Režisérovi Christopheru Nolanovi se podařilo to, čeho v současném Hollywoodu dosáhl málokdo – může si dělat, co chce. Jeho filmy pro producenty představují jistotu vysokého výdělku, a přitom se často vymykají jindy bezohledně vynucovaným „manažerským“ představám toho, jak má vypadat úspěšný komerční produkt. Na to jsou příliš zachmuřené, děj mívají komplikovaný tak, že jejich stopáž přetéká obvykle únosnou mez, čiší z nich někdy studená chmura. Zároveň ale obsahují strhující akční sekvence, mají v sobě jistou naléhavost, rezonuje v nich cosi z dneška – znejistělého, ohroženého a osamělého, tu emoci ovšem Nolan dokáže inscenovat v ohromujícím měřítku a s dostatečnou dávkou většinou elegantně provedené „popcornovosti“.

Napjatě očekávaná Nolanova novinka Interstellar je obdivuhodný pokus překonat sebe sama. Nejenom ve smyslu měřítka podívané. Také ukázat mylnost tvrzení, že Nolan je tvůrce spíš chladný, jehož živlem jsou přesložité dějové konstrukce, ne už tolik emoce. V tom prvním Nolan nepochybně uspěl, v tom druhém narazil na svůj limit.

Svět hledící ne ke hvězdám, ale do špíny pod nohama

Nejdřív však k tomu lepšímu. Interstellar působí epicky, Nolan před publikem důkladně a poutavě vykresluje obraz skomírajícího světa, který se kvůli všudypřítomnému prachu a chorobám obilných plodin už brzy může stát neobyvatelným. Je to svět, jenž nehledí ke hvězdám, ale do špíny pod nohama, jak ve filmu zazní. Někdejší pilot Cooper (Matthew McCounaughey) v tom světě působí jako přežitek, má v sobě pořád ambici objevovat, nemůže ji však nijak uplatnit. Stará se o syna a dceru Murph (Mackenzie Foyová, později Jessica Chastainová), k níž má zvlášť silné pouto. Shodou okolností, jež může působit jako zásah vyšší moci, se dostane do kontaktu s přežívající NASA, která chystá grandiózní vesmírnou expedici, jejímž smyslem je najít pro lidstvo nový domov. Vyrazí na dlouhou cestu do neprobádaných končin, kde čas může plynout úplně jiným tempem než na Zemi a vůbec ledacos je relativní, během níž rozhodnutí malé skupinky lidí mohou mít zásadní dopad na existence lidstva. Cooper se musí rozloučit s dětmi, na mnoho let, možná navždycky, Murph to nese velice těžko.

Spolu s kameramanem Hoytem van Hoytemou se Nolanovi podařilo vytvořit obrazy ohromující, a přitom postrádající zbytečnou okázalost, pompéznost, vybudovat vtahující svět, v němž divák může s hrdinou procházet jeho cestu krok po kroku. Cítit tu cestu, překonanou vzdálenost, putování v Interstellar není jen šňůrka, na kterou se navlečou různá dobrodružství, peripetie, napínavé akce – ty jsou v Nolanově průvodním jevem, ne smyslem příběhu. Všechny ty vesmírné scenérie a nepočetné, ale strhující akční sekvence jsou realizovány naprosto přesvědčivě, jistě tomu napomohlo režisérovo odhodlání používat digitální triky jen v nejnutnější míře a to, že se točilo na 70mm film.

Opakování, matka moudrosti. Ale ve filmu?

Jenom s těmi lidmi je problém. Ne snad že by herci podávali špatné výkony, spíš naopak – dělají, co mohou. A třeba Matthew McConaughey může docela hodně. Zásadní problém většinou nepředstavuje ani množství vědeckých výkladů. Vlastně nevadí ani velká slova – majestát kosmu je snese. Ale ta slova jsou špatně volená. Jako kdyby se autoři báli, že by se mezi těmi obrazy ztratilo jejich poselství, tak je neustále opakují. Lidstvo má zkoumat. Nevzdávat se smrti bez boje, jak se píše v nadbytečně mnohokrát citované básni Dylana Thomase. Jen málokdy dosáhne Nolanův film skutečně rezonující emoce, častěji si divák může říkat: tohle mě asi mělo hluboce zasáhnout, ale nestalo se.

Christopher a Jonathan Nolanovi (scénář napsali bratři společně) svoje postavy bohužel často nenechali prostě žít, místo toho je nutí, aby se pro publikum průběžně interpretovaly. Tahle tendence může nabrat až bezděčně komických dimenzí – třeba ve finále, které v něčem odkazuje ke Kubrickově Vesmírné odyseji, tentokrát ale doplněné o kanonádu zbytečných vysvětlivek. Kromě všech možných fyzikálních úkazů se v Interstellar taky hodně řeší láska, ve filmu většinou provozovaná na hodně velkou dálku; mám podezření že tohle distanční provedení Nolanovi docela vyhovuje. V těch někdy nadbytečných a šroubovaných promluvách se z ní stává koncept spíš teoretický, předmět hodný vědeckého zkoumání. Všechny ty křečovité odkazy k srdci, jež tam přeci musí bušit, na tom moc nezmění.

Interstellar, USA/Velká Británie 2014, 169 min. Režie: Christopher Nolan. Scénář: Jonathan Nolan, Christopher Nolan. Hudba: Hans Zimmer. Hrají: Matthew McConaughey, Anne Hathaway, Wes Bentley, Jessica Chastain, Matt Damon, Mackenzie Foy, Michael Caine, Casey Affleck, John Lithgow, Ellen Burstyn aj.