Když se rozhodnete v Norsku cestovat asi 1200 kilometrů z přístavu Kristiansand na jihu do Trondheimu na sever, připravte se, že v autě strávíte asi 21 hodin. V průměru pomalou jízdu autem mají na svědomí přírodní podmínky této země, přesněji fjordy, kterých je zde více než tisíc. Zásadně přispívají ke kráse Norska, ale současně brzdí dopravu a ekonomiku. Na zmíněné severojižní trase musíte s autem na silnici E35 překonat s pomocí trajektů hned sedm velkých fjordů, píše Wired.com.

Nový infrastrukturní projekt za 37 miliard eur nyní slibuje, že jízdu autem z Kristiansandu do Trondheimu zkrátí do roku 2035 na zhruba 10,5 hodiny. Protože mnoho z fjordů je širokých a hlubokých, například Sognefjord má hloubku až 1500 metrů, zvažuji v nich Norové vybudovat permanentní průjezdy, jaké svět dosud neviděl. A sice pod hladinou se vznášející tunely, které by byly ukotveny k pontonům plujícím na hladině a případně také ke dnu. Šlo by o dva souběžné tubusy, každý pro jízdu jedním směrem, jež by vedly do 30 metrů pod hladinou moře.

Pontony na povrchu by udržovaly tunely ve stabilní poloze. Průjezd jimi by byl stejný jako jinými tunely, vysvětlují inženýři, kteří se na jejich projektování podílejí. Přineslo by to rozsáhlé výhody jak pro hospodářství, tak pro samotné Nory, kteří žijí v pásu podél pobřeží. Třeba při potřebě rychlejšího transportu do nemocnice už by nemuseli volat vrtulník, ale rychlou a spolehlivou by se stala i silnice. Jestliže trajekty v bouři nemůžou plout, na tunely pod vodou by nepřízeň počasí neměla prakticky žádný vliv. Cena přepravy nákladními automobily by podle propočtů ministerstva dopravy klela do roku 2050 na asi polovinu.

Pontony na hladině by od sebe byly tak daleko, že by mezi nimi mohly proplouvat lodě. Vláda na projektu spolupracuje s ropným průmyslem, který má se stavbami pod vodou velké zkušenosti. Dno fjordů je z valné části neprozkoumáno, účinek větrů a vln na systém tunelů také. Nebezpečí by mohly představovat potápějící se lodě a exploze. Úvahy vývojářů už jdou tak daleko, že přemýšlejí, jak energii s pohybujících se tunelů přeměnit v elektřinu.

Idea tunelů pod vodu není nová. Norové o nich přemýšleli už v osmdesátých letech minulého století. Zůstalo ale jen u záměrů. Na stejný nápad přišli inženýři i v některých dalších zemích, třeba v USA nebo Japonsku, ale žádný z nich nepřežil projektovou fázi. Nejsou to ale jen podvodní tunely, které by měly zkrátit cestu po norském pobřeží. Uvažuje se také o vozovce na plovoucím mostě, jež by se mohla kombinovats podvodním tunelem (VIDEO).   

Tím ale úvahy nekončí. Na seznamu možných řešení pro některé fjordy jsou i závěsné mosty. I zde by šlo o mistrovské inženýrské kousky a Norové by zřejmě vytvořili nové světové rekordy. Třeba most přes Sognefjord z Oppedalu do Laviku by musel překlenout délku3700 metrů, což je třikrát tolik jako most Golden Gate přes Sanfranciskou zátoku. Pilíře mostu přes fjord by se musely tyčit do výšky 450 metrů, což je o 150 metrů výše než Eiffelovka.

Pokud jed o tunely, má s nimi Norsko velké zkušenosti. V zemi jich je 1150, z nichž 35 vede pod vodou.