Žádná jiná země se v izolaci Kataru nedere tak do popředí pozornosti jako právě Bahrajn. Toto království obviňuje Dauhá z podněcování náboženských sporů v regionu. Přitom Bahrajn sám masivně porušuje lidská práva. Pokud bychom věřili propagandistům z Rijádu, Káhiry nebo Abú Zabí, není u jižních břehů Perského (Arabského) zálivu většího zlotřilce, než je Katar. 

Superbohatý emirát se prý paktuje s velkým ďáblem u severních břehů Zálivu - s Íránem. Má financovat terorismus, podporovat Muslimské bratrstvo a svou televizí al-Džazíra zasévat jed do srdcí a myslí pravověrných Arabů. Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Egypt a Bahrajn proto v červnu izolovaly Katar, aniž by se jim ale podařilo srazit malý emirát na kolena, píše Neue Zürcher Zeitung (NZZ). Katar nadále žije ze svého exportního šlágru, zkapalněného plynu, a udržuje vynikající vztahy s Tureckem a Íránem.

Svět nikdy opravdu nevěřil v saúdský příběh o katarských hříších. A to na jedné straně proto, že katarské prohřešky přeháněl. A na druhé straně proto, že zastírá své vlastní. Jazyk saúdského wahhábismu se na chlup podobá jazyku teroristické milice Islámský stát (IS). Rijád sám také podporoval extrémisty. Zahraniční politika korunního prince Mohammeda bin Salmána je krvavá, Jemenci to co nejbolestněji zažívají každý den. Špinavé ruce mají i další antikatarští koaličníci. V Egyptě založil prezident Sísí represivní diktaturu s pomocí saúdských miliard. V Emirátech se cenzuruje a mučí.

A Bahrajn je dle nejnovější zprávy Amnesty International (AI) katastrofou z hlediska demokracie a lidských práv. V bahrajnských vězeních je mimo jiné mnoho disidentů. Od června 2016 do června 2017 bylo podle Amnesty zatčeno, vyslýcháno, uvězněno, nebo jim úřady zakázaly vycestovat, nejméně 169 kritiků režimu a jejich rodinných příslušníků. Komise OSN pro lidská práva právě zveřejnila zprávu o tom, jak Bahrajn praktikuje rukojemství rodin, jako trest za údajný prohřešek jednoho člena uvězní rovněž jeho příbuzné.

Bahrajnsko-katarský konflikt má dlouhou historii, stejně jako saúdsko-katarský. Výzva amerického prezidenta Trumpa v Rijádu letos v květnu k jednotnému postupu proti islámským teroristům, ale také proti Íránu a jeho pomocníkům v regionu, dala tomuto konfliktu novou munici. Vládnoucí rodina al Chalífa dobyla malý ostrov Bahrajn v roce 1783 z az Zubarahu, obce na severozápadě Kataru, a udržela si kontrolu nad az Zubarahem a dalšími oblastmi až do konce 19. století, kdy ji vyhnali Britové. Katarskému vládnoucímu klanu as Sání se podařilo az Zubarah dobýt zpět roku 1957, a to rovněž jen s pomocí Britů, kteří zmařili nový pokus al Chalífy prosadit se v Kataru. Rodiny al Chlaífa a as Sání též dlouhé roky vedly spory o ostrovy Hawár u západního pobřeží Kataru.

Vztahy dosáhly nejnižšího bodu v roce 1996, kdy Dauhá obvinila Manáma, že intrikuje proti jejich emírovi Hamádovi ibn Chalífa As Sánímu. Ten rok předtím svrhl svého otce v nekrvavém palácovém puči. Poté se ovšem atmosféra zlepšila. Oba emiráty navázaly  diplomatické styky, teritoriální spor byl urovnán v roce 2001. O pět let později se obě země dohodly, že propojí dva ostrovy prostřednictvím 40 kilometrů dlouhého Mostu přátelství. Ten se ještě stále staví a jeho dokončení se neočekává dříve než roku 2022. Roku 2010 už ale opět propukly hádky o ostrovy Hawár.  

Dvojakou roli sehrál Katar v krvavé bahrajnské revoltě v rámci tzv. arabského jara roku 2011. Na jedné straně Katar podporoval, v neposlední řadě prostřednictvím svého kanálu al-Džazíra, Muslimské bratrstvo a mnoho salafistických hnutí v arabském světě. To učinilo Dauhá populární u islamistů, ale vyvolalo hluboké podezírání ze strany bahrajnských vládců i saúdské královské rodiny. Všechna povstání "arabelie" se v Kataru setkala se sympatiemi - s výjimkou těch v Perském zálivu.

Revolta v Manáma vládce v Dauhá šokovala. To už bylo pro rodinu as Sání moc blízko. Obratem se od ní distancovala. Dokonce i Jusúf Karadáví, jeden z duchovních vůdců Muslimských bratří, který se stal v Kataru televizní hvězdou, označil vzpouru většinové šíitské populace v Bahrajnu jako nábožensky motivovanou. Katar se vyslovil pro vojenský zásah vedený Radou pro spolupráci v Perském zálivu. A dokonce v jeho rámci symbolicky vyslal malý oddíl, aby z toho vyšel s čistou vestou.

Přesto žádný stát v Perském zálivu v současné době nepálí proti Kataru ostřeji než Bahrajn. Manáma obviňuje Dauhá z vojenské eskalace, podněcování náboženského konfliktu prostředky psychologické války, financování teroru jakož i z porušování mezinárodních norem. Tím Bahrajn sobě i ostatním ztěžuje urovnání krize. Zvláště Rijád sleduje agresivní taktiku svého malého spojence se smíšenými pocity. Podle zasvěcených do krize se už Saúdská Arábie intenzivně rozhlíží po možnostech deeskalace. Zdá se, že  převládlo pochopení, že Katar není tak snadné srazit na kolena a že by bylo nerozumné hnát Dauhá zcela do náruče Íránu.

Objevují se počáteční signály uvolnění. Íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf čerstvě oznámil vzájemné diplomatické návštěvy a vůli k vytvoření "přátelských vztahů". Demonstrativně a s mírným bubnováním Rijád propustil sedm íránských rybářů, které před rokem zadržela saúdská pobřežní stráž. Při nedávném krizovém zasedání Organizace pro islámskou spolupráci si přátelsky potřásli rukama Zaríf a saúdský ministr zahraničí Ádil Džubajr. A pokud jde o Sýrii, Teherán a Rijád zmírňují svou rétoriku. Za této situace působí bahrajnské přívaly slov jen rušivě. Nebylo by tudíž divu, kdyby Manáma na pokyn z Rijádu dala konečně pokoj.