Za triumfem ANO stojí selhání průzkumů a neschopnost se domluvit

Stíny na demokracii

Za triumfem ANO stojí selhání průzkumů a neschopnost se domluvit
Stíny na demokracii

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Volby mohly dopadnout úplně jinak, kdyby se tzv. demokratické strany naučily používat mechanismus demokratických voleb. Především protestní hnutí v čele s ANO by neměla takový úspěch. Technologie voleb mohou být klíčem k ovládnutí parlamentu, ukázalo se právě o minulém víkendu.

Pro úspěch ve volbách je nezbytné sledovat nálady veřejnosti, protože jinak je sotva možné včas reagovat na rostoucí nevraživost či nejistotu voličů. To v českých volbách nešlo vinou nekvalitních průzkumů veřejného mínění a doplatila na to levice. Někdy se zase stává, že je nastavení volebního systému stejně důležité jako počet získaných hlasů. Podle toho se však některé strany nechovaly, a pravice proto dopadla hůře, než bylo nutné.

Jak se vyrábí chaos

Výsledky byly od volebních průzkumů zhruba stejně daleko jako vždycky. Nejlepší volební model měla tentokrát společnost STEM, která se u devíti stran postupujících do parlamentu spletla průměrně o 2,2 procentního bodu. Přitom mohla hrát roli skutečnost, že průzkum proběhl nejblíže volbám. Tato bilance se ovšem prakticky nelišila od Medianu ani od akademického pokusu „Kdo vyhraje volby“, který sčítal různé průzkumy a kurzy sázkových kanceláří. Zhruba o 2,6 procenta se u jedné strany lišila agentura CVVM, která patří k Akademii věd, a také Médea magnáta Jaroslava Soukupa. Neúspěchem skončil experiment tuzemské pobočky slovenské společnosti Focus, kde se výsledek pro jednu stranu lišil v průměru o víc než tři procenta. Internetové dotazníky agentur Sanep a Phoenix posloužily pouze k vytvoření jakýchsi potenciálů nebo prognóz a do debaty o volebních výsledcích vnesly maximálně chaos.

Za úspěch nejde označit výsledek žádné agentury. Je to patrné ve srovnání s letošními nizozemskými volbami, při nichž se volební model agentury Ipsos lišil u jedenácti nejsilnějších stran v průměru o 1,1 procenta. Také druhý Kantar TNS se u jedné strany netrefil o 1,3 procenta.

Zdejší výzkumníci se tentokrát příliš nemýlili u vítězného hnutí ANO, zpravidla však nepředpověděli mohutný nástup dalších protestních stran, SPD a Pirátů. Především neuměli dopředu odhalit propad ČSSD a komunistů. V posledních průzkumech jim vesměs přáli přes deset procent, i když obě levicové strany nakonec skončily pod osmi. Naopak se v průzkumech podceňovaly výsledky ODS, Pirátů a Starostů. U prvních dvou stran nikdo nepočítal se ziskem nad deset procent, u Starostů zas nikdo nepřipouštěl vstup do sněmovny.

Skutečně odstrašujícím příkladem se stal způsob, jakým byly průzkumy publikovány. Během nizozemské volební kampaně vycházejí průzkumy čtyř agentur každý týden a každý volič může průběžně sledovat, jak se obliba jednotlivých stran mění. Konkrétně letos se mohl zařídit podle toho, jak padala obliba pravicového populisty Geerta Wilderse, jehož hlasy postupně přebíral konečný vítěz, liberál Mark Rutte. V Česku pracují rovněž čtyři agentury, které dodržují mezinárodní pravidla ESOMAR. Z nich však Kantar TNS, STEM ani CVVM přes prázdniny žádné průzkumy nepublikovaly a jejich místa zabraly agentury, u kterých není zřejmé, jak ke svým předpovědím došly. Často vycházejí jen z anket na internetu, případně vystačí s dotazníkem od pár set voličů. Výjimkou byla společnost Median, jež používá standardní postup, má však nevýhodu, že k jednomu průzkumu sbírá data celý měsíc a nezachytí okamžité změny. To nahrálo hnutí ANO, protože žádný průzkum nepopsal velmi pravděpodobný pokles popularity počátkem srpna, kdy policie požádala sněmovnu o vydání Andreje Babiše v případu dotačního podvodu Čapí hnízdo.

Vysmátý jako Pirát. Kdo se bude smát, až strana začne dělat politiku v parlamentu? - Foto: Reuters

Voliči neměli koncem prázdnin přehled, jak se mění obliba jednotlivých kandidátů, a to se nezměnilo až do voleb. Jedinou dlouhodobou řadu předpovědí zachoval Median, který vydal po prázdninách ještě dva průzkumy. CVVM se spokojilo s jediným průzkumem, který však změnil tradiční metodiku a opíral se o odpovědi od necelých pěti set občanů. STEM původně ohlásil, že nebude nic publikovat, pak ovšem průzkumy prodal Babišovu internetovému deníku iDnes, který z nich vybral, co se hodilo. Nakonec dva průzkumy v posledních týdnech před volbami zaplatila Nova, a proto mohl průzkum STEM svou přesností konkurovat Medianu.

Demokracie, která nestojí 100 tisíc

Průzkumy letos sehrály významnou roli při zakrytí důležitých změn v náladách obyvatelstva a zřejmě se staly příčinou chaosu na politické scéně, jenž umožnil deseti stranám do poslední chvíle věřit, že vstoupí do parlamentu. Pokud si některá ze stran nechala zpracovat kvalitní průzkumy, získala důležitou strategickou výhodu před ostatními.

Popsat, jak se měnily nálady občanů před volbami, je proto z veřejných zdrojů prakticky nemožné. Obliba hnutí ANO se z původních 30 procent zřejmě významně propadla po policejním obvinění v kauze Čapí hnízdo, vrátila se však na původní hranici v posledních týdnech před volbami. Mohlo to být zásluhou paniky, kterou se Babišovým expertům na marketing podařilo s pomocí spřátelených médií vyvolat v případu lithium, jehož průzkum dostala na starost australská společnost. Nejde vyloučit, že právě tato „účelovka“ přetáhla k Babišovu hnutí levicové voliče.

Voliči v Rakousku dostali týden před říjnovými volbami prognózu, která se značnou mírou přesnosti předpověděla volby. V reakci na aféru Silberstein sice nakonec vítězní lidovci ztratili dvě procenta a sociální demokraté zmírnili očekávanou porážku, když předvolební mobilizací přitáhli nevoliče a vyrostli o čtyři procenta, k těmto posunům však mohlo dojít jen díky tomu, že veřejnost měla k dispozici přehledné předpovědi. Rakouské agentury také v posledních dnech před volbami na změnu trendu upozornily. Zato Češi do poslední chvíle nic nevěděli.

Konečné fiasko předpovědí potvrdily volební výsledky, které překvapily úplně každého pádem levice, nikdo nebyl připraven ani na nečekaný triumf protestních stran. Dá se odhalit ještě jeden efekt. Průzkumy nejspíš poškodily strany KDU-ČSL, TOP 09 a STAN, jimž by hlasy hodilo víc voličů, kdyby je některé agentury v předpovědích neposlaly pod pětiprocentní práh volitelnosti.

STEM a Median se pokusily zlepšit prestiž tzv. volební projekcí. Spočívala v tom, že po uzavření volebních místností z průběžně sčítaných hlasů odhadovala konečný výsledek, který statistický úřad získal až o pár hodin později. Tím ovšem připomněly jediné: nikdo neprováděl obvyklý exit poll, tedy průzkum před volebními místnostmi, který by ukázal složení voličů jednotlivých stran. Přitom slušný exit poll s oslovením dvou tisíc voličů jde pořídit za 50–100 tisíc korun, o nic dražší není ani předvolební průzkum. Průzkum není složitá operace. Předpokládá pouze sehnat 15–20 důvěryhodných tazatelů a správně stanovit okruh těch, jichž by se měli ptát.

Jedním z volebních témat se stala ochrana demokracie před nebezpečnými populisty z hnutí ANO a SPD. Antisystémová hnutí spolu s komunisty získala 115 mandátů, a přiblížila se tak ústavní většině. Chybu neudělaly agentury. Žádné z veřejných institucí včetně veřejnoprávních médií nestála demokracie za to, aby za její podporu v přelomové době zaplatily pár set tisíc korun.

Bohatým dávat

Zanedbání průzkumů není jediným případem selhání institucí během voleb. Nejen voliči, ani straničtí stratégové si dost dobře neuvědomují, v jakém systému se volí. Bývá označován za poměrný systém, to však neznamená, že počty mandátů poměrně odrážejí počty obdržených hlasů, jako bylo zvykem za první republiky. K přepočtu hlasů na mandáty se používá D’Hondtův vzorec, který může mít v situaci, kdy je země rozdělena na velký počet menších volebních okrsků, významný většinový efekt. Letos se dalo předpokládat, že se tento efekt projeví zvlášť silně – a očekávání bylo naplněno. Vítězné ANO potřebovalo na zisk jednoho mandátu 19 230 hlasů. Dosud měla tuto bilanci nejpříznivější ODS, jíž v roce 2010 stačilo 19 960 hlasů. Letos získalo Babišovo hnutí za jedno procento hlasů nárok na 2,63 poslaneckého křesla, Fialovi občanští demokraté na druhém místě se museli spokojit s 2,21 poslaneckého křesla za procento hlasů a třetí Piráti s nárokem na 2,04 poslaneckého místa. Strany na osmém a devátém místě, tedy TOP 09 a STAN měli v zásadě jen o trochu lepší bilanci než jedno získané křeslo za každé procento hlasů. Také díky tomu se Babišovo hnutí s necelými třiceti procenty stalo dominantní stranou.

Největší výhody nabízejí velkým stranám nejmenší okrsky, kde v jejich prospěch propadávají hlasy stran s relativně slušným ziskem. Nejnápadnější to opět bylo v Karlovarském kraji, kdy získalo ANO tři z pěti, tedy 60 procent mandátů, i když pro něj hlasovalo „jen“ 35,4 procenta voličů. Většinu z 11 tisíc hlasů pro ODS, 8 tisíc pro sociální demokraty nebo 6 tisíc pro Starosty tak využili Babišovi kandidáti. Pokud náhodou příznivci poražených mají něco vážného proti miliardáři a jeho hnutí, pak by bývalo lepší, kdyby k volbám nechodili.

Karlovarsko je extrém, důležitější jsou výsledky v osmi krajích, kde se dělí 10 až 13 mandátů. Typický je výsledek na Královéhradecku, kde Babišovi stačilo 32 procent hlasů na pět z jedenácti mandátů. Ostatní získali po jednom poslanci, a to včetně ODS s téměř dvanácti procenty hlasů.

Poměry v budoucím parlamentu by vypadaly úplně jinak, kdyby se pravicové strany dokázaly domluvit na společné kandidátce, jak navrhoval koncem roku 2015 šéf TOP 09 Miroslav Kalousek. Jeho strana, Starostové a lidovci získali ve volbách mezi pěti a šesti procenty, což dohromady znamená 23 poslaneckých mandátů. Pokud by tři partaje získaly stejný počet hlasů s jednou kandidátkou, měly by se šestnácti procenty nárok na 36 poslanců. Šlo by tak o suverénně druhou stranu ve sněmovně a silnou konkurenci hnutí ANO, které by na D’Hondtově přepočtu tolik nevydělalo. Namísto 78 míst ve sněmovně by se muselo spokojit se 70 křesly, a nemělo by tedy ani dvojnásobek proti pravicové trojkoalici.

Pravice ještě měla štěstí. Na počátku sčítání hlasů to vypadalo, že se do sněmovny nemusí dostat ani jedna ze tří malých středopravých stran. Až doplnění výsledků z Prahy pomohlo TOP 09 obhájit aspoň sedm parlamentních míst. Kdyby volby dopadly, jak se zdálo v nejkritičtějším okamžiku v sobotu okolo půl čtvrté odpoledne, a do sněmovny se nedostali Bělobrádkovi, Kalouskovi ani Farského lidé, naplnily by se z pohledu demokratických stran nejčernější, z pohledu Babiše naopak nejoptimističtější představy. Hnutí ANO by s 29 procenty hlasů získalo 89 mandátů, a za jediné procento by tak mělo nárok na tři poslance.

Volební model s mnoha obvody a D’Hondtovým přepočtem vytvořili právníci opoziční smlouvy, aby pomohli velkým stranám. Těžko se dá vyčítat Babišovým expertům, že dokázali těžit z jeho výhod. Někdo by však měl lídrům ostatních stran poslat návod k použití.