Vystudovaná novinářka Nesrin Abdulláhová je jednou ze tří nejvyšších náčelnic ženských kurdských jednotek YPJ, které neohroženě vzdorují Islámskému státu. V rámci kurdských milicí (ty mužské jsou známy pod názvem YPG) bojujících v Sýrii tvoří ženy čtyřicet procent ozbrojenců.

Kurdové patří k těm, kteří hrdlořezům z ISIS čelí s největším odhodláním, vztah spojenců k nim je ale nejednoznačný. Někdy se mluví o napojení jednotek YPG a YPJ na Stranu kurdských pracujících (PKK), kterou Evropská unie stále vede na seznamu teroristických organizací. Člen NATO Turecko v posledních týdnech bez vážnějších protestů spojenců pozice PKK bombarduje. Abdulláhová tento týden navštívila Prahu, kde se zúčastnila bezpečnostní konference, měla schůzky na ministerstvu obrany a s některými politiky.

Jak se kurdská žena může stát bojovnicí YPJ?

To, co se odehrává v Kurdistánu, vnímají Kurdové jako revoluci. V Česku také probíhaly revoluce, takže víte, že v té chvíli jdou všichni do ulic. Nikdo se neptá, kolik vám je, jestli jste lékař, nebo zemědělec. Je to lidové hnutí. Bylo automatické, že jako novinářka, která psala o kurdské revoltě proti bezpráví, se i v revoluci ocitnu v první linii. A součástí kurdské tradice je, že ženy vždycky bojovaly po boku mužů, už od 19. století. Věděla jsem, že bojovaly moje prababičky, ale i tak to bylo něco hodně nového, najednou jít do boje sama.

Co bylo nejtěžší?

Vůle bojovat samozřejmě nestačí. Je třeba znát vojenskou techniku, umět zacházet se zbraněmi, pochopit taktiku boje. Naučila jsem se, jak se bojuje v poušti nebo v horách, a pak najednou přišla realita a my musely bojovat ve městě. Ze začátku jsme vůbec nevěděly, jak na to.

Jak vypadá výběr příslušnic bojových jednotek?

Řešíme problém, že opravdu mnoho žen a dívek chce bojovat, a my se jim snažíme vysvětlit, že to není dětská hra, a zjišťujeme, jestli na to skutečně mají psychicky. Fyzickou kondici zajistíte výcvikem, sportem, ale psychická stránka může být potíž. Na začátku se to děvčatům snažíme rozmluvit. Pro mě to není jednoduché, protože to jsou dobrovolnice, což já jsem také. Musíme také vysvětlovat jejich rodinám, proč jsme je nevzali. Žádnou odměnu nebo plat nedostáváme, a o to je větší moje zodpovědnost vůči těm dívkám. Nikdy bych si třeba nemohla odpustit, kdybych udělala chybu a poslala do boje třeba budoucí matku.

Kolik procent uchazeček musíte odmítnout?

Největší selekce je na začátku, ale když se nám nepodaří je zastavit u rozhovorů, vezmeme je na výcvik, aby samy případně poznaly, že to není pro ně. Z těch, které se dostanou na výcvik, odpadne dvě až pět procent. První selekce ovšem probíhá u rozhovorů. Musíme ale respektovat, že chtějí bojovat, a abychom je neurazili, vždy pro ně najdeme nějakou práci za linií.

Kdy jste se ocitla na frontě vy?

Jakmile začala v Rojavě (kurdský autonomní region v Sýrii – pozn. red.) revoluce, šla jsem do první linie, hned v prvních chvílích. Bojovat do první linie šla i moje sestra a můj mladší bratr. Tento rok padl.

Původně jste bojovali proti armádě Bašára Asada, nyní je vaším hlavním nepřítelem Islámský stát.

Ano, v prvních letech (od roku 2011 – pozn. red.) jsme o kurdská města bojovali s Asadem a jeho jednotky z nich vyhnali. A najednou, jakoby zničehonic, vznikl Islámský stát a začal na nás útočit daleko brutálněji než Asadova armáda. To není brutalita, to je zrůdnost, to nemá s válkou nic společného. I válka má svá pravidla, u nich ale žádná pravidla nejsou.

Co si myslíte o lidech, kteří páchají ta zvěrstva? Kde se v nich bere ta krutost, jaká je jejich motivace?

Oni kdysi patrně byli lidmi, ale nyní nemají lidskou identitu, nemají lidské vlastnosti. To, co nechápu, je postoj Evropy a civilizovaného světa, který měl dostatek prostředků, aby zjistil, jaké nebezpečí Islámský stát představuje, a přesto nás před ním nevaroval. Jeho ideologie lidem vymývá mozky a dělá z nich zrůdy. Tyhle zrůdy neuznávají žádnou hranici, jejich cílem je kontinent káfirů (ne-muslimů – pozn. red.), a tím je Evropa. Když jsme zabili jejich bojovníky, všimli jsme si u všech, že na krku mají na řetězu zavěšený klíč a spolu s ním lžíci. Netušili jsme, k čemu to je. Asadovi vojáci měli číslo, tihle klíč a lžíci… A pak jsme pochopili, že to je klíč do ráje a lžíce má sloužit k tomu, aby mohli hned první večer v ráji povečeřet s Mohamedem.

Jsou bojovníci Islámského státu přicházející z evropských zemí jiní než ti z Blízkého východu?

Ti, kteří přicházejí z Evropy, jsou daleko brutálnější než ti, kteří jsou ze Sýrie. Co bych za to dala, kdybych některé věci nemusela prožít! Osvobodili jsme vesnici a v jedné místnosti našli manželský pár. Matka držela v rukou hlavu své malé dcery a otec její tělo. Byli naprosto paralyzovaní, neschopni ani promluvit. Až po několika dnech, zatímco jsme mrtvou dívku pochovali, s námi byli schopni komunikovat. Dozvěděli jsme se, že když ty zrůdy viděly, že osvobozujeme vesnici, v poslední chvíli ještě uřízly hlavu toho dítěte, a rodiče úmyslně nezabily, aby je potrestaly tou bolestí. Kdybych já byla matka, přála bych si, aby mě zastřelili. Ne, oni si vychutnávají celou tu zvrácenost a tím žijí. Co je to za bytosti, které řežou hlavy dětí a křičí Alláhu akbar?

Vy jste muslimka?

Pocházím z muslimské rodiny. Kurdové museli před staletími přijmout islám. Celou polovinu obyvatel Kurdistánu, kteří jej nepřijali, zmasakrovali. Ten zbytek, který přežil a musel islám přijmout, si vytvořil vlastní směr. Není žádné tajemství, že pro všechny Kurdy nejsou nejposvátnějšími dny v roce islámské svátky, ale je to 21. březen, tedy den slunovratu. Všichni Kurdové už týden předem opouštějí všechna města a jdou do hor, kde zapalují oheň a kolem něj tancují. Neznám Kurda, který by zapomněl na ten den. To by byl neodpustitelný hřích. Jsme zastánci Zarathuštry a muslimové z nás jeho filozofii za těch 1200 let nedokázali vymlátit. Dodnes nenajdete ani u té nejislámštější kurdské rodiny kluka, který když chce, s odpuštěním, čurat, dívá se, kde je slunce. Protože směrem, kde je slunce, to nesmí dělat.

A vy věříte v co?

Moji rodiče byli muslimové, ale neptejte se, čemu věřím já. Uznávám, že každý člověk má svou víru. Já věřím ve svobodu a rovnoprávnost lidí.

Čím to je, že v kurdských bojových jednotkách mají ženy takové postavení?

Už za Zarathuštry byli žena a muž rovnoprávní. A tohle máme pořád v sobě.

Byla jste jednou z velitelek při bojích v Kobání. Kolik bojovnic jste měla s sebou a do jaké nejhorší situace jste se dostala?

Přijela jsem do Kobání, ale nevzala tam celý ženský oddíl, šla jsem tam jen s několika děvčaty. Vybrat, co bylo nejhorší, je těžké. Pokud mi to dovolí slova, dám vám dva příklady. Jednou, když se rozpoutalo pravé peklo, bomby padaly ze všech stran, stříleli po nás a do toho bombardovali Američané, padl hned vedle mě jeden náš bojovník. My nikdy své mrtvé nenecháváme na místě. Říkám tomu druhému, co stojí vedle mě: Prosím pomoz mi, musíme ho odtáhnout. Jenže ten velký chlap místo toho, aby mi pomohl, se zhroutil k zemi a začal plakat. Nebyl schopný se ani hnout. Ten mrtvý byl jeho blízký přítel. Měla jsem tedy vedle sebe jednoho mrtvého člověka a druhého v šoku. Chytnu tedy jeho ruku, abych ho uklidnila. Držím ji – a najednou cítím krev. On dostal do té ruky zásah a já pochopila, že ho ta ruka nebolí zdaleka tolik jako smrt jeho přítele. Nebo jsme dobyli jednu budovu, otevřeli dveře a vidíme několik mrtvých s uřezanými hlavami. A mezi nimi žena jako smyslů zbavená chodí od jedné hlavy ke druhé a hladí je, protože to byly její děti a její muž. Oni ji úmyslně nechali naživu, aby trpěla a abychom tu hrůzu prožili i my.

Kam patříte politicky? Jste členka PYD (Strany demokratické jednoty) nebo PKK (Strany kurdských pracujících)?

Nejsem členkou ani jedné. To jsou politické strany. My jsme lidová armáda a naším cílem je demokratizace Sýrie a založení autonomních právních subjektů, jako jsou kantony. My už nechceme federální systém, i kdyby to bylo v rámci Kurdistánu. Nechceme, aby nám z takzvaného hlavního města diktovali, co máme dělat.

(Poznámka autora: Rozhovor, který měl podle domluvy trvat déle, byl v této chvíli přerušen, protože Nesrin Abdulláhová musela spěchat na další domluvenou pražskou schůzku. Nebylo tedy možné položit některé připravené otázky: co si myslí o tom, že strana PKK, jíž jsou kurdské milice včetně YPJ a YPG velmi blízké, je stále zařazena na seznam teroristických organizací, jak je to s financováním a zahraniční podporou kurdských bojovníků či jaký má názor na bombardování pozic PKK tureckou armádou.)