Pár desítek hodin před uzávěrkou kandidátek do prezidentské volby se ukazuje, jak právě teď Česko potřebuje silného, odvážného prezidenta s jasnými názory a schopností j razantně prosazovat. Při pohledu na to, co se děje doma, v Evropě i ve světě, je zřejmé, že není doba pro tatíčky národa, ceremoniáře, kteří si na většinu věcí teprve chtějí pořizovat názory od svých poradců a říkají prázdné fráze, o nichž jsou přesvědčeni, že si jimi hlavně nezadají a nikoho si proti sobě nepoštvou. Není doba na hledání nějaké české verze Andreje Kisky, který na konferencích líbivě mluví o tom, jak Slovensko nesmí minout hlavní proud evropské integrace do tvrdého jádra (poznámka redakce: komentář byl napsán krátce před Topolánkovým oznámením o kandidatuře na Hrad). 

Churavý a unavený prezident Miloš Zeman zatím nemá v pelotonu oficiálně ohlášených kandidátů vážného soupeře. A taky v tom pelotonu není člověk s jasnými názory a odvahou je prosazovat, který by byl skutečně silnou figurou, schopnou čelit všem současným domácím, evropským i mezinárodním výzvám. To, že je nemocný současný prezident favoritem, asi nejvíc vypovídá o slabosti jeho protivníků. 

Zemana nemůže porazit žádný Antizeman, který se bude snažit upozorňovat na lapsy současného prezidenta a na všechno mít pokud možno opačné názory, jež potěší progresivní kruhy. Jejich slabost nejlépe ukázaly současné parlamentní volby, ve kterých strany s progresivistickou a europeistickou agendou posbíraly jednotky procent hlasů. 

Zemana může porazit jen kandidát, jenž stejně jako on dokáže vypichovat a zdůrazňovat věci, které lidi skutečně trápí, a nabízet jejich řešení. Jen to bude dělat nesrovnatelně kultivovanějším a civilizovanějším stylem. 

Taková figura zatím v pelotonu kandidátů nebyla. Teď se nejspíš objevila. Očekává se, že kandidaturu na Hrad ohlásí bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek.

On je tím, kdo by mohl Zemana ve druhém kole porazit. Nejen proto, že bude schopný sebrat hlasy lidí, kteří by Zemana nikdy nevolili, ale především proto, že bude schopen přetáhnout část Zemanových voličů. To se honí i v hlavách Zemanových stratégů. 

Ostrý Topolánek by byl dobrým prezidentem pro dobu nastupujícího Babišistánu. Při jeho osobní historii se dá čekat, že by fungoval mnohem víc jako silná mocenská protiváha Andreje Babiše než Jiří Drahoš nebo Michal Horáček. Stejně tak by byl na mezinárodní scéně schopný sebevědoměji vyjednávat s Angelou Merkelovou nebo Emmanuelem Macronem a ne se jim podvolovat. 

Prvním projevem odvahy je u Mirka Topolánka to, že se rozhoduje kandidovat. Z politiky odcházel s poškozeným jménem. Pro hodně lidí byl a je symbolem kmotrovské ODS. Slovo kmotr nakonec uvedl do politického provozu právě on. Když mluvil Andrej Babiš o Matrixu a Palermu, Topolánek měl v jeho příběhu důležitou roli. Expremiér jistě ví, že toto všechno včetně Toskánska, Dalíka a spol. se znovu začne vířit. Přesto do toho jde. 

Mirek Topolánek prošel od chvíle, kdy se v roce 2010 stáhl z politiky, podstatnou proměnou. Přiznal si své velké chyby a omyly. Je o nich schopen otevřeně mluvit. Ať už jde o instalaci Jiřího Pospíšila na post ministra spravedlnosti a jeho roli při posunu státního zastupitelství do protikorupční hysterie, která byla základní esencí pro nástup Andreje Babiše. Nebo podpis Lisabonské smlouvy, jež sebrala členským zemím EU právo veta v důležitých oblastech včetně migrace. Topolánek dnes sebekriticky říká, že jeho tehdejší slova o tom, jak volíme „mezi Lisabonem a Moskvou“, byla mimo. 

Extrovertní Mirek Topolánek byl posledním silným premiérem. Dva po něm následující ustrašení introverti Petr Nečas a Bohuslav Sobotka (oportunistu Jana Fischera nechme raději stranou) pomohli svou slabostí a nejistotou vlastním stranám ke dnu. 

Topolánek dnes patří k nejzajímavějším pozorovatelům české politiky s velmi realistickými a dobře vyargumentovanými názory jak na domácí, tak mezinárodní scénu. (Formuluje je třeba v posledním předvolebním rozhovoru pro Týdeník Echo.) Tím převyšuje všechny soupeře v prezidentské volbě o ligu. Stejně jako Zeman navíc umí být lidový a přitáhnout k sobě voliče.