nadstranický odborník, ten termín má v Česku dlouhodobě dobrý zvuk

Setrvalé kouzlo „nadstranických odborníků“

nadstranický odborník, ten termín má v Česku dlouhodobě dobrý zvuk
Setrvalé kouzlo „nadstranických odborníků“

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Andrej Babiš bude usilovat o menšinovou vládu, doplněnou o nadstranické odborníky. V současném stavu povolebních vyjednávání mu nezbývá nic moc jiného, ne nutně jako řešení na delší dobu, ale třeba jako nějaká přechodová fáze, po jejímž krachu dostane nějaká strana či skupina poslanců záchvat „konstruktivnosti“ a dá to s ANO dohromady, aby nedošlo k něčemu horšímu, vlast netrpěla, nebyl ohrožen hospodářský růst a tak dále a tak podobně.

A navíc – nadstranický odborník, ten termín má v Česku dlouhodobě dobrý zvuk. Už Václav Havel bezprostředně po revoluci projevoval nechuť k tradičnímu politickému stranictví, líbila se mu představa vlády lidí povznesených nad ideologii. Úřednická vláda Jana Fischera byla natolik populární, možná právě i dík nevýraznosti, nudnosti jejího předsedy, až to z něj udělalo favorita prezidentských voleb (víme, jak to dopadlo).

Andrej Babiš dělá, co mu zbývá, ale zároveň taky vychází vstříc nějaké poptávce. 

Představě, že tradičně chápaná politika – tedy střet soupeřících idejí a koncepcí – je vlastně nadbytečná, zdržuje. Protože existuje nějaká odborníky poznaná pravda, jež je vlastně známá, jenom těmi různými ideovými spory zamlžená. Protože správný odborník názory nemá – nebo to aspoň dokáže předstírat.

Od přijetí takové představy odbornosti je vlastně docela blízko k akceptaci hesla, podle nějž je stát možné řídit jako firmu. S naivní Havlovou ideou parlamentu jako čehosi podobného Agoře to jistě moc společného nemá.

Samozřejmě že je ta možnost doplnění vlády o odborníky pro Babiše i jaksi praktickou nutností (to, že jeho hnutí nemá člověka pro funkci ministra zahraničí, tuší asi i šéf ANO) a taky představuje možnost pro prezidenta Zemana se do ustavování vlády aktivně zapojit, dostat do ní nějaké svoje lidi – stačí si vzpomenout na Rusnokův úřednický kabinet a jeho vazby na ve volbách pak propadnuvší zemanovce.

To ještě uvidíme odborníky – třeba Františku Ringo Čechovi by úřad ministra kultury jistě sedl (až zděšeně si uvědomuji, že to píšu jenom s malou mírou nadsázky, časy se skutečně mění).

V něčem velmi výmluvné bylo i Babišovo sdělení, že by ten jeho hypotetický kabinet plnil program všech stran, respektive by si z každého vzal něco. Je to tak, ANO může hlásat i činit cokoliv, tak nějak se to o něm ví, taky je to nemalá součást velkého úspěchu toho hnutí. Jeho šéf může být pro komunisty komunistou a pro Piráty pirátem… hlavně když nebude politikem.

Jenomže šéf ANO je v situaci, kdy by tím politikem být potřeboval. Protože dělání politiky vyžaduje taky nějakou schopnost, zvlášť je-li jeden v mezidobí, kdy ještě není na protivníky a vůbec strůjce problémů možné „klekat“. A krátká politická kariéra Andreje Babiše mu nedala moc příležitostí ten „politický sval“ potrénovat. Taky to má těžké… Ale litovat ho moc nebudu.