Piráti ulovili podobnou skupinu voličů jako ODS

Rebelie pro střední třídu s doktorátem

Piráti ulovili podobnou skupinu voličů jako ODS
Rebelie pro střední třídu s doktorátem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Straně, která měla donedávna image anarchistických ajťáků, toužících po tom, aby je stát co nejméně omezoval, dalo ve volbách hlas 546 393 lidí. Vynikne to obzvlášť ve srovnání s tradičně nejsilnějšími stranami na levici a pravici. Občanští demokraté Piráty překonali jen o 26 569 hlasů. Sociální demokraté za nimi zaostali o 178 046 hlasů. Andrej Babiš dominoval volbám s 1,5 milionu hlasů. I ve srovnáním s ním je podpora České pirátské strany velmi silná. Rozbory o přesunu voličů naznačují, že Piráty volili kromě mladých, kteří šli hlasovat vůbec poprvé, bývalí podporovatelé ODS a TOP 09. Tedy jedné pravicové strany a druhé, která si původně říkala konzervativní, a postupně se posunula do role progresivistické prounijní partaje.

Piráti budou jako třetí nejsilnější strana hrát v české politice podstatnou roli. Pro pochopení toho, jaká by mohla být, je zásadní prokouknutí, kdo jsou jejich voliči. A co je zač těžko uchopitelná strana, jíž dali důvěru.

Třídní vzdor pro bohaté a intelektuály

Hlas pro Piráty byl stejně jako hlas pro Babiše a Okamuru hlasem pro změnu. Pro něco nového, čeho se v nabídce tradičních politických stran nedostává. Ten vzdor v současných volbách je velmi třídně rozvrstven. Andrej Babiš a Tomio Okamura ulovili voliče v nižších vrstvách. Přebírali je sociálním demokratům a komunistům. Průzkum agentury Median na reprezentativním vzorku 1577 lidí, pořízený den před volbami, ukazuje, že je volili především lidé manuálně pracující a ti, kdo nepracují, tedy důchodci a nezaměstnaní. Babiš posbíral mezi těmi, kdo nepracují, 36 procent hlasů, Okamura dalších 10 procent. Dohromady tedy 46 procent lidí, kteří nepracují, hlasovalo pro tyto dva pány. Mezi lidmi, kteří pracují manuálně, měli dohromady 43 procent hlasů. Mezi těmi, kdo se živí hlavou, jen 31 procent.

V této skupině je převálcovalo duo ODS–Piráti, jimž dalo dohromady hlasy 33 procent lidí. Občanským demokratům 18 a Pirátům 15 procent. TOP 09 jen 11 procent. Před volbami se velkou částí médií neslo, jak tou jedinou stranou pro intelektuály je topka. Ve skutečnosti jí ale byla ODS a Piráti. Ti dokázali občanské demokraty porazit v Praze, která bývala tradičně, dokonce i po těžkém celostátním propadu v roce 2013 jejich nejsilnějším regionem, a to v poměru 16,22 versus 17,59 procenta. Za vítězným Babišovým ANO v hlavním městě zaostali Piráti jen o 2,76 procenta. Dokázali vyhrát v nejbohatších částech metropole, jako je Praha 6 a Praha 2.

Z toho všeho vychází obrázek, že Piráti byli tentokrát strana pro rebelii bohatých a vzdělaných městských středních vrstev. Někdejší návštěvník antikapitalistických anarchistických demonstrací Ivan Bartoš měl zjevně velmi dobře promyšleno, na koho míří. Ve finiši kampaně si pečlivě pěstoval obraz pracovitého živnostníka z moderních technologií s klasicky liberálními názory a vyvinutým sociálním cítěním, který se distancuje od progresivistů, kteří se vysmívají méně „osvíceným“ lidem z nižších vrstev a snaží se jim diktovat, jak mají žít. Oni Piráti přece nabízí, nikoliv vnucují. Ta ležérnost, střižená cool kulisami moderních technologií s kříženci mezi yuppies a anarchisty, na střední vrstvy zjevně zabírala.

Straně, která měla donedávna image anarchistických ajťáků, toužících po tom, aby je stát co nejméně omezoval, dalo ve volbách hlas 546 393 lidí - Foto: Profimedia.cz

Hlavními tvářemi, kteří kombinací výřečnosti a uvolněnosti válcovali ostatní v televizních debatách a rozhovorech, byli mladí profesionálové, absolventi, respektive doktorandi, v oborech, které na rozdíl od všemožných progresivistických genderů, ekologismů a spol. mají ratio. Předseda strany Ivan Bartoš má od roku 2013 doktorát z informačních technologií. Nový šéf poslaneckého klubu a pražský opoziční zastupitel Jakub Michálek píše doktorát z ústavního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. A kdo dokáže lépe zařídit „transparentní“, elektronické vládnutí než duo ajťák–právník?

Chytli i střední generaci

Jenže jak ukazují data Medianu, Piráti neoslovili zdaleka jen mladé. Data ve výzkumu jsou bohužel rozdělena jen do tří skupin. Do jedné je spojena celá škála mezi 18 a 34 lety. Nejde tedy zdaleka jen o lidi, kteří šli volit poprvé. V této skupině Piráti vyhráli s velkým náskokem, když dostali 22 procent jejich hlasů. Druhá byla ODS s 18 procenty. Třetí Babiš s 14 procenty. Dalších 13 procent lidí z nejmladších generací volilo strany, které se do parlamentu nedostaly. Propadlých hlasů bylo právě u nejmladších nejvíc. Mimochodem, TOP 09, profilující se jako moderní, progresivní, proevropská strana, dostala v nejmladších generacích jen 6 procent hlasů.

Piráti ale byli třetí nejsilnější stranou i ve středních generacích mezi 35 a 59 lety, s výsledkem srovnatelným s ODS. V těchto věkových skupinách už zvítězil Andrej Babiš s 26 procenty, následovaný ODS s 13 a Piráty s 11 procenty. Jediná skupina, kde Česká pirátská strana neboduje, je nejstarší generace 60+. V ní je naprosto dominantní Andrej Babiš s 41 procenty. Druzí komunisté mají 13 a třetí sociální demokraté 9 procent. I v této skupině mají Piráti velmi srovnatelný výsledek s ODS. Občanské demokraty volilo 6 procent seniorů, Piráty 4 procenta. Piráti mají velmi podobný profil voličů jako ODS, také pokud jde o věk, vzdělání i místo bydliště.

Mezi klausistou Tlustým a marxistou Varufakisem

Co se od nich dá čekat? Podle programu i výroků nejviditelnějších figur je to velmi eklektická strana, sbírající nápady ze všech možných směrů, takže její představy nedávají dohromady žádnou ucelenou vizi. Přestože Ivan Bartoš sugestivně přesvědčuje, že pirátství je ucelený světonázor a hodnotová orientace, je to kolekce, v níž se objevují názory a inspirační figury, které by málokdo hledal pohromadě.

Na jedné straně je to radikální levičák, někdejší populární řecký ministr financí za marxistickou Syrizu Janis Varufakis. Sám sebe definoval v eseji pro britský deník Guardian v roce 2015 jako nevyzpytatelného marxistu. Po nuceném odchodu z řecké vlády se pustil do návrhů na reformu Evropské unie v hodně radikálním stylu přes své panevropské hnutí Diem 25. Z Varufakisova tweetu vyšlo na povrch, že k němu patří i dvě důležité figury Pirátů. „Smíšené pocity z českých voleb: dva zástupci Diem byli zvoleni, ale zvítězilo Babišovo pravicové populistické hnutí,“ napsal řecký exministr. Těmi dvěma Varufakisovými souputníky jsou zahraničněpolitický expert Pirátů Mikuláš Peksa a další z nových pirátských poslanců, Ondřej Profant (syn Martina Profanta, někdejšího guru sociálnědemokratické ministryně školství Petry Buzkové).

Z druhé strany požádali Piráti loni o pomoc s ekonomickým programem někdejšího ministra financí za ODS a hlavního propagátora rovné daně a jednotné sociální dávky Vlastimila Tlustého. Najali si ho, aby jim pomohl vymyslet koncept jednotného nepodmíněného příjmu, jenž je už nějakou dobu hitem ekonomické debaty a na části společnosti ho testuje Finsko. „Pan Tlustý byl vytipován jako odborník, který by dodal ekonomický model k financování nepodmíněného základního příjmu, který je pro nás zajímavý,“ vysvětlil tehdy pro Lidovky.cz Ivan Bartoš.

na rozdíl od svobodných piráti vědí, že svoboda bez hranic nevyřeší všechno - shutterstock

Manévrovací prostor v jakémsi rebelské mainstreamu nejlépe ilustruje Bartoš, když se vymezuje proti libertariánům a ekonomickým liberálům, které na české scéně symbolizují Svobodní, a progresivistům, jejichž nejradikálnější větví jsou Zelení. „Politika Svobodných je ale pro mě politika neandrtálců. V systému, ve kterém žijeme, ne každý uspěje. Svobodní si myslí, že lidi nemůžou uspět, protože je drtí stát. Jenže i kdyby tu byla naprosto neregulovaná hospodářská soutěž, není to tak, že by každý nápad skončil za rok s milionovým příjmem. Politika ‚Tady mám ústavu, tady mám bouchačku a děj se vůle svobodného trhu‘ je nesmysl, neoliberální teorie nefungují. Žijeme ve společnosti, kde mají lidi problémy, nízké příjmy, jsou to samoživitelky, jsou ve svrabu a je jich hodně. Nemají se dobře a ne svojí vinou, ani vinou regulací. Spíš vinou toho, že stát rozhází miliardy tam, kde jsou k ničemu,“ říká Bartoš v rozhovoru pro Reflex.

A vzápětí jde do progresivistů: „Nikdy nesmíte zpychnout. Na to dojeli Zelení i některé z ‚velkých‘ stran. Politika ‚Já ti vysvětlím, jak je to správně‘ prostě nefunguje. Poznal jsem to, když jsem přišel studovat do Prahy mezi kluky, kteří pomáhali rodičům v právních kancelářích, chodili do Roxy, měli walkmany na jednu baterku, zatímco já na dvě, a mysleli si, že mi všechno vysvětlí. Člověk musí lidi přesvědčit, že to, co pro ně chce, je správně, ne je poučovat. To, že si lidé kupují špatné potraviny, není jejich hloupost, ale jejich životní nutnost, protože na víc nemají. Musíte primárně vyřešit, aby měli lidi základní materiální svobodu, a pak řešit další věci. Ekologická témata jsou samozřejmě zásadní, ale člověk, který vydělává 13 tisíc měsíčně, pak nechce slyšet, že by neměl na dovolenou letět letadlem nebo jet autem.“ Narážel Bartoš na nejpopulárnější výrok šéfa Zelených Matěje Stropnického z rozhovoru pro Týdeník Echo, že není normální, aby 80 procent lidí létalo na dovolenou.

Podobně nevyzpytatelný je postoj Pirátů k mnoha zásadním otázkám. Po vzoru Varufakise chtějí posílit Evropský parlament, žádají společný postup evropských členů v rámci NATO i společnou evropskou armádu. Na druhé straně odmítají euro. Na jedné straně navrhují snižování přímých daní včetně sociálního pojištění, chtějí méně regulací pro byznys. Na druhé prosazují uvalení sektorové daně mimo jiné na telekomunikační společnosti, energetiku a banky.

Snaha o transparentnost a kontrolu lidí nad státem ve stylu „Pirát ví“ se v některých bodech dostává za hranu. Nejvíc u nápadů v justici, kde žádají fakticky veřejná referenda o výkonech soudců. Na internetu by měly být záznamy o jejich osobách a výsledcích. Jednou za pět let by je zhodnotil kárný senát, v němž by měli většinu ne-soudci. Tedy cosi ve stylu veřejné poroty.

Tento referendový instinkt je u Pirátů asi nejnebezpečnější. Zvlášť ve chvíli, kdy tady trio Okamura–Babiš–Zeman promýšlí, jak si různé přímé volby rozehrát ve svůj prospěch. Piráti jsou těmi rozhodujícími hlasy na ústavní většinu, která je na to potřeba.