Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih

Nevěřte mladým v politice

Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih
Nevěřte mladým v politice

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Víkend byl ve střední Evropě na převratné politické události štědrý. Přinesl nemilé překvapení nejen Andreji Babišovi, ČSSD, komunistům a Pirátům, ale taky Sebastianu Kurzovi. Rakouský kancléř musel rezignovat po policejní razii přímo v kancléřství.

Pád rakouského lídra nezaskočil ty z nás, kteří nadšení z Kurze coby nového vzoru pro budoucnost evropské pravice nikdy nesdíleli. Kurz se zachoval odvážně, když se v roce 2015 jako první západoevropský politik postavil migrační vlně. Ale jedno správné rozhodnutí nemůže vyvážit zdravý konzervativní předsudek vůči mladým v politice, zejména takovým, kteří v životě nedělali nic jiného. Předsudek velí vyčkat, jak se osvědčí jeho charakter.

A Kurz se vyvinul v jakéhosi uhlazenějšího Andreje Babiše bez miliard. Nebo v kombinaci Babiše a Aleny Schillerové, vzpomeneme-li na Kurzovu zálibu v Instagramu.

To, jak přiměl členskou základnu strany, aby mu dovolila udělat z ní jeho one man show, se jevilo vskutku famózní. Ale dnes víme, že k němu přispělo i to, že nechal pořídit zfalšovaný průzkum, podle něhož by strana dosáhla lepších výsledků, když by vyměnila stávajícího předsedu za Kurze. Ten pak umístil v novinách. Za státní peníze. To je přece jen určitý rozdíl – Andrej Babiš, pokud je známo, platí svůj kampaňový tým z účtů ANO. Kurz má tým 80 lidí, kteří se starají o jeho mediální obraz, přímo na kancléřství.

Kurz se staví k vyšetřování, jež se rozrůstá už nějaký měsíc, velmi podobně jako Andrej Babiš k Čapímu hnízdu: Je to kampaň! A vyšetřování zdržuje. Od vyšetřovatelů ovšem unikají materiály způsobem, který je pro nás opět důvěrně známý. Rakušané si tak mohli číst o tom, jak bylo výběrové řízení na šéfa holdingu spravujícího státní podíly ve velkých firmách šito na míru Kurzovu blízkému spolupracovníkovi Thomasi Schmidovi. Ten přitom neměl žádnou kvalifikaci pro řízení holdingu spravujícího aktiva o hodnotě 29 miliard eur. Bylo to výběrové řízení jako vystřižené pro kritiku naší Rekonstrukce státu nebo podobné iniciativy.

V jiných uniklých SMS mezi Kurzem a Schmidem je možné číst o tom, jak chystali finanční vydírání katolické církve kvůli její prouprchlické rétorice. Schmid předestřel, jak bude informovat vysokého církevního činitele, že „v kontextu revize všech daňových výjimek v republice se ministerstvo financí podívá velmi pozorně na církev“. Po pár hodinách Schmid referuje, že dotyčný prelát „zrudl, zbledl a pak se začal třást“. „Super,“ děkoval mu kancléř. Zaklekl na něj, může uznale konstatovat český čtenář.

Ne každý rakouský čtenář se o tom dovídá, protože největší rakouská média jsou kancléři většinou nakloněna. O což se vedle osmdesátičlenného týmu stará opět nám důvěrně známá praxe – státní inzerce v médiích. Jak upozornil Marcus Howe ve svém textu o balkánském charakteru Rakouska, jenž vyšel v srpnu na webu BNE Intellinews, rakouská vláda vynakládá na inzerci v médiích desetkrát víc na obyvatele než německá.

Srovnání s Českem by bylo zajímavé, ale přesná čísla myslím neexistují. Když se o to před dvěma lety pokoušel web Investigace.cz, nezískal odpovědi od klíčových ministerstev, která spravují velké státní podniky. Zato zveřejnil článek Státní reklama: Polsko-maďarské mediální know-how. Jenže i zde je tím učitelem spíš bývalá metropole středoevropského mocnářství.

Citovaný Marcus Howe je rakousko-britského původu. Znalost kombinovaná s odstupem je zjevně užitečná – jeden z novinářů, který fanouškovský vztah některých rakouských redakcí ke Kurzovi dlouhodobě kritizuje, Matthew Karnitschnig z webu Politico.eu, je zase rakousko-amerického původu. Ten po razii u Kurze napsal na Twitteru, že je zvědav, zda někteří z Kurzových „dvorních reportérů“ vyvodí důsledky, a několik jich jmenoval. Jeden z nich, Thomas Mayer z deníku Der Standard, se ozval: „Nemyslíte, že zacházíte příliš daleko, Herr Kollege?“ Následovala šťavnatá výměna, jež vyvrcholila tím, že Karnitschnig postoval starší selfíčko Kurze s blaženě se usmívajícím Mayerem. „Servus a srdečné pozdravy Bastimu, Herr Kollege,“ osladil to. Ani tohle nemusí české novináře nikdo učit.

15. října 2021