Česko čeká největší převrat v nemocniční péči od pádu komunismu. Podle zákona navrženého ministrem Miloslavem Ludvíkem (ČSSD) se v lednu 2018 transformuje patnáct největších státních špitálů na tzv. univerzitní nemocnice, kterým bude povoleno prodávat svůj majetek. Poměry se změní i pro další čtyři specializované ústavy, patnáct psychiatrických zařízení a několik rehabilitačních či tuberkulózních léčeben. Právo je zrušit nebo sloučit dostane samotný ministr zdravotnictví, i když dříve k tomu byl třeba souhlas sněmovny.

Ve stopách Julínkovy reformy

Také Sobotkova vláda zažije zdravotnickou bouři. Dosavadní ministr Svatopluk Němeček (ČSSD) byl často terčem kritiky, nikdy však nebyla zdrcující, protože se nepouštěl do velkých projektů. Jeho nástupce Ludvík však plánuje krok, o jaký se nikdo nepokusil nikdo od dob zdravotnické reformy Tomáše Julínka (ODS). Ludvík sepsal stejně jako Julínek zákon o univerzitních nemocnicích. Návrh se stal mezi zdravotníky senzací v tomto týdnu, když procházel zrychleným připomínkovým řízením. Vláda by ho měla schválit a odeslat sněmovně do konce února.

Na první pohled zákon zlepšuje systém řízení. Dosud všechny nemocnice často s ročním obratem několik miliard korun „řídil“ jeden odbor na ministerstvu zdravotnictví, který má potíže vůbec naplnit stavy úředníků. Napříště bude mít každá z patnácti nemocnic od Fakultní nemocnice v Motole, přes Královské Vinohrady nebo Brno-Bohunice až po nemocnici v Ostravě sedmičlennou správní radu, kam budou členy jmenovat ministerstva zdravotnictví a financí, příslušná lékařská fakulta a odbory.

Kámen úrazu se skrývá na dvou místech. Třicátý paragraf říká, že „majetkem univerzitní nemocnice je majetek, který do univerzitní nemocnice vložil stát“. Hned další paragraf tvrdí, že „univerzitní nemocnice může úplatně zcizit věc v hodnotě přesahující 10 000 000 Kč pouze s předchozím souhlasem ministerstva“. Bude tedy možné prodávat bez omezení, jen když se dohodne ministr a správní rada, kam bude jmenovat většinu členů vláda.

Státní nemocnice dosud měly formu příspěvkových organizací. Tento model vznikl už v dobách socialismu, kdy všechny veřejné statky patřily státu. Příspěvkové organizaci podle něho nepatří majetek, se kterým hospodaří, má ho pouze zapůjčen a nemůže ho tedy prodávat. Pokud by snad budovy či nemovitosti nemocnic chtěl prodat nějaký představitel státu, pak by musel požádat sněmovnu, ať příspěvkovou organizaci zruší, anebo sloučí s nějakou jinou příspěvkovou organizací.

Tento prastarý model není ani po úpravách zdaleka ideální pro řízení moderního zdravotního ústavu, přesto má jednu cennou vlastnost. Během celého polistopadového období se státní nemocnice nikdy nepropadly do privatizace, ani nikdo neprodával jejich cenné pozemky v městských centrech.

O zrušení příspěvkových nemocnic se počátkem roku 2008 pokusil náměstek Šnajdr, když rovněž prosazoval zákon o univerzitních nemocnicích. Měly být podle něho transformovány na akciové společnosti, kde by stát držel dvě třetiny akcií a univerzity třetinu. Pokud by zákon neprošel sněmovnou, měly být nemocnice stejně transformovány na akciovky. K tomu by stačilo, aby vláda schválila jejich privatizační projekty podle zákona o velké privatizaci z roku 1991. Plán ztroskotal na odporu děkanů, přednostů i některých ředitelů nemocnic, kteří se obávali, že hlavním cílem transformace je prodej nemocnic či části jejich majetku soukromníkům. K protestům se tehdy připojila i opoziční sociální demokracie.

Sloučit, přestěhovat a prodat

Dalším sporným místem Ludvíkova zákona je čtyřicátý první paragraf, podle kterého „ministerstvo může rozhodnout o rozdělení státní příspěvkové organizace, vůči které vykonává funkci zřizovatele, nebo o jejím sloučení nebo splynutí s jinou státní příspěvkovou organizací“. Pokud tedy bude mít ministr zájem, může zrušit čtyři specializované ústavy s obratem v řádu stovek milionů až miliard, u kterých se nepočítá, že získají status univerzitní nemocnice. Konkrétně se to týká Ústavu hematologie a krevní transfuze, Revmatologického ústavu a Endokrinologického ústavu v Praze a brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie. Případně může jít i o pár psychiatrických nemocnic, nebo některou z Krajských hygienických stanic, které jsou rovněž příspěvkovými organizacemi.

Přesněji řečeno, ministr ústavy nemusí rušit, ale sloučit s nějakou větší nemocnicí v okolí, přestěhovat a tím otevřít cestu k prodeji jejich nemovitostí. Úmysl zlikvidovat specializované ústavy mělo ministerstvo zdravotnictví také v dobách ministra Julínka, ztroskotalo však na odporu jejich lékařů a především pacientů.

Riziko paragrafu 41 je přitom větší, než se zdá na první pohled. Ministr Ludvík bude moci příspěvkové organizace slučovat už patnáctý den od účinnosti zákona. Pokud parlament schválí jeho plán bez komplikací, bude to možné už v létě, tedy před volbami. V logice návrhu je ještě jedna okolnost. Ludvík může využít toho, že také patnáct největších špitálů se stane univerzitními nemocnicemi až v lednu 2018. Bude mít tedy pár měsíců na to, aby nemocnice slučoval podle libosti, třeba ústav v Praze-Motole s Všeobecnou nemocnicí na Karlově náměstí.

Čekání na Babiše

Manažeři nemocnic odmítají návrh zákona jakkoli veřejně komentovat. Mají k tomu pochopitelný důvod, protože je může ministr kdykoli bez udání důvodu odvolat.

Samotné ministerstvo zdravotnictví vylučuje, že chce majetek nemocnic rozprodávat. Účelem zákona je podle mluvčí Štěpánky Čechové pravý opak. „Zákon chce pro pacienty zachovat páteřní síť nemocnic poskytujících kvalitní zdravotní péči ve všech potřebných oborech a zároveň umožnit univerzitám, vzdělávajícím další generace lékařů, mít vliv na chod těchto nemocnic,“ vysvětluje mluvčí a zdůrazňuje, že se příspěvkové organizace už přežily.

Ministerstvo prý ani nechce rušit specializované ústavy. Okamžitou platnost paragrafu o slučování příspěvkových organizací ministerstvo zdůvodňuje prostě tím, že „ho není třeba vázat na datum, ke kterému nastane transformace některých nemocnic na univerzitní nemocnice“.

Ludvíkův plán může projít, jen když ho kromě sociálních demokratů podpoří i ministr financí Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Ten dosud neodpověděl na dotaz deníku Echo24, jestli bude pro zákon o univerzitních nemocnicích hlasovat na vládě.