Babiš uspěl i v krajích, přesto nezopakoval tsunami, jaké se podařilo v minulých letech ČSSD nebo ODS. Zisk 21 procent ukazuje, že narazil na hranice, jimiž svůj rozlet sám omezil. Konkrétně se mu vymstilo tažení proti malým a středním podnikatelům.

Evropou hýbají strany populistů, které se snaží využít nespokojenosti středních tříd. Pokud se jim podaří širokou masu středostavovských voličů radikalizovat, mohou si zajistit dlouhodobý úspěch, a dokonce ovládnout exekutivu v dané zemi. V Česku zvolilo takovou cestu hnutí ANO Andreje Babiše, jejím středoevropským protagonistou je ovšem maďarský premiér Viktor Orbán. Nejprve získal střední třídu, spolu s ní i politický střed a průběžně ji dokáže mobilizovat proti stále novým nepřátelům typu zkorumpovaných socialistů nebo Evropské unie. A semknout proti stále novým ohrožením, jako byli loni uprchlíci.

Recept Pinneberg

Tento úspěch demonstroval před dvěma týdny při referendu o uprchlických kvótách. Nedopadlo úplně skvěle, protože hlasovat přišlo jen 43 procent Maďarů, což ke schválení závazného stanoviska proti kvótám nestačilo. Přesto se ukázalo, jak pevnou a bezpečnou základnu si Orbán ve střední třídě vybudoval.

Hlasování odmítli ve větší míře zámožní a vzdělaní lidé ve městech, kteří dokonce u příležitosti referenda vytvořili protiorbánovskou Stranu dvouocasého psa. Nepřišli ani lidé z druhého okraje společnosti, zvláště obyvatelé chudých krajů na východě země, kde mají hlavní základnu pravicoví radikálové ze strany Jobbik. Do referenda se ovšem ve větší míře zapojili lidé z relativně zámožné západní poloviny země. Občané měst jako Györ, Sopron nebo Zalaegerszeg na vývoji posledních desetiletí nejvíc vydělali, přesto jsou radikální dost, aby se účastnili tažení proti Evropské unii. Orbánova pozice je o to pevnější, že se proti němu nikdy nespojí hlavní soupeři ze socialistické strany a Jobbiku.

Využít radikalizovanou střední třídu jako politický nástroj není Orbánův vynález, úspěchy s ním slavili populisté v období před druhou světovou válkou. Nejznámější je vzestup NSDAP Adolfa Hitlera, i když by bylo chybné označovat za nacistu každého, kdo v politice využívá existenčních obav středního stavu. Strategie a úspěchy NSDAP z přelomu dvacátých a třicátých let jsou ovšem nejpodrobněji popsány a modelový příklad nabízí slavná kniha Občánku, co teď? (Kleiner Mann – was nun?) od Hanse Fallady. Líčí příběh malého obchodníka Johannese Pinneberga, který přijde o svůj obchod, v období krize nenajde práci a musí poníženě žádat o podporu v nezaměstnanosti. Když ho policista odežene od obchodu s cukrovinkami, na které hladově zírá, pochopí, že se dostal na úplné dno. Neví si rady, protože přece jen nechce definitivně ztratit svou pověst tím, že se zapojí do komunistického hnutí. Tento příběh ocenil i Hitlerův ministr propagandy Joseph Goebbels, který v Pinnebergovi viděl typického voliče svého hnutí (později mohli východoněmečtí komunisté naznačovat, že Pinneberg k nim nakonec přece jen vstoupil). Současný sociolog Joska Pintschovius zase v Pinnebergovi ocenil realistický příklad cesty, jak dochází střední třída k radikalizaci.

V Maďarsku se po zkušenosti s krizí po roce 2008 radikalizovala část střední třídy, protože právě ona mohla přijít o postavení s námahou budované po pádu komunistického režimu, případně ještě v letech předtím. Orbánovi stačilo voliče přesvědčit, že osvobodí národ od vykořisťovatelů a potrestá viníky. O tom, že příslušníky střední třídy otřesené krizí shromažďuje hnutí ANO, svědčí mnohé průzkumy veřejného mínění právě tím, že se jeho volič nevymyká průměru. Pravici tradičně volí vzdělanější, bohatší a mladší lidé, ti méně vzdělaní, chudší a starší dávají přednost levici. Babiše volí lidé všech věkových, příjmových i vzdělanostních skupin.

Proč to někde nezabralo

Znovu to potvrdily krajské volby. Babišova marketingová mašinerie oslovila především chudší kraje, jakými jsou Moravskoslezsko a Ústecko, případně regiony procházející politickou krizí jako Královéhradecko, kde ANO získalo čtvrtinu hlasů. Přitom největší úspěch nemělo v lokalitách, kde žijí opravdu nejchudší. Ve šluknovském výběžku se známými sociálními problémy se jeho zisk držel pod krajským průměrem, pouze v největším městě, Varnsdorfu, překročil třicet procent. Obdobné to bylo v broumovském výběžku, který je rovněž součástí Sudet: zde zisky ANO zaostaly za blízkým, historicky ale tradičně českým městečkem Hronov s jeho šestadvaceti procenty. Obecně platí, že miliardář lépe uspěl ve velkých městech. Třeba za relativně slušný výsledek ve Středočeském kraji vděčí voličům z Kladna a Mladé Boleslavi, přitom druhé z nich rozhodně nejde označit za pól chudoby. Příliš mnoho chudých lidí v Mostě nebo Chomutově bylo příčinou, proč ANO častěji volili lidé z nedalekých Teplic, které nikdy netrpěly tak vysokou nezaměstnaností či rušením podniků.

Krajské volby naopak potvrdily, že Babiš bude mít smůlu v regionech, kde mají lidé vyšší vzdělání, častěji sázejí na vlastní schopnosti a dokážou lépe využívat sítí přátel a známých. Tak se dá vysvětlit pouze sedmnácti- a osmnáctiprocentní zisk na Liberecku nebo v jižních Čechách. Stejné či horší by to bylo v Praze, kdyby v ní krajské volby proběhly. Svědčí o tom slabá „jihočeská“ podpora v satelitech okolo Prahy, kde přitom ANO ve sněmovních volbách v roce 2013 zabodovalo, anebo třinácti- a patnáctiprocentní zisk tanečníka Vlastimila Harapese, respektive náměstkyně primátorky Evy Kislingerové, kteří kandidovali v pražských senátních obvodech.

Na otázku, kdo přesně jsou středostavovští nespokojenci, odpovídá detailní pohled. Fiasko Babiše v jižních Čechách způsobila menší města. K tomu patří dvanáct procent v pošumavských Prachaticích nebo rybníky obklopené Třeboni, patnáctiprocentní porážka v Milevsku, Vimperku, Blatné, Českém Krumlově, Jindřichově Hradci. Nemluvě o základnách hejtmana Jiřího Zimoly u rakouské hranice, kde Babiš odlovil desetinu voličů. Zprávy o tažení „pražského“ miliardáře se jistě dostaly i tam, každý však ví, že je lépe pomoci si sám, bez arogantních expertů z centra.

Lépe uspěl šéf ANO na jihu ve velkých sídlech. Soupeře porazil v Českých Budějovicích, Táboře a Strakonicích, tedy městech, která jsou příliš velká na to, aby se dala řídit na úrovni sousedských známostí a jež se v posledních letech propadla do vážných problémů s dopravou, bytovou výstavbou nebo sociálně vyloučenými skupinami.

Typický českobudějovický volič hnutí ANO nebydlí v drahém činžáku v městském centru ani v přírodou obklopených čtvrtích honosných vil nebo uměřených rodinných domků. Nenajde se ani na gigantických sídlištích Vltava či Máj, kde v laciných bytech žijí ti nejchudší. V prvním z nich stále spoléhají na to, že se o základní servis paneláků a okolní infrastruktury dokáží postarat zastupitelé z ČSSD a KSČM, ve druhém, proslulém protiromskými bouřemi, získal největší jihočeskou podporu radikální Tomio Okamura.

Nejvíc Babišových příznivců, někde až třetina, se najde v okrscích, kam chodí volit lidé ze starší zástavby Pražského předměstí, přesněji z frekventovaných ulic Pražská, Pekárenská a Nádražní. Ještě větší podíl získalo ANO ve čtvrtích s malebnými jmény Pětidomí, Rudolfovské předměstí nebo Nové Vráto, které od centra odděluje železnice. Tento hustě obydlený region byl v uplynulých dvou letech zdevastován stavbou tzv. zanádražní komunikace, která slouží k průtahu automobilové dopravy městem. Babiše volily i některé satelity, které trpí nedostatkem infrastruktury.

Byty na Pražském předměstí bývaly označovány za lepší bydlení, jeho kvalita však klesá, protože město nedokáže občany bránit před automobilovou záplavou. Na ceně ztratila vilová čtvrť Pětidomí a nejistota o dalším osudu přetrvává i v satelitech. Voliči Babiše jsou i v Česku ti, kteří mají co ztratit a jimž to opravdu hrozí.

Nejde jen o českobudějovický případ, stejné je to v jiných městech. Přes čtvrtinu hlasů získalo ANO v Děčíně, v historickém centru i přilehlém Novém Městě se však muselo spokojit s dvaceti procenty. V nádražní čtvrti Podmokly nebo v odlehlých panelových sídlištích Bynov či Boletice bralo hnutí svůj děčínský průměr, třetinu voličů dobylo v klidných středostavovských čtvrtích daleko od městského shonu, jako jsou Jalůvčí, Horní Oldřichov nebo Krásný Studenec.

Kde se stala chyba

Celá bilance krajských voleb ukazuje, že se Babišovi nedaří tak, jak by si představoval. Když líčí na středového voliče, pak potřebuje dosavadní příznivce pravicových i levicových stran. Před třemi lety ve sněmovních volbách vybudoval své jádro na troskách ODS. Teď výzkumníci společnosti Median zjistili, že k němu přecházejí hlavně voliči sociálních demokratů a komunistů. Střední třídu tvoří ve středoevropských zemích nejméně dvě třetiny populace a její podpora stačí Orbánovi k absolutní většině. Tak jak je možné, že má ANO nakonec jenom pětinu hlasů?

Babiš učinil při své cestě k využití nespokojených středostavovských voličů podstatnou chybu. Klasický program NSDAP z počátku dvacátých let cílil především na malé podnikatele. Například jim sliboval státní kontrolu velkých obchodních řetězců, které nabídkou levného zboží likvidovaly drobnou konkurenci, a také přísný dohled nad bankami, jejichž manažeři se obohacovali poskytováním drahých úvěrů, a podle dobové rétoriky tak bohatli bez práce na úkor jiných.

Také Orbán se pustil do velkých maloobchodních, finančních, telekomunikačních i energetických koncernů, jimž vyměřil mimořádné daně a ve kterých postupně posiluje vliv státu. Deklarovaným cílem bylo opět pomoci malým a hlavně maďarským podnikatelům.

Babiš nemohl na velké koncerny útočit, protože by omezil také rozlet svého Agrofertu, tím však opustil vyzkoušenou cestu. Namísto velkých zaútočil na malé firmy, nad nimiž posílil složitý byrokratický dohled, jehož náklady mají navíc platit sami podnikatelé. I tento krok je možné využít k populistické nadstavbě, protože lidé dokážou závidět i majitelům menších firem. Milion malých podnikatelů a živnostníků však tvoří jednu ze dvou hlavních součástí tuzemské střední třídy, a tady se musí Babiš smířit s tím, že většinu z nich už nemůže získat.

Proto proti dřívějším volbám pravicové strany neztratily a v součtu na tom jsou ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN stejně jako dříve. To je také hlavní důvod, proč Babiš neuspěl na Liberecku, v jižních Čechách a okolí Prahy, kde nejvíc lidí podniká. Na jihu Čech je zřetelně vidět, že si ODS bere od Babišova hnutí své někdejší voliče zpět.

Voliči ze šťastné planety

Babiš nemohl po fiasku tažení proti policejnímu šéfovi Tomáši Tuhému a ministru vnitra Milanu Chovancovi vsadit na oblíbený boj s korupcí, přesto měl profesionálně nejlepší kampaň, při níž voličům připomněl jasné poselství. Budu řídit stát jako svou úspěšnou firmu a všichni na tom vyděláte. Skutečně to zabralo v obcích, kde má své zemědělské podniky. Šestatřicet procent voličů mu dalo důvěru v Olbramovicích, na jejichž katastru leží farma Čapí hnízdo, okolo třiceti procent si připsal v Bystřici u Benešova (zde sídlí kombinát DZV-NOVA), Kostelci (Kostelecké uzeniny), Puclicích (ZEAS), Lužci nad Cidlinou (ZEM), Křinci (ZS Podchotucí). Nejlepší jihočeské výsledky hlásí Vodňany (Vodňanská drůbež) a Planá nad Lužnicí (Maso Planá). Také průmyslové výspy Agrofertu hlásí splněný úkol, přitom výstavními čtyřiceti procenty se chlubí Lovosice. Babišovo politicko-ekonomické impérium může stejně zvýšit volební zisky ve všech obcích, kde má provozovnu Agrofert, může přesvědčit většinu zaměstnanců, že nejlepší je žít ve státě řízeném šikovným manažerem, přesto taková strategie nevede k opravdu přesvědčivému výsledku. Nejméně od těchto krajských voleb jisté, že střední třídu v Čechách ani na Moravě nepůjde tak snadno ovládnout a že Babiš k tomu pokračujícími útoky proti malým a středním podnikatelům pomalu ztrácí poslední šanci. Potvrzují to i volby do Senátu, kde sice postoupilo do druhého kola o pět kandidátů ANO víc než před dvěma lety, v průměru však zaznamenali o dvě procenta horší výsledek.

Živnostníci zažili počátkem roku novou povinnost kontrolních hlášení, která přinesla spoustu administrativy a žádné nové příjmy do státní pokladny. Postupně zjišťují, jaké nepříjemnosti jim způsobí rozsáhlá operace s pokladnami EET. Přitom není pochyb, že celý systém on-line pokladen projde jako v jiných zemí dlouhou fází dětských nemocí. Všechno se děje pod revoluční rétorikou padesátých let, jak čestní pracovníci kontroly ve spolupráci s občany odhalují podezřelé podnikatele. Volební úspěch však tato rétorika neslibuje.