KOMENTÁŘ Daniela Kaisera

Seznamte se s klimatickým státem

KOMENTÁŘ Daniela Kaisera
Seznamte se s klimatickým státem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Poválečná spolková republika byla u nás známa jako západní Německo. V Německu se jí zpětně říká bonnská republika a představuje nejšťastnější kapitolu německých dějin. Dnes je tato kapitola minulostí a místo bonnské republiky máme za souseda něco, co by se mohlo nazvat klimatickou republikou, klimatickým státem.

Volby těsně vyhrála sociální demokracie před demokracií křesťanskou, ale toto konstatování nevystihuje podstatu dění. Autorem novotvaru Klimastaat je Roland Tichy, šéfredaktor s Echem spřízněného webu a měsíčníku Tichy’s Einblick. V tom slově se odráží skutečnost, že program takřka všech politických stran Klimastaatu byl podřízen cíli dosáhnout nejpozději v roce 2050 tzv. uhlíkové neutrality. Zabetonováno to bylo letos v květnu, kdy v tomto smyslu vydal svůj nález Spolkový ústavní soud. Strážci ústavy vládě nařídili, aby už před rokem 2030 pracovala na snížení emisí usilovněji a závazněji než dosud. Jde o to, aby tempo snižování emisí do roku 2050 bylo rovnoměrnější. Tím se rozplývá tichý předpoklad mnoha takzvaných realistů, že klimatická politika bude tiše zapomenuta.

Nikdo až na tzv. krajní pravici s nálezem, který zavazuje příštích sedm vlád (v Německu je zvykem, že vlády dosluhují svůj čtyřletý mandát celý), nepolemizoval. A to přesto, že soudkyně zpravodajka je manželkou politika za Zelené, jehož starší politický text částečně překlopila do soudního nálezu. Tato šokující okolnost objevená bývalým senátorem pro životní prostředí v Hamburku Fritzem Vahrenholtem (viz rozhovor v minulém čísle Echa) nikomu z vlivných politiků nestála ani za komentář. Z toho je vidět, že klimatický stát vzniká na širokých, pevných základech.

To všechno je zdánlivě v rozporu s výsledky voleb. Strana Zelených, donedávna médii, politology a zbytkem politické scény považovaná za favorita voleb, získala necelých 15 procent hlasů, o deset procent méně než oba velké politické bloky. Jenže Zelení skoro určitě ve vládě budou a budou v ní hrát důležitou roli. Poznáme to například podle toho, zda se uskuteční jejich požadavek a ve vládě vznikne jakési überministerstvo pro klima, vybavené vetem nad rozhodováním ostatních ministerstev.

Jak mocná je nová klimatická dogmatika, můžeme už v prvních povolebních hodinách studovat na liberálech. Ti si i bez mediální podpory nevedli špatně a s necelými 12 procenty jsou ve stejné lize s mocně fedrovanými Zelenými. Liberálové a Zelení jsou dvě strany, které se mohou pochlubit nadprůměrnou přízní mezi prvovoliči. Ale FDP z toho nevyvozuje sílu vzdorovat duchu doby. FDP, která ještě po minulých volbách navzdory obřímu shitstormu nešla do vlády s CDU a Zelenými, teď hned po volbách nabízí konzultace, s kým obě strany společně půjdou do vlády – zda s CDU, nebo s liberálům vzdálenější SPD.

Na chování liberálů nejnázorněji vidíme vnitřní kapitulaci, jíž v nějakém stupni prošla skoro celá politická scéna u našich sousedů. Po vzoru starého českého vtipu o vztahu mezi Gustávem Husákem a Karlem Gottem bude sociálnědemokratický kancléř Olaf Scholz (případně jeho křesťanskodemokratický soupeř Armin Laschet) jednou v učebnicích bezvýznamným politikem v éře klimatického dogmatu.

29. září 2021