Nad českou demokracií se stmívá. Z pohledu tuzemských voličů to není pravda, přinejmenším jde o předčasné obavy, zahraniční veřejnost však má přesně takový pocit.

Nejlépe dostupnou ilustrací je vystoupení Andreje Babiše v americké televizi CNN. „Co nám můžete říct dnes večer, abyste přesvědčil Evropu a víceméně lidi ve vaší zemi, že skutečně ctíte demokracii v České republice?“ ptala se redaktorka. Babiš odpověděl zeširoka. V záplavě slov zmínil, že vyhrál čtvery demokratické volby, považuje Evropu za skvělý projekt a hodlá bojovat za svobodu pohybu. Pak jeho tirádu redaktorka přerušila.

Byl to první rozhovor volebního vítěze s významným zahraničním médiem a největší pozornost zasluhuje samotná otázka, jestli Babiš není nebezpečím pro demokracii. Nelze přehlédnout, že Babiš nedokázal jednoznačně odpovědět, že demokratická pravidla opravdu hodlá dodržovat. Pokud měl někdo obavy o další osud demokracie v Česku, rozhovor v CNN tyto obavy nerozptýlil.

V předchozí části rozhovoru se Babiš vymezil proti tomu, že je populistou, a místo toho se označil za pragmatika. Na první pohled postrádá takové značkování smysl. Dotaz ovšem vychází z převládajícího hodnocení politické scény, na které se z pohledu západních demokracií prosazují „pravicoví populisté“, kteří občanům slibují jednou ochranu před uprchlíky z Asie a Afriky, jindy proti konkurenci laciné pracovní síly z východní Evropy, odsuzují Evropskou unii a mají sklony posílit vládní exekutivu proti zastupitelským sborům.

Do této vágní kategorie spadnou stejně dobře Marine Le Penová a Geert Wilders i Jarosław Kaczyński a Viktor Orbán, pro někoho do ní patří Donald Trump. Babiš na sebe před volbami upozornil výpady proti Evropské unii a zastupitelské demokracii, případně sliby, že ochrání Čechy před uprchlíky. Přesto do kategorie „populista“ patřit nechce, a proto se označuje za „pragmatika“. Je schopen leccos říci, když se to hodí před volbami, v zásadě je však proevropský a rozumný. Takový je vzkaz spojencům na Západě.

Obavy z toho, že další ze zemí Visegrádu povede autoritářsky smýšlející politik, jsou přesto v Evropě a zřejmě i v Americe značné, a proto otázky kladené po vzoru CNN neustanou. V jistém ohledu tím zahraniční veřejnost přebírá roli tuzemské veřejné diskuse, která se po čtyřech letech s Babišem posunula dost daleko, aby připouštěla, že šéf ANO je prostě svůj a že otázky, jak to má s demokracií, se prostě nekladou. Nakonec novináři, kteří by se ho tak chtěli zeptat, nemají k volebnímu vítězi přístup. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že mezinárodně uznávaná pravidla, jak funguje demokracie, jsou v Česku nade vši pochybnost ohrožena.

Blíže než Američané mají do Česka média z německy mluvících zemí. Malý visegrádský stát sice ani tam nevzbuzuje velkou pozornost, přesto tamní novináři při svých návštěvách Česka vyrobili další kritéria, podle kterých se pozná, jak to u nás vypadá s demokracií. Jsou dost aktuální, aby mohla ovlivnit proces sestavování vlády.

Babiš může být velkým nebezpečím pro demokracii, obávají se žurnalisté. „S tichou podporou opozičních komunistů a pravicových extremistů by se Babišova menšinová vláda stala nekontrolovanou mocí,“ stojí ve včerejším vydání Frankfurter Allgemeine Zeitung. Obdobně to formuloval německý rozhlas: „Když se potenciál strany ANO a jejího šéfa spojí s negativním potenciálem strany typu SPD Tomia Okamury, potom čekají Českou republiku velmi hořké časy.“ Zmíněné citace dali němečtí novináři do úst tuzemským expertům, očividně je však považují za důležité, protože je v obou případech umístili na konec svých příspěvků.

Zkouška lithiem

Sklony bagatelizovat babišovské nebezpečí mají maďarští a polští publicisté, jako například Maďar Paul Lendvai v rakouském deníku Der Standard. Z liberálních pozic předpovídají, že pod Babišem to nebudou mít Češi zdaleka tak špatné jako oni sami pod Orbánem nebo Kaczyńským. Evropská radikální levice vidí nástup miliardáře do čela českého státu jako příznak hlubší krize. „Babiš představuje hrozbu pro demokracii, když vidí sám sebe jako dobrotivého šéfa mocného korporativního státu,“ připouští magazín Jacobin, dodává však, že není o nic horší než jiní plutokraté, kteří se derou k moci v ostatních zemích Evropy.

Babiše a obecně Českou republiku to bude stát značné úsilí, než přesvědčí svět, že stále ještě patří do dobré společnosti. Zatím není rozhodnuto, pořád existuje v očích spojenců varianta, že Babiš je sice populista, přesto s ním bude možné mluvit, protože se přece jen distancuje od „extremisty“ Tomia Okamury a skalních komunistů. Tady jsou ovšem znalosti Čechů lepší a konečný výsledek dopředu tuší. ANO, SPD a KSČM se už v předvolební kampani spojily v „lithiovou koalici“, která čtyři dny před volbami svolala schůzi sněmovny o lithiu. Je tedy možné si představit jinou koalici při hlasování o důvěře vládě? Až takovou představu vezmou vážně také za hranicemi, nutně si ji spojí s heslem o konci demokracie.