, že v zemi existuje nespočet soukromých zdravotních pojišťoven, které od svých klientů žádají příliš vysoké pojistné, aby si ho mohla většina občanů dovolit. Vedle toho stát platí federální programy Medicare a Medicaid, tedy zdravotní péči pro důchodce a ty, jejichž příjmy nedosahují ani hranice chudoby. Oba federální programy přitom hradí zdravotníkům nižší sazby než soukromé pojišťovny, a jejich klienti jsou proto v horší pozici.

Klíčovým nedostatkem ovšem bylo, že téměř čtvrtina osob v produktivním věku – tedy zhruba 40 milionů lidí – na soukromé pojištění neměla, a přitom nebyli dost chudí, aby měli nárok na Medicaid.

Dostupná péče i pro Američany

„Obamacare“ (Obamova péče), jak se neprávně nazývá „Program cenově dostupné péče“, změnila pravidla pro soukromé pojišťovny, jimž nařídila přijmout každého zájemce o pojištění a nabídnout mu rozumný standard za přijatelnou cenu, kterou navíc dotoval federální rozpočet. Jednotlivým státům umožnila, aby rovněž s federální podporou platily služby Medicaidu každému s příjmy až do čtyřnásobku hranice chudoby. Nejspornějším krokem bylo nařízení, že každý kdo se nepojistí, zaplatí dvouprocentní pokutu ze svých příjmů.

Proti tomu se dalo leccos namítat a nejtvrdší kritika zněla, že oslabením konkurence soukromých pojišťoven příliš vyrostou výdaje. Reforma začala v roce 2010 a výdaje na zdravotnictví se zvýšily podle údajů OECD z 16,4 procenta na 16,9 procenta HDP. Počet nepojištěných dospělých přitom poklesl na 22 milionů, tedy téměř na polovinu.

Zpočátku ovšem reformu odmítala většina Američanů – zvláště finančníci, kteří měli peníze ve zdravotních pojišťovnách, a také odboráři, kteří v nich měli tradičně vliv. Námitky se ovšem projevily hlavně v ideologické rovině. Reforma byla označována za diktát Washingtonu, bezohledný útok na svobodný trh i svobodné rozhodování obyčejných občanů. Proto na boj s Obamacare vsadili republikáni.

V průběhu let se přesto nálada začala měnit a k projektu rozšíření Medicaid se začaly hlásit i státy s tradiční republikánskou většinou, jakými jsou třeba Západní Virginie, Kentucky nebo Arkansas. Guvernéři si prostě uvědomili, že přistoupením k reformě se zbaví spousty potíží, s nimiž si na úrovni států nemohli vědět rady. Guvernérem Louisiany se stal po volbách v roce 2015 překvapivě demokrat John Bel Edwards, který v kampani vsadil na zdravotnickou reformu. Po jeho nástupu se počet nepojištěných občanů snížil na třetinu. V průzkumech byla většina Američanů pro pokračování Obamovy reformy.

Trumpcare pro všechny

Republikáni proto zvolili jedinou možnost a v prezidentské kampani ještě vyostřili útoky proti reformě a zvláště proti pokutám pro ty, kdo se nechtěli pojistit. Velmi pravděpodobně tím zachránili prezidentské volby, zároveň však vznikl těžko splnitelný slib, že Obamacare zruší ihned po volebním vítězství. Nakonec sami mohou být jen rádi, že se problém s nepojištěnými Američany podařilo v posledních šesti letech snížit na polovinu.

Rozpaky potvrdil zvolený prezident, když velkolepě oznámil zrušení Obamacare, připojil k tomu však dva dodatky. Jak řekl v rozhovoru pro The Washington Post, v dohledné době představí vlastní reformu, která bude mnohem výhodnější a lepší než ta Obamova a zajistí pojištění úplně pro všechny. Dokud ovšem reformu neuskuteční, bude fungovat systém nastavený jeho předchůdcem.

Trump nebude mít důvod spěchat, něco však bude muset podniknout, protože přinejmenším pojišťovny budou žádat omezení nově zavedených regulací a voliči zrušení povinnosti platit pojistné. Z věcného pohledu půjde o to, dokončit dílo předchůdce a zároveň přesvědčit veřejnost, že ho naopak likviduje. Opravdu nic snadného.