Když se 22. března Matthew Doyle, společník v malé PR firmě v Londýně, dozvěděl o atentátech spáchaných vojáky Islámského státu v Bruselu, položil první ženě v hidžábu, kterou potkal, jednoduchou otázku: „Pardon, můžete mi říct, co si myslíte o incidentu v Bruselu?“ Žena mu na tu emocionálně pochopitelnou, byť přihlouplou otázku odvětila, že s tím (s Bruselem) nemá nic společného.

Rozloučili se, ale druhý den se Doyle dopustil té chyby, že jejich konverzaci přepsal na Twitter a na závěr poznamenal, že to od ženy byla „vyhýbavá odpověď“. Ten večer ho zatkla policie a vyslýchala jako možného pachatele podněcování rasové nenávisti. Ve vazbě strávil tři dny, než policii umravnil státní zástupce a soud, který měl následovat další den, byl zrušen.

Kdo si myslí, že když mají v Londýně Hyde Park a od 18. století nepřetržitou tradici svobodného tisku, je Británie oázou neomezené svobody projevu, mohl by být v pokušení incident s Doylem považovat za jednorázovou úchylku. Ale s nástupem sociálních sítí v posledních letech se z toho stal systém. Podle rok staré statistiky vyšetřovala britská policie v letech 2013–15 kvůli komentářům a poznámkám učiněným na internetu dvacet tisíc dospělých a dva tisíce nezletilých.

Postup bývá následující: někdo napíše na svůj účet cosi, co zaujme jiné uživatele, kteří se specializují na vyhledávání hlášek, jež by někdo mohl zahrnout pod „hate crime“, tedy podněcování k nenávisti. Ti lidé organizují štvanice na autora tweetu, takzvané shitstormy – a ovšem o tom také reportují policii. Čím víc se vlna dotčenosti na sociálních sítích rozšíří, tím větší je pravděpodobnost, že se policie věci ujme. Práce policie tu připomíná ten typ novinařiny, kdy se dohromady smontují nějaké vypečené tweety známého politika a protitweety, případně kdy se pod sebe seřadí tweety, jimiž různí uživatelé reagují na čin politika. Podobně jako u této odpadové žurnalistiky, kde už vůbec není zřejmé, proč by za ni ještě měl čtenář platit, vzniká stejná otázka i vůči policii. Vyšetřovat někoho za komentář na internetu, který ani nevyzývá k násilí, ani nevyhrožuje konkrétní osobě, jen si ho noví dogmatici mohou vyložit jako potenciální urážku vůči skupině osob, je mnohem jednodušší než vyšetřit zločin či – když už jsme u domnělé islamofobie – spící buňku IS. Tatáž policie, která se vší vážností vyšetřuje nenávist na internetu, nemá pak dost lidí na to, aby byla schopna usledovat všechny islamisty ve svých registrech extremistů ochotných k násilí.

Někdy jde boj proti domnělému rasismu mezi bílou většinou tak daleko, že podezřelý ani nemusí nic tweetovat. Patnáctiletého Joea Taylora ze Southamptonu přijela domů vyslechnout policie na udání učitele v jeho škole, že Taylor si o přestávce prohlíží internetové stránky parlamentní Strany pro nezávislost Spojeného království – UKIP.

V Německu po nedávných trojích volbách do zemských sněmů, kde zabodovala protipřistěhovalecká Alternativa pro Německo, vláda zareagovala zdvojnásobením státních výdajů na boj s „pravicí“ – z loňských 50 na 100 milionů eur. Kromě v zásadě neškodných, byť spolehlivě jalových seminářů a konferencí tu jdou peníze i na špehování sociálních sítí, které pro vládu provádějí soukromé nevládky, především Nadace Amadeu Antonio založená agentkou Stasi Anettou Kahaneovou. I v Německu tak za mocné podpory vlády vzniká ovzduší, v němž se mohou dít tak neuvěřitelné případy, jako bylo před půl rokem disciplinární řízení proti učiteli na škole v dolnosaském Schwarmstedtu, který si dovolil olajkovat na Facebooku stránku AfD. Učitele loni v létě udal nějaký bedlivý rodič, opozice interpelovala zemskou vládu, jak to, že ještě může učit, a školský úřad ho posléze za trest přesunul na školu do jiného města. Z minulého týdne pochází případ pekaře v městě Dormagen u Rýna, který každý den dodává 300 až 400 kusů pečiva pro kavárnu v místním gymnáziu, ale už dodávat nebude. Jedna studentka si všimla, co napsal na Facebooku: „Že nás zaplaví Afričané, je údajně dobře. Dobře pro vyhubení vlastní rasy. Já sebevraždu nechci.“ Studentka upozornila školní samosprávu, která ji obratem pověřila facebookový účet pekaře prozkoumat, podezřelé poznámky nebo lajky ofotit a důkazní materiál jí dodat k posouzení případu. Marně se pekař bránil, že není rasista, že dokonce ani nesympatizuje s AfD, že stejně jako některé k migrační vlně kritické texty sdílel i vyjádření vládní CDU. Jistěže v síti dohlížitelů často končí rasisté a vůbec odpudivé typy. Ale cenou za to je zrod armády virtuálních špehů a – protože spousta oněch dohlížitelů jsou evidentně mladší ročníky – Pavlíků Morozovů naší doby.