Emil v obrázcích
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Komiksový debut Jana Nováka Zátopek souzní s autorovou dosavadní tvorbou v tom, že pro něj je příznačné zahlcení čtenáře hrdinovým testosteronem. Novák si totiž za své postavy vybírá především muže, s nimiž se sice pojí silný příběh, jenže ten je upozaďován soustředěním na soutěživé povahy vyvolených charakterů. Tito muži si zadávají úkol a chtějí ho splnit, takže většinu příběhu na něj trénují, a ostatní figury a zároveň čtenář jsou vlastně neustále stavěni do pozice fanoušků, kteří (možná aniž si toho všímají) drží palce sportsmanům, na něž si přitom vsadil někdo jiný – totiž autor. Tento způsob vyprávění je přítomen třeba v mašínovském příběhu Zatím dobrý, rozhovoru s Johnem Bokem Život mimo kategorie či přehlédnuté novele Aljaška, kde hrdinou je jednak nešťastník, který kvůli marné lásce a vyhazovu z práce se vydal na vražednou misi, jednak v paralelní lince vypravěč, usilující napsat poutavý příběh o onom vrahovi. A tak novinka zapadá do této šarže svým titulem, doprovodným sloganem „… když nemůžeš, tak přidej!“, účastí Českého olympijského výboru na vydání (v rámci osvětové akce Zátopek 2016) a ovšem příběhem kluka z chudé rodiny, který se svou pílí vydrápal na vrchol. Zřetelněji odhalit finesy vlastní tvorby už Novák možná nebude mít příležitost.
Zátopkovo myšlení a chování bylo přímočaré, apolitické, a proto pro potřeby zobrazení jakkoli ohebné. Plně tehdy bylo oddáno sportu, na zákruty a nedostatky vládnoucích režimů nemyslel.
Zátopek totiž v lidovém povědomí je přítomen jako bezvýhradně kladný hrdina: obecenstvo nad ním nebude lamentovat jako nad bratry Mašíny, uřvaným Johnem Bokem nebo nejistým Nemanicem (ať zůstaneme u hrdinů tří zmíněných Novákových knih). Zátopek je rekordman, ikona, které se aktuálním věhlasem blíží snad jen Jaromír Jágr a donedávna možná Jan Železný. A právě v této pozici nepochybného příkladu, který svých největších úspěchů dosáhl v době, kdy této zemi vládl hrůzný režim, což komiks samozřejmě musel nějak obsáhnout, je vítězství i úraz výsledku.
Nejprv to vítězství: Novák s kreslířem Jaromírem 99 stvořili knihu, která s mírnými úpravami by klidně mohla vyjít v oněch letech plných komunistické propagandy. Neboť Zátopkovo tehdejší myšlení a chování bylo přímočaré, apolitické, a proto pro potřeby zobrazení jakkoli ohebné. Plně tehdy bylo oddáno sportu, na zákruty a nedostatky vládnoucích režimů nemyslel. Ostatně ty se v knize střídají jako kulisa. Probíhající epocha se pozná jenom podle obrazů pohlavárů, jež v průběhu některého Zátopkova rozhovoru s rodiči nebo nadřízenými zrovna visí na stěně. Vždyť i do armády vstoupil v podstatě z vypočítavosti, aby již nemusel běhat po práci v gottwaldovských továrnách a mohl se své vášni věnovat naplno, profesionálně a s dobrým zázemím. To je na představeném komiksu cenné: svádí k myšlenkám a představám, jak by vypadal tehdy, před šedesáti lety. Dobovému vjemu napomáhá barevnost kreseb, jež jsou kolorovány rudou a tyrkysovou. (Je to první barevný příspěvek Jaromíra 99, jenž dosud ve své tvorbě trval na černobílých lících Aloise Nebela nebo Josefa K. z Kafkova Zámku.)
Teď to úskalí: Autorům se podařilo předestřít atmosféru prvorepublikového Zlína coby moderní továrny, v níž se k nebi pnou mrakodrapy a komíny a kde člověk je zanedbatelná součástka stroje. Vypadá to tu jako v Metropolis Fritze Langa, město budí úctu i bázeň. Přitom je to jenom pozadí pro Zátopkův příběh, který začíná roku 1922 v rodné Kopřivnici, sleduje jeho učňovská a studentská léta, ale soustředí se hlavně na trénink. Válka na hrdinově životě nezanechá žádné šrámy, následná renovace republiky taky ne. Zbývají jen šampionáty, nejprv světové atletické armádní mistrovství v dobytém Berlíně, potom olympiáda v Londýně a nakonec v Helsinkách. Cokoli mezi tím jsou výložky, dokonce i seznámení s Danou a společné soužití, v němž sex je nahrazen přibližnostmi, obrazy společného soupeření a zápasení: jestliže Novákovi Mašíni předvedli bratrskou rivalitu, tady sledujeme partnerskou. Vytrácí se však z toho zřejmost doby. Zátopkova vítězství jsou sice proložena obrazem mučení jeho někdejšího trenéra Haluzy v komunistickém žaláři. Je tu i příběh Zátopkovy vzpoury, lpění na udělení reprezentace pozdějšímu světovému rekordmanovi v běhu na 1500 metrů Stanislavu Jungwirthovi, jehož režim peskoval za zavřeného otce. Jenže někdejší zlínskou tíseň nahradila groteska: Haluza v kriminále dostává po Zátopkově maratonském triumfu od bachaře panáka na výraz úcty, že svého někdejšího svěřence trénoval dobře. Ta finální smířlivost je u Nováka nečekaná.
Jan Novák – Jaromír 99: Zátopek … když nemůžeš, tak přidej! Vydaly společně Argo, Paseka a ČOV roku 2016. 208 s. 398 Kč.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.