Začínající fotbalová liga přináší nebývalé fenomény: čínské peníze a sledování nejlepších zápasů pouze na placených kanálech. Co to s nejpopulárnějším sportem a jeho financováním udělá?

O penězích v českém fotbale přišli do Salonu Týdeníku Echo diskutovat Markéta Haindlová, právnička a předsedkyně České asociace fotbalových hráčů, místopředseda společnosti Sport Invest a manažer pro rozvoj hráčů Jindřich Šťastný a šéfredaktor měsíčníku Hattrick Pavel Procházka.

Proč je v českém ligovém fotbale včetně největších klubů mnohem méně peněz než v chudších či porovnatelných zemích, jako je Ukrajina, Portugalsko, Řecko nebo i Polsko?

Haindlová: Pokud jde o Ukrajinu, je třeba si uvědomit velikost země, nemáme tolik obyvatel. Velkou roli hraje tradice, klubismus, jak lidé přistupují k fotbalu, jeho pověst, jak je transparentní, jak tam jsou uplatňovaná pravidla fair play a zda tam nedochází ke střetu zájmů.

Procházka: V Portugalsku a Řecku je fotbal na rozdíl od nás náboženstvím. My jsme od normalizace země chatařů a životní styl je tu úplně jiný. Tady jsou v neděli otevřené obchoďáky, průměrná návštěvnost na ligu je tu pět tisíc. V Portugalsku, Řecku třikrát čtyřikrát tolik.

Šťastný: Na Ukrajině stojí za kluby majitelé, kteří jsou úplně jiní hráči ve světové ekonomice než ti naši. A nesouhlasím, že by tam nedocházelo ke střetům zájmů. Všichni vědí, že Dynamo Kyjev ovládají bratři Surkisové a jeden z nich je předsedou ukrajinské fotbalové asociace.

Procházka: U nás fotbalová liga dostane ročně asi 100 milionů korun za poskytnutí televizních a marketingových práv, což je vůbec nejslabší částka ze zemí EU po Slovensku. I Maďarsko má lepší trh než my, přestože úspěchy v klubech a reprezentaci tam nejsou takové jako u nás.

Co nastartovalo zájem lidí o fotbal v Polsku?

Šťastný: Hlavně mistrovství Evropy, které spolupořádali s Ukrajinou. Vybudovali infrastrukturu na světové úrovni, divák tam má zázemí. U nás dostane vítěz fotbalové ligy od STES (marketingová společnost Fotbalové asociace ČR – pozn. red.) přibližně 15 milionů korun. Vítěz polské extraklasy tři miliony eur. To je velký nepoměr.

Haindlová: Byla jsem se v Polsku podívat, máme tam dva české trenéry. Byla jsem příjemně překvapená. Provinční klub Gliwice, kousek od našich hranice, má rozpočet kolem 350 milionů korun. I Sparta bude mít menší.

Čím to, že v Polsku je ve fotbale tolik peněz, když třeba jejich kluby nejsou úspěšné v evropských soutěžích, což je v jiných ligách významný zdroj financí?

Haindlová: Je tam větší podíl financování státem a městy. Gliwice jsou asi z jedné třetiny vlastněné městem. Zajímavé tam pro mě bylo vidět mezi diváky naše bývalé profesionální fotbalisty z Ostravy, třeba Václava Svěrkoše, kteří se jezdí na zápasy do Polska dívat. Aby to nedopadlo tak, že český fanoušek bude jezdit na fotbal do zahraničí, místo aby podporoval svou ligu. Nebylo to žádné derby a bylo vyprodáno. Mluvila jsem s hráči a vyprávěli o perfektních podmínkách, zázemí, nemají problém s tím, že by jim nechodily výplaty. Bývalý ředitel klubu je bývalý učitel, který neměl nic společného s fotbalem. Tak to chtělo město. Je asi nesmysl inspirovat se západní nebo severní Evropou, ale je třeba se dívat na Východ, kde kluby mají velkou fanouškovskou základnu. Byla jsem překvapená, když jsem se byla podívat v klubech v Chorvatsku, v Záhřebu. Tam je hrdost být členem klubu, koupit si permanentku, nosit klubové barvy. Jestli se tam někdy dostaneme, potrvá to hodně dlouho. Kluby se tam financují relativně velkými částkami z merchandisingu a potom je tam podpora měst. Investor, který tam vstupuje, má pak větší pocit jistoty a peníze se v takové situaci také dají snáze sehnat, než když máte na starosti 100 procent rozpočtu.

Procházka: Pro české kluby byl přísun peněz za postup do Ligy mistrů důležitý, podařilo se to Spartě, Plzni a jednou i Slavii, ale teď se to delší dobu nestalo.

Šťastný: Ale zase jsme měli tři kluby v Evropské lize, což znamená také přívod peněz, takže i tady jsou pozitivní věci. Mluvili jsme o Polsku, kde největší klub Legie Varšava má rozpočet přes dvacet milionů eur. A hraje pravidelně Ligu mistrů? Ne. A my tady chceme po klubu, který má deset milionů eur, aby ji hrál pravidelně.

Procházka: Problém je, že u nás je fotbal lidová zábava čtvrté až páté cenové skupiny, chodí na ni opilci, chuligáni, náckové. Není to většina, ale i malá skupina dokáže terorizovat zbytek hlediště, což se stává třeba v Ostravě. Shodou okolností tam to byli Poláci, kteří se sem jezdí vybouřit. V Polsku to dost eliminovali, protože tam mají přísnější legislativu, co se týče fotbalového výtržnictví. Podobnou té anglické, kde vstup na hrací plochu je trestný čin a hotovo. U nás je to přestupek.

Už jste zmínili několik problémů ve financování fotbalu. Co je podle vás aktuálně největší průšvih?

Haindlová: To souvisí s tím, za jakou cenu jsme schopni prodat televizní vysílací práva a zda jsme je prodali za nejvyšší možnou cenu.

Šťastný: Z čeho mají evropské kluby peníze? Z televizních práv, internetových práv, z reklamy, vstupného, prodeje dresů a reklamních předmětů. Vzhledem k tomu, že v Česku je deset milionů obyvatel, je problém prodat větší množství reklamních předmětů, a tak bychom se měli zaměřit hlavně na televizní práva.

Televize O2 začala vysílat ty nejlukrativnější ligové zápasy na placeném kanále, ale ukázalo se, že sledovanost u nich oproti loňsku, kdy byly zdarma, třeba šestinásobně klesla. Sponzoři klubů prý vyhrožují, že se stáhnou, protože tak nízká sledovanost je pro ně nezajímavá. Je to velký problém?

Šťastný: Každá změna bolí, ale věřím tomu, že si projdeme nějakým bolestivým obdobím a divák tomu přijde časem na chuť a bude ochoten si za sledování zápasů zaplatit. Ale samozřejmě to souvisí s ostatními věcmi, kluby na sobě musí pracovat, vylepšovat své kádry, uspět v evropských pohárech. A hlavně by se mělo dařit národnímu mužstvu, pak je hlad fanouška po fotbale daleko větší. Je to však krok správným směrem.

Procházka: Principiálně asi ano, ale ten pokus tady byl už před deseti lety s jiným kanálem, ale nevyšlo to, i když všude v Evropě to funguje. Jednak nejsme tou fotbalovou velmocí a druhá věc je, že tady zůstává to postkomunistické vnímání: když něco bylo zadarmo, proč bych za to měl platit? Vždyť díky rušení třicetikorunového poplatku ve zdravotnictví se vyhrávají volby. Fanoušek buď na ten zápas jde, nebo si ho jako divák koupí esemeskou přes internet za 79 korun. To se mu vyplatí víc než celý kanál. Ty programy nejsou špatné, ale u nás je těžké přilákat masového fanouška. I pětkrát opakovaná Všechnopárty nebo hloupý seriál vám ve sledovanosti porazí fotbalovou ligu na jakémkoliv kanálu.

A byla ta práva prodána za dobrou cenu? Kdo je vlastně drží, kdo je komu prodává?

Haindlová: Kluby postupují práva marketingové agentuře STES, která ta práva prodává dál.

Procházka: Je to obchodní společnost fotbalového svazu a ta jediná celou tu ligu en bloc prodává. Pokud vím, všechna práva má bývalý místopředseda svazu Jaroslav Vacek zvaný Jarda Miliarda.

Haindlová: Myslím, že by kluby měly mít právo a možnost do toho zasáhnout a ta práva si finančně zhodnotit samy, protože jsou to zejména ony, kdo by měl dostat zpátky poplatek, aby se mohly rozvíjet. A to teď není. Ale první krok před tím, než zpoplatníme zápasy, by měl být přesvědčit fanoušky, aby měli zájem o fotbal jako takový, o ten produkt. Aby uvěřili, že je transparentní. A ne udělat ten krok obráceně.

Mluvíme o změně atmosféry a kultury na stadionech, chování lidí, ale to je běh na dlouhou dobu a zase jsou na to potřeba investice. Kde tedy kluby peníze vezmou?

Haindlová: Ale to spolu souvisí. Když budete vlastnit klub a vyjednáte si větší částku za vysílací a televizní práva, samozřejmě vám bude záležet i na tom, aby na stadionu nedocházelo k výtržnostem, posílíte bezpečnostní službu, uděláte doprovodný program.

Šťastný: Souhlasím, že by kluby měly nabídnout divákům něco víc, ale tady jste skutečně v začarovaném kruhu. Kde ty peníze shánět? A pak je tu stát, který by se měl víc podílet. Zavedl se zákon o loteriích, teď tedy stát vybere víc peněz na daních a podle mého názoru by tedy také měl dát víc peněz do sportu. Víc zapojit by se měla i města a přispívat na sport jako na zábavu pro lidi. Podle statistiky za rok 2014 profesionální fotbal navštívilo 1,2 milionu diváků a pro státní rozpočet to vygenerovalo 1,2 miliardy korun. Hrady a zámky navštívilo 13 milionů lidí a příjem do státního rozpočtu byl tři miliardy.

Procházka: Stadiony kromě pár výjimek patří obcím, takže města se o ně mají starat stejně, jako se mají starat o bezpečnost na stadionech, má tam být městská policie. Vždy se mluví o tom, že za to můžou kluby, ale těm to většinou nepatří.

Z čeho tedy plynou příjmy u největších českých klubů?

Šťastný: Tyto kluby mají štěstí, že za sebou mají silného generálního partnera. Sparta, to je Daniel Křetínský, ve Slavii je čínský investor, v Mladé Boleslavi zase Škodovka, v Plzni Dosan, v Liberci Preciosa. Ale silného generálního partnera mají za sebou i Příbram, Bohemka, Slovácko – a to je velice složité generálního partnera najít. Když si pustíte televizi a vidíte, jak se na Baník Ostrava přijeli polští nebo sparťanští fanoušci vyřádit, má pak nějaká firma vůbec chuť do toho vstoupit? To je těžké.

Jak hodnotíte skutečnost, že současný generální sponzor nejvyšší soutěže, firma Synot, se od příštího podzimu rozhodla skončit s financováním první ligy?

Procházka: Má k tomu legislativní a z toho plynoucí ekonomické důvody. Ivo Valenta to víceméně avizoval, že se mu kvůli legislativě hazardní byznys zhroutí, jako se mu to stalo už na Ukrajině, kde automaty premiérka zatrhla ze dne na den. A on se teď bojí, že se to stane i tady. Nejde jen o zvýšení odvodů, ale je i spousta obcí, které mají tzv. nulovou toleranci k hernám. Myslím, že odchod Synotu zas tak velká škoda není. Všichni tady mluví o Ivanu Horníkovi (současném manažerovi klubu v Jablonci – pozn. red.) jako o symbolu korupce, ale přitom ta největší aféra v roce 2004 vznikla právě na Uherskohradišťsku. Pan Valenta byl pravomocně odsouzen za korupci jak fotbalově, tak soudně, dostal podmínku, dal to až k Ústavnímu soudu a ani tam neuspěl. Je potrestaný korupčník a signifikantní pro ligu bylo, že nesla název firmy spojené s největším korupčním skandálem.

Co říkáte čínské investici do Slavie, kam vstoupila firma CEFC? Vůči čínským penězům může být kdekdo ostražitý nebo opatrný. Má se to řešit i ve fotbale?

Procházka: Asi ano a fanoušci to i řešili. Je tam rozpor. Na jednu stranu byli rádi, že klub začne konečně vzkvétat a že nezanikne. Říkali si, že po Řebíčkovi (Aleš Řebíček, bývalý ministr dopravy a majitel Slavie – pozn. red.) bude všechno dobré. Ale na druhou stranu, když nemáte obzor daný jen fotbalovou merunou, víte, že o společnosti, která se ze 60 procent ujala Slavie, se psalo, že to jsou v Číně stoupenci tvrdého jádra.

S napojením na tamní vojenskou rozvědku.

Procházka: Takže bychom mohli být ostražití. Nebo spíše BIS.

Jak to skončilo s návrhem čínského sponzora, aby se na slávistických dresech vedle té tradiční slávistické objevila i rudá hvězda?

Procházka: Slávistická veřejnost se vzbouřila, protože to, co se nepovedlo komunistům a nacistům, se málem podařilo čínským kapitalistům. Oni mají ve znaku hvězdičku, ale jinou než Slavia, tu klasickou pěticípou, u nás nechvalně známou. A to vzbudilo velký odpor. Byly dvě varianty, jedna se znakem firmy a tam byla ta hvězda. Ale slávistická veřejnost zareagovala velmi hlasitě, tak byl na dresy zvolen jen slovní název firmy.

Jak vy, pane Šťastný, vidíte jako obchodník zmíněnou čínskou investici?

Šťastný: My vstup čínského investora určitě vítáme. Česká republika není jediná země, kde se projevuje kapitál z Asie. Pro mě osobně je garantem pan Jiří Šimáně (spoluvlastník Slavie – pozn. red.). Nemyslím, že by šel do něčeho, co by mělo za rok nebo za dva skončit. Když ale vidíme, k čemu je ta čínská společnost ochotná – a bylo to vidět v zimním přestupním období v investicích do transferu hráčů –, jsou to pořád zanedbatelné částky. Ale je to běh na dlouhou trať. Když ostatní investoři uvidí, že v případě Slavie věci fungují, třeba je to přiláká.

Procházka: Malinko se obávám, že Číňani budou chtít uspět hned. U nich to tak bylo, vystavěli velké kluby, pozvali si špičkové hráče se slavnou minulostí, ale úspěchy v čínské lize nebyly hned, takže ty kluby zkrachovaly nebo ustoupily ze slávy. Bojím se, aby to tady nebylo také tak. Když bude Slavia čtvrtá pátá, mohou od toho investoři odejít.

Haindlová: My jako hráčská asociace vítáme jakýkoliv finanční zdroj, který fotbalu pomůže. Mám ale stále na paměti tu pár let starou situaci, kdy do Slavie přišel holandský trenér, přizvali se zahraniční hráči – a já dodnes řeším kauzy z toho období.

Procházka: Slyšel jsem, že Číňani uvažují i o podpoře celé ligy, protože pan Pelta je také oslovil.

Takže to bude místo Synot ligy CEFC liga?

Procházka: Ve hře jsou asi tři nebo čtyři subjekty a tohle se samozřejmě nabízí.

Dlouho v českém fotbale nebyl větší skandál. To znamená, že korupce neexistuje nebo má jiné formy?

Šťastný: Myslím, že se to hodně zlepšilo. Přispívá k tomu to, že spoustu zápasů můžete vidět na internetu, což je velká zbraň. Říká se, že se prodávají zápasy kvůli sázení, ale podívejte se třeba na Itálii. Věci se nezmění přes noc, ale je to na dobré cestě.

Procházka: Já bych tak úplně optimistický nebyl. Stačilo mi letošní první kolo, kdy si takzvaní silnější tři zase užívali, když to řeknu slušně. Rozhodčí vidí, kde jsou ty peníze. Sparta, Plzeň, Jablonec i Slavia s čínským investorem v zádech. Nedávno by pro ni nikdo nepřipískl, a teď proti Slavii nebyl uznán regulérní gól Brna. Ale nějaké skandály tu přece jen nedávno byly. Sázkařský, který byl na Slovensku velká bomba, ale u nás se to ututlalo. A pak tady byla velká aféra Křetínského tašky, která se bohužel zastavila na půli cesty, údajně z obavy, že by vybouchla bomba, která by zničila i majitele tašky. A na podzim byla kauza rozhodčích, které řídí místopředseda svazu Roman Berbr. Kauz je dost, ale nás už to možná nepřekvapuje, protože nekončí u soudu. A druhá věc je, že aktéři se dnes možná chovají chytřeji a nepovídají si do telefonu.